Existují filmaři, jejichž práce je fascinující svou schopností vystihnout zeitgeist. Výmluvně zosobnit dobové trendy a zachytit specifika doby, v níž tvoří. James Gray patří k zcela opačnému typu tvůrců. Těm, jejichž filmy jsou nezařaditelné a mohly vyjít letos, před deseti lety nebo padesáti. I hvězdně obsazený Papírový tygr je ztělesněním filmařské nadčasovosti.
Příliš velké sousto
Inženýr Irwin (Miles Teller) je hlava od spořádané americké rodiny, který se v 80. letech snaží žít svůj vlastní americký sen. Zatím se poměrně dařilo – otec své rodině vydřel postavení spokojené střední třídy, jeho oddaná manželka Linda (Scarlett Johansson) se zatím starala o zázemí pro dva syny (Gavin Goudey, Roman Engel), z nichž ten starší už se chystá na vejšku.
Je ale přirozené snít o něčem trochu lepším než srovnané bankovní konto na konci měsíce a dovolená jednou do roka. Irwinův bratr Gary (Adam Driver), bývalý policajt a charismatická osobnost, mu nabízí možnost rozjet společnou poradenskou firmu, v níž bude firmám vypracovávat environmentální posudky. Je potřeba začít od nuly, s Garyho komunikačními schopnostmi by to ale neměl být problém. A jakmile se takový byznys zajede, sype víc než slušně! Irwin říká „ano“.
Situace se nevyvíjí tak, jak možná očekáváte – z Garyho se neklube podvodníček, který chce svého bratra nějak zneužít. Přesto je představa člověka s jeho minulostí o vhodné klientele trochu posunutá. Jako prvního zákazníka Gary přijímá skupinu ruských „podnikatelů“, jejichž prostorám má Irwin vypracovat posudek. Vše zprvu probíhá příkladě a Irwin se pro práci tak nadchne, že se ve volných večerních chvílích rozhoduje učinit dodatečnou kontrolu přístaviště, přičemž s sebou vezme i své dva syny.
Na místě ale nachází krom špatně umístěného elektrického vedení i skupinu překládajících barely s neznámým obsahem. Naivně se s nimi dává do řeči, načež je okamžitě odtažen do jedné z budov, kde musí pod fyzickým nátlakem vysvětlovat důvody své přítomnosti. Jeho syny čekající v autě zajím ohrožují ozbrojení muži. Všichni tři vyváznou bez úhony, pokud nepočítáme zvandalizované auto, to je ale jen začátek. Nyní mají totiž za své vyrušení dluh u ruské mafie. Irwin je naprosto bezradný, spoléhá v tomto ohledu na Garyho, který věří, že situaci osobně vyřeší. Neukousl si ale příliš velké sousto?
Dekonstrukce individualismu
Když se o Papírovém tygru píše, mluví se především o jeho kritice amerického snu. Tedy konceptu, že když si muž vyhrne rukávy a vynaloží poctivé úsilí, zvládne pro sebe a svou rodinu zajistit příjemný život. To je ale možná trochu zbytečné, protože americkému snu v tomhle století už nevěří nejspíš vůbec nikdo, což ostatně poznáme podle toho, že se tento pojem zjevuje prakticky jen proto, aby mohl být zpochybňován.
Mnohem lépe uděláme, když budeme Grayův film považovat za dekonstrukci individualismu jako takového. Myšlenky, že „já“ vyřeším všechny své problémy. Tahle představa žene kupředu Irwina i Garyho, kteří jsou z druhých lidí ochotní se spoléhat jedině na sebe navzájem, jinak ale chtějí celou ruskou mafii „pořešit“ osobně. Itwina jako civilistu alespoň omlouvá jeho neznalost, Gary, který ví moc dobře, čeho jsou Rusové schopní, ale projevuje až patologickou neochotu delegovat kus tohohle problému mimo svou bezprostřední kontrolu.
Snímek ale zachází o kus dál, když rozjíždí ještě vedlejší dějovou linii s Lindou, která postupně zjišťuje, že trpí vážnou nemocí. Celým vysilujícím, nervy drásajícím procesem si ale tvrdohlavě prochází sama, aby nikomu ze své rodiny nepřidělávala starosti a co nejdéle uchovávala pocit normality. Tím naštvanější je ve chvíli, kdy zjistí, že Irwinovi se podařilo celou jejich rodinu dostat do hledáčku zločinecké organizace, takže jakékoliv zdání normality jde z okna. Což je mimochodem krásná ilustrace rozdílu toho, když muž a žena v páru skrývají nějaké tajemství – zatímco to ženino je skutečně jen její a trpí jím ona sama, muž si většinou zahrává s majetkem (v tomto případě i životem) těch, před nimiž pravdu tají.
Já to zvládnu
Všichni hrdinové se navzájem milují a udělali by pro sebe vše. Jejich utkvělá představa, že musí všeho dosáhnout sami a bez cizího přičinění, to ale prakticky znemožňuje. I když vyráží Linda situaci nahlásit (samozřejmě tajně a proti Irwinova vůli), činí tak ne proto, aby konečně předala problém někomu kompetentnějšímu, ale protože potřebuje, aby se Irwin v okamžiku její nepřítomnosti byl schopný postarat o děti – další individuální úkol pro individuálního člověka.
Možná správně namítnete, že situace není tak černobílá. Že policejní složky jsou zkorumpované a nedůvěryhodné, což se ostatně potvrzuje přímo v Papírovém tygrovi. A to je dozajista pravda, jít na policii s sebou určitě nese riziko. Vzhledem k tomu, v jaké míře však všichni tři protagonisté tají informace před sebou navzájem, se nejde vymlouvat pouze na oprávněnou nedůvěru v úplatné poldy.
Snímek nasnímal oblíbený Grayův kameraman Joaquín Baca-Asay na 35mm film, takže si můžete být jistí, že vypadá úžasně. Preciznost, s níž se daří evokovat drama analogové éry je obdivuhodná. Nebylo by těžké uvěřit, že máme co do činěním s filmem natočeným přímo během 80. let, který se někam na dlouhé roky zatoulal. Samozřejmě nebýt notoricky známých tváří před kamerou, které předvádí suverénní výkony.
Papírový tygr u nás v tuto chvíli nemá určenou širokou distribuce, přesto tak trochu pořád doufáme, že se to ještě zlomí. I kdyby oficiálně kvůli Johansson a Driverovi. Skutečnost je ale taková, že to filmu především hodně sluší na plátně. Gray umí konstruovat filmy, které do sebe vtáhnu, jedná se o jeho nejsilnější kvalitu, a hutnost Papírového tygra zvládá opět strhnout – působí jako film, jehož postavy dýchají a tluče jim srdce. Proto nám pak na nich a jejich příběhu záleží. Atmosféra ohrožení rodiny a rozpadu všeho, co člověk vybudoval, je sžíravá, tím spíš pro jejich neodvratnost.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Herci
-
Hudba
Papírový tygr (2026)
Někdy na to člověk prostě nestačí sám. To je ponaučení z Papírového tygra. James Gray přinesl další suverénní filmařský zážitek, který jako by přicestoval strojem času z jiné doby. Filmové drama s velkým D a navíc úžasnými hereckými výkony.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © KVIFF 20246
Papírový tygr
Paper Tiger
USA, 2026, 115 min
Režie: James Gray
Scénář: James Gray
Kamera: Joaquín Baca-Asay
Hrají: Adam Driver, Scarlett Johansson, Miles Teller, Gavin Goudey, Roman Engel, Cindy Katz, Dimiter D. Marinov, Patrick Murney, Joel Marsh Garland
Produkce: Anthony Katagas, Raffaella Leone, Marco Perego Saldana
Střih: Scott Morris
Scénografie: Happy Massee, Arthur Jongewaard
Kostýmy: Amy Roth
