Filmový, televizní a divadelní herec Martin Hofmann si na těchto třech pilířích postavil úspěšnou kariéru, kdy by mu každý z nich vystačil na slušné portfolio. Nyní uvádí krimi thriller Říkají mi Lars, v němž se jako drsný soukromý detektiv zaplete do zdánlivě jednoduchého, ale ve skutečnosti pořádně špinavého kšeftu. Zakázka, která má přinést rychlé peníze, se rychle vymkne kontrole a rozjede kolotoč podrazů, únosů a falešných her. Jde přesně o ten typ role, v níž může ukázat svůj rozsah od cynického humoru až po temnější, drsnější polohy.
Z divadla přes Ulici do Mostu
Hofmann se narodil roku 1978 v Českých Budějovicích, dětství ale prožil na pražském sídlišti Bohnice, kde i vychodil gymnázium. Jeho cesta k herectví byla vcelku přímočará – po maturitě nastoupil na divadelní DAMU a studoval pod klasiky jako Miloš Horanský, Boris Rösner a Eva Salzmannová. O kariéře bylo od začátku jasno.
Už během studií se začal objevovat v profesionálních inscenacích. Prošel si divadly Rokoko, Bez zábradlí, Radka Brzobohatého, V Řeznické a Violou. Činohra zřejmě stále zůstává páteří jeho tvorby, nejvíce nyní spolupracuje s pražským Spolkem Kašpar. Jeho stěžejní rolí se stal nejspíš Cyrano z Bergeracu v Divadle v Celetné, kterou sám považuje za jeden ze svých vrcholových výkonů.
Jak tomu tak ale bývá, mainstreamového zájmu veřejnosti se herec dočkává až prostřednictvím masově snáz šiřitelných děl, tedy televizních a filmových produkcí. Hofmann se na plátnech a obrazovkách objevuje dokonce už od roku 1999, ze začátku samozřejmě jen v malých rolích, když ještě nebyl rozeznatelnou tváří.
Co do jeho notoričnosti můžeme zaznamenat dva hlavní zlomy. Prvním je role v nekonečném seriálu Ulice, kde tvořil herecké jádro od úplného začátku v roce 2005 a vydržel zde zhruba do roku 2020, kdy jeho postava plynule opouštěla děj. Pořad tohoto typu si nejspíš nezařadí hned vedle Cyrana, je důkazem především jeho pracovní kázně, kdy dokázal v hojné míře přijímat velkou řadu dalších zakázek. Jeho odchod souvisí právě se snahou trochu si snížit pracovní nálož, která byla podle jeho slov hlavně během desátých let na hraně únosnosti.
Zachrání i padoucha
Druhým zlomem v jeho kariéře je nepochybně komediální seriál most Jana Prušinovského MOST!, v němž ztvárnil hlavní roli. Televiznímu fenoménu se podařilo spojit publikum napříč společností jako máločemu a Hofmann se stal jednou z nejrozpoznatelnějších tváří své generace, což mu značně pomohlo napříč jeho filmovou i divadelní tvorbou.
A tuto pozici si Hofmann zatím udržuje. Setkáváme se s ním nejčastěji ve dvou polohách. Každodenního sympaťáka, jakým byl v Ulici, a právě naopak arogantního padoucha, ať už má zrovna na sobě upocené tílko, nebo třeba oblek a kravatu. V roce 2023 se takhle objevil třeba jako zjizvený černokněžník v polské koprodukční fantasy Čaroděj Kajtek.
Od všeho trochu
Tak trochu směsicí všeho byl v Dream Teamu, kde opět ztvárňuje hlavní roli. V příběhu velmi volně inspirovaného skutečnou událostí (převzatou do českého prostředí ze Španělska) ztvárňuje cholerického otce a trenéra basketbalového týmu. Když dá jeho starší syn najevo, že nemá v plánu věnovat se sportu profesionálně, fixuje se otec na toho mladšího, který však trpí mentálním postižením. Sen o olympiádě je nepravděpodobný, nicméně mít doma paralympijského vítěze – to vůbec nezní špatně!
Hofmann tu měl nelehký úkol ztvárnit člověka, který dělá objektivně příšerné věci motivované narcistním sobectvím, přesto si dokáže uchovat kus lidskosti. Nad hrdinou máme kroutit hlavou, ale také k němu cítit sympatii. A samotný herec mohl stěží odvést lepší práci.
Právě v kinech: Říkají mi Lars
Na schopnost balancovat více poloh navazuje i titulní role v noirové krimi Říkají mi Lars. Hofmann tu opět stojí na hraně mezi charismatickým hrdinou a problémovým outsiderem, který si o průšvihy říká sám. Lars není klasický detektiv, spíš chlápek, který bere, co přijde, a často až zpětně zjišťuje, do čeho se vlastně namočil. Hofmann, který se kvůli roli naučil jezdit na motorce nebo hrát na bicí, mu ale dodává lehkost, nadhled a ironii, díky nimž se z něj nestává jen další drsný typ z kriminálky, ale postava, kterou je radost sledovat i ve chvílích, kdy dělá všechno špatně.
Příští rok v létě se Hofmann ještě objeví v životopisné Lady Dermacol a výhledově v historickém dramatu 1919 a Baťovi od Jiřího Havelky. Říkají mi Lars je právě v kinech.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © TV Nova, Divadlo v Celetné, CinemArt 2025
