Do kin vstupují dva nyní již klasické blockbustery, které by si přitom nemohly prostor plátna nárokovat z opačnějšího důvodu. První Harry Potter není filmařsky výjimečné dílo, jeho realizace si zakládala na bezpečných a kompetentních volbách a jeho hodnota tkví takřka výhradně v nostalgii. Terminátor 2 je jiná káva. Máme tu co do činění s vrcholnou ukázkou mainstreamové filmařiny, která jede na doraz. Při pohledu na nestárnoucí film se těžko uvěří, že od jeho premiéry uplynulo už 35 let.
Přišel tenhle film z budoucnosti?
Je to skoro bizarní – kdybyste si vedle sebe postavili Den zúčtování s Kamenem mudrců a měli určit, který z nich je o deset let starší, při pohledu na samotné filmy by vás nikdy nemohlo napadnout, že Cameronův spektákl přišel do kin už v roce 1991. Prakticky nic na něm nezestárlo tak, aby musel člověk unikat k vstřícnosti vůči zubu času. Dokonce ani průlomové digitální triky, jež v jiných případech chátrají jako první.
Jednička Terminátora byla jiný případ – v podstatě nezávislý film, v němž si notoricky intenzivní a tvrdohlavý kamioňák z Kanady konečně vyvzdoroval celovečerní film. V kinech pak víc než zdesetinásobil jeho rozpočet. Sci-fi horor o robotovi vyslaném z budoucnosti zastavit budoucího zachránce lidstva před jeho narozením jednak stvrdil hvězdný status Arnolda Schwarzeneggera, ale především udělal z železného Jima první jméno, k němuž zajdete, když chcete natočit blockbuster. Portfolio si následně posílil Vetřelci a scénářem k druhému Rambovi. Propast možná nebyla velký hit, sloužila ale jako přesvědčivé demo digitálních technologií.
Návrat k Terminátorovi nebyl přímočarý. Aby Cameron zafinancoval jedničku, musel se vzdát většiny práv a během let se s majoritním vlastníkem začal nejen on, ale třeba i Arnold a trikař Stan Winston soudit o nevyplacené odměny. Chvíli tedy trvalo umést si cestu, když se však zadařilo, byli všichni připravení na startovní čáře odvést nejlepší výkon své kariéry.
Nejvíc nejlepší
Druhý Terminátor vznikal s rozpočtem 60 milionů, který nakonec nabobtnal na 100 a stal se nejdražším filmem všech dob. Arnold si připsal 15 milionů honoráře a darem od šéfa studia získal letadlo v hodnotě dalších 14 milionů. Možná se vám zdá malicherné vyjmenovávat tato čísla, je však třeba chápat, jak se ostatně pro Camerona stalo zvykem, že velikost produkce bořící rekordy se stala nedílnou součástí marketingu a uvažování o filmu.
Den zúčtování vstupoval do kin jako největší filmový projekt všech dob. Monstrprodukce, která stála nejvíc, uvidíme v ní největší filmovou explozi a automobilové honičky se účastní největší náklaďák. A co je na Cameronovi vždy obdivuhodné, že tahle velkohubost se na plátně plně zúročuje a nemáme pocit, že se k ní uchyluje jen proto, aby měli autoři Guinnessovy knihy rekordů co žrát.
A co je ještě mnohem důležitější, a co je ve skutečnosti tajemstvím Cameronova úspěchu, je jeho talent coby scenáristy, který je v mainstreamové kritice často přehlížený, nebo dokonce zpochybňovaný. Asi proto, že „dobrý scénář“ si většina lidí představuje tak, že v něm rozervané mnohoznačné postavy vyjadřují květnatým jazykem komplexní myšlenky. O něco takového se James nikdy nepokoušel. Můžeme ale argumentovat pro to, že skutečným gró scenáristiky je vytvořit ucelené a uzavřené dílo, v němž má každá postava jasnou roli v příběhu, každá scéna posouvá děj kupředu, nebo alespoň slouží jasnému emocionálnímu účelu. A právě v tom je Cameron mistr.
Tajemstvím je srdíčko
Druhý Terminátor není jen přehlídkou nekonečně opulentní akce, která nás zatlačuje do sedačky kina – ačkoliv je tím v nemalé míře. Je také přesvědčivým a emocionálním příběhem, na jehož konci člověk zatlačuje slzy, když se rakouský kulturista ztvárňující vražedného robota z budoucnosti noří do moře roztavené ocele. Je pak nutné si uvědomit, jak těžké je vyvolat tak silnou emocionální reakci v tak absurdní situaci.
Příběh druhého Terminátora je vskutku mistrovským dílem. Cameron udělal hned několik slavných otoček o 180 stupňů, čímž zostřil diváckou pozornost. Především udělal z Schwarzeneggerova monstra klaďase (Arnie se konečně dočkal – v jedničce chtěl původně hrát Kylea Reese) a z Lindy Hamilton udělal ochránkyni namísto ochraňované. Do čela příběhu se pak dostává John Connor (Edward Furlong), který je shodou náhod přesně ve věku ideálního publika filmu.
Kdybychom měli jmenovat jednu věc, která dvojce chybí, je to hororová syrovost jedničky. Najednou tu máme film s puberťákem v čele, který se nepokrytě (a úspěšně) snaží být co nejvíc cool. To je ale pochopitelná daň za dvacetinásobné navýšení rozpočtu – a sluší se dodat, že i v tomto ohledu film zestárl překvapivě dobře a určitý „90s cheese“, který je v něm přítomný, nestojí v cestě zážitku. A dokonce ani některým děsivým a hrůzu nahánějícím scénám, o něž se stará hlavně nový padouch. Ten je opět přímočarým, ale působivým převrácením stavu jedničky. Místo nepřehlédnutelné hory svalů pronásleduje hrdiny nenápadný Robert Patrick, jehož hlavní zbraní je kamufláž a jeho nejčastějším převlekem je policejní uniforma.
Co naplat, u prvních dvou Terminátorů není co problematizovat ani co relativizovat. Den zúčtování je prakticky dokonalý blockbuster, u kterého se dá dohadovat snad jen o tom, jestli vyhledat soustředěnější kinosestřih, nebo košatější režisérskou verzi. Ve chvíli, kdy ale tuhle pecku uvidíte na programu kin, třeba jako dvojprogram s prvním dílem, tak není, o čem přemýšlet. Stále se jedná o naprostý vrchol americké akční velkoprodukce.
To samozřejmě nepíšeme jen tak náhodou: Snímek vstupuje od 27. srpna do českých kin. A my chceme vidět plné sály.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © 20th Tri-Star Pictures 2026
