Jakub Červenka (režisér povedených Hovorů s TGM, jinak častěji producent) a jeho tým právě čelí distribuční noční můře. Uvádí do kin životopisný film s takřka identickým námětem, jako byl ten, jenž premiéroval před pár měsíci. Jedná se o souboj, při němž druhý z titulů tahá nevyhnutelně za kratší kus provazu zcela stranou výsledné kvality. Jak už tak vrtkavé publikum přimět, aby přišlo na příběh krasobruslaře Ondreje Nepely podruhé? Přitom nejpodnětnější, co jde nakonec udělat, je postavit oba snímky vedle sebe, porovnat je spolu a zaradovat se nad tím, jak moc Šampión dokazuje škálu uměleckého sebevyjádření.
Když dva dělají totéž…
A mluvíme tu skutečně o nezvyklé shodě. Šampión se sice odehrává během kratšího časového úseku, s výjimkou prologu během jediného dne, pokládá ale před stejnou osobnost identický konflikt: Jak moc se talentovaný slovenský mladík podvolí vůli režimu, který ho tlačí k účasti na prestižním mistrovství světa pořádaném v Bratislavě a nutí ho popírat svou identitu?
Ondrej už měl po letech „služby vlasti“ přislíbeno vyrazit na Západ, kde chtěl místo stresu profesionálního sportu performovat během populárních ledních revue. Nakonec zjistil, že bude muset své plány o další rok odložit. A to jen pokud pohlaváři mluví pravdu. Nejhorší pak je, že zároveň má rozdávat předepsané rozhovory o tom, s jak velkým nadšením reprezentuje socialistický lid. V Šampiónovi ho sledujeme vyrovnávat se se vším den před samotným vystoupení.
Námět je ale ve skutečnosti ta méně důležitá část filmu. Podstatnější je, jak filmaři k látce přistupují. A tady už vidíme značné rozdíly. Nepela a Šampión by se svou atmosférou a náladou mohli stěží lišit víc. První snímek je mnohem komornější a intimnější, zatímco novinka usiluje o dosažení strhujícího dramatu plného velkých emocí.
K čemu je sport?
Každé sportovní drama musí zodpovědět základní a nepřekvapivou otázku: Co vlastně sport představuje a co pro protagonistu znamená? Odpověď je pak málokdy „Sport je prostě sport a jde o to vyhrát.“ Takový přístup by nedával moc smyslu, protože proč se pak prostě nejít podívat na opravdové utkání, které sice nejspíš nebude nasnímáno tak pěkně, ale bude mít v sobě nenahraditelnou autenticitu, že?
Sport tedy často přebírá symbolickou roli a je provázán s osobním příběhem. Jistě jste pak sami zaznamenali, že ty nejslavnější sportovní filmy jsou často o pomíjivosti vítězství a placení ceny za jeho pronásledování. První Rocky je o tom, že hrdina sice prohrál v ringu, ale vyhrál srdce publika i své lásky. Odnést si trofej už má pro tvůrce smysl ve čtvrtém dílu, kdy vítězství symbolizuje nadřazenost USA nad Sovětským svazem. Nestačí porazit protivníka, je třeba porazit komunismus!
Šampión i Nepela řeší paradoxní situaci, kdy právě vítězství ve jménu totalitní země jí vlastně slouží. Ve finále Valentovičova snímku tedy protagonista na ledě předvádí svůj famózní výkon, my ho ale vidíme jen jako šmouhu na pozadí. S jeho zpřítomněným vědomím procházíme tribunami a přemítáme o hodnotě svých hodnot a konformitě, k níž se Ondrej cítí donucen. Zlatá medaile pro něj nemá žádnou hodnotu, protože ji nevyhrál podle svých představ. Má jiné cíle, jiné sny a předvedení vrcholného výkonu ve formálním úboru je pro něj osobní prohrou a možná dokonce selháním, protože dal režimu právě to, co od něj režim chtěl.
Šampión se pere se stejným traumatem, ale místo rezignovanosti a letargie Trojanova protagonisty volí vztek. Adam Kubala je o dost jiný Ondrej, na rozdíl od unavené odevzdanosti toho minulého se jeví mnohem blíž k tomu se vším seknout. Také má mnohem menší problém odmlouvat a projevovat se, což souvisí s tím, o kolik je snímek posunut od intimity k expresivitě.
Ten umí to a ten zas tohle
Červenka mluví hlasitým jazykem národního dramatu, v čemž připomíná Vlny. Jeho konflikt musí být větší a intenzivnější, musí působit dějinně a historicky. To samo o sobě není ani dobře, ani špatně, jedná se zkrátka o volbu konkrétních postupů. Esem v Červenkově rukávu je pak zkušený kameraman Martin Štrba, který se s jistotou sobě vlastní stará o kvalitní práci s obrazem. Nohu mu trochu podráží poněkud přepálený modrý colorgrading, který působí léta páně 2026 už poněkud okoukaně. Když tenhle aspekt přehlédneme, vidíme, jak moc se snímek snaží důsledným řemeslem zvýraznit a podtrhnout každou emoci.
Tomu odpovídá i zpodobnění konfliktu. V Nepelovi hrdina bojoval politický boj, v němž se střetávaly jasné zájmy a cíle. Jejich aktéři jednali jako sice ne vždy morální, ale zato logické jednotky. Zde už je normalizační režim výhradní silou absolutního monolitního zla, jež se projevuje vždy tak zákeřně, invazivně a negativně, jak jen může. Minule se jednalo o směnný obchod mezi systémem a jedincem. „Ty pro nás uděláš to a my pro tebe tohle.“ V Šampiónovi režim jednoznačně nakazuje, ponižuje, kontroluje a ani se netváří, že se sportovcem o něčem jedná a diskutuje. Přímý a nekompromisní nátlak, který v Nepelovi předvedli zástupci režimu jen v nejkrajnějším okamžiku, když všechny ostatní prostředky selhaly, je v Šampiónovi výchozím bodem.
Takový film je méně komplexní jako věrné zpodobnění normalizační dynamiky a politické drama (zvlášť když víme, že režim své slovo dodržel a Ondreje do zahraničí po splněném úkolu pustil). Tahle zaplacená daň ale může u publika vynést větší emocionální odezvu. Nesledujeme tu spletitou mocenskou hru plnou jemné dynamiky. To, co před sebou máme, je čisté a koncentrované zpodobnění útlaku. Publikum, které ocenilo přístup Mádlových Vln, proto pravděpodobně ocení víc Šampióna.
Ne že bychom vám tu předepisovali, že se vám má líbit jen jeden z obou snímků. Naopak výrazně doporučujeme zhlédnout oba a porovnat je mezi sebou, i kdyby se vám jeden z nich líbil méně. Čistě z filmového hlediska je fascinující, jak rozdílná díla vznikla, i když v nich snadno identifikujeme stejné dějové zastávky. Jak jinak snímky přistupují ke sportu? A k zpodobnění Nepelovy utajované homosexuality? Jeho vztahu s trenérkou a rodinou? Při porovnání obou filmů se před námi obnažuje filmové médium jako takové a jeho osobitost. Kéž by si oba snímky navzájem komerčně neuškodily, byť to je vzhledem k realitě trhu poměrně naivní přání.
Šampión je právě teď v kinech. Novinku uvádí Continental.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Continental Film 2026
Šampión
Slovensko / Česko 2026 90 min
Režie: Jakub Červenka
Scénář: Nina Morgenstein, Jakub Červenka
Kamera: Martin Štrba
Hudba: Michal Novinski
Hrají: Adam Kubala, Jana Nagyová, Karel Dobrý, Martina Jindrová, Miroslav Hanuš, Cyril Dobrý, Jozef Vajda, Roman Luknár, Peter Kočiš, Zuzana Stavná, Ondřej Kavan
Produkce: Ondřej Kulhánek, Petr Kratochvíl, Tibor Búza, Jakub Červenka
Střih: Branislav Vincze
Zvuk: Ielyzaveta Nazarenko
Scénografie: Milan Býček
Masky: Juraj Steiner, Alice Dvorská
Kostýmy: Katarína Štrbová Bieliková
Casting: Tereza Libovičová
