KVIFF recenze: Zápas století pitvá Maradonovu boží ruku a skládá poctu jednomu z nejslavnějších fotbalových utkání

22. června 1986 se odehrál dost možná nejslavnější fotbalový zápas všech dob, během nějž padly dva dost možná nejslavnější góly. Jeden tak trochu podvodný a jeden jako demonstrace největšího mistrovství – oba měl, a ne zrovna shodou okolností, na svědomí argentinský hráč Diego Maradona. V Karlových Varech bude mít publikum příležitost si událost připomenout takřka přesně na 40. výročí téhle nezapomenutelné události.

Sport. Známe sport

Teda, abychom vyložili karty na stůl, nahoře na záhlaví našeho webu si nepřečtete „Totalsport“, takže nezapomenutelnost tohoto zápasu je pro nás maličko virtuální. Ne že bychom ji zpochybňovali, ale kdybyste se nás zeptali, který historický Maradonův výkon je podle nás ten nejlepší, odpovíme vám možná tak: „Ano.“

Ale to nakonec není úplně nemístné, protože ještě než se za nějaký měsíc a půl dostane Zápas století do širší české distribuce, se s tímto argentinsko-španělským dokumentem může setkat publikum v Karlových Varech. Kde je jistě namístě hodnotit ho i z úhlu pohledu těch kteří jsou sportem nepolíbení.

Nikdo přitom snad nepochybuje o tom, že fikční sportovní dramata mohou oslovit i diváky, kterým byste museli přilepit oči k obrazovce ve stylu Mechanického pomeranče, aby byli ochotní zhlédnout sportovní utkání. Především tehdy, když je v nich sport jen prostředkem ve vyprávění, přičemž samotný zážitek plyne odjinud. Rockyho nemilujeme za to, jaký fyzický výkon předvedl v ringu, ale protože jako underdog překonal všechny překážky a získal si srdce své Adriane.

Pásky z Mexika

V dokumentaristice to je mnohem těžší, ne však nemožné. Jak relativně nedávno dokázal český režisér Ondřej Hudeček, když natočil pro oficiální olympijské platformy Pásky z Nagana. Jeho trik spočíval v tom, že udělal vlastně totéž, co činí fikční dramata. Svižným, ale efektním způsobem představil politickou situaci v Československu, aby vysvětlil, proč bylo vítězství Čechů tak emotivní a důležité a proč by to mělo zajímat každého čistě jako historická událost i bez zájmu o samotný sport. Rychle nám taky představil postavy, jakým fandit, a úhel pohledu, jaký zaujmout.

Nevíme s úplnou jistotou, jestli jsou mezinárodně Pásky z Nagana tak slavné, aby sloužily mezinárodním filmařům jako aktivní inspirace, nicméně Zápas století od režijního dua Juan Cabral a Santiago Franco se velmi zjevně pokouší naplnit úplně stejný mustr. Mají štěstí, že si vybrali událost, která je pro to stejně vhodná. Sportovní antagonismus Anglie a Argentiny byl přece v 80. letech notorický a stejně jako v případě česko-ruské rivality měl politické důvody.

K Zápasu století došlo nějaké čtyři roky poté, co se Británie rozhodla stůj co stůj zuby nehty držet posledním zbytkem svého někdejšího impéria, jež tou dobou bylo už tři dekády v troskách. Tím větší otázkou národní hrdosti bylo udržet vcelku bezvýznamné Falklandské ostrovy obydlené z větší části potomky britských osadníků, které se pokusila anektovat Argentina.

V době mistrovství světa 1986 už se dávno dobojovalo a Britové si udrželi svou pozici, ještě ale nedošlo k politickému a společenskému uklidnění situace, jehož bylo oficiálně dosaženo v roce 1989. nacházíme se tedy přesně uprostřed tohoto období nevraživosti a nejistoty, kdy se místo na bojišti může upustit pára na hřišti.

Pojďme si povídat o gólech

Tvůrci tedy mají hypoteticky docela dobrý potenciál k tomu, aby dosáhli stejné emocionální rezonance přesahující sport jako Hudeček. Ve výsledku se jim to ale nedaří v plné míře. Má to jednoduchý důvod, kterému možná vytknete subjektivitu, ale střet o Falklandy s sebou nenese stejně silný příběh. Máme tu bývalé impérium a vojenskou diktaturu, jak se přetahují o pustý kus půdy.

Zápas století na MFF Karlovy Vary:
st – 8. 7 ve 22:00 Pupp
pá – 10. 7. ve 22:00 Pupp

A co je ještě horší, zatímco v případě Pásek z Nagana můžeme poslouchat rozhovory s hráči o tom, jak moc podle nich vítězství přesahuje hřiště, Argentinci i Angličani právě naopak dokola opakují, že je politika nezajímá a jsou na místě jen kvůli sportu – hráči zřejmě malichernou politickou podstatu celého konfliktu chápou a pokoušejí se mu uniknout. Jakkoliv je tedy celý zápas prostoupený dusnou atmosférou zemí v probíhajícím konfliktu, pro nás jako publikum tu nevyvstává žádný konkrétní příběh. Ačkoliv Británie má jistě dost černé svědomí, v tomto konkrétním případě nejde o stejný střet dobra se zlem, jako když kdokoliv v Evropě stojí proti Rusku.

Snímku tedy nezbývá nic jiného než se vrátit k samotnému sportu a dlouhé minuty rozebírat, jestli na míč při prvním Maradonově gólu sáhla boží ruka, jak tvrdil on, nebo jeho vlastní. Tahle otázka s sebou možná nese velký náboj pro sportovní fanoušky, pro nás ostatní je ale naprosto nezajímavá. Zvlášť když máme fotografický důkaz poskytující jasnou odpověď. Vůbec celá druhá polovina filmu je zkrátka převyprávěním sportovního utkání z úst přeživších fotbalistů, které každý, kdo se o fotbal zajímá, zná nazpaměť. A kdo se o fotbal nezajímá, o něm nemá zájem takto doslova slyšet.

Nechceme tu ale žádnému nadšenci kazit radost. Pokud milujete fotbal a budete ve Varech, můžete si sednout do sálu a zaplesat nad tím, jaký to byl Maradona frajer a jaké úžasné góly tenkrát nakopal/naházel. Snímek je natočený a střižený zručně a rozhodně chápe, jak oslovit milovníky svého sportu. Že se tentokrát nepodařilo dojít k univerzálnějšímu zážitku, je určitě škoda, ale pořád to snímku nebrání najít publikum, jež bude nadšené.

foto/video: © KVIFF 2026

Zápas století
El partido
Argentina / Španělsko 2026 91 min
Česká premiéra: 20. 8. 2026, Artcam Films
Režie: Juan Cabral, Santiago Franco
Scénář: Juan Cabral, Santiago Franco
Hudba: Tomas Jacobi
Střih: Mauro Caporossi