Vtipy se tentokrát píší samy. Brad Pitt je po krušném rozvodu s Angelinou úplně sám, vždyť se od něj distancovaly i všechny jeho děti v intenzitě, kdy si změnily jméno a už roky nechtějí svého otce ani vidět. Zbyl mu už jen jeho věrný pes, se kterým překoná každou nástrahu. I kdyby jí mělo být puklé srdce! Survival drama V srdci divočiny bude snadné číst na této meta rovině, což Brad jistě ví. Přesto je možné, že některé silnější okamžiky k vám promluví ve své upřímné snaze zasáhnout a vzdát hold silnému poutu člověka a zvířete.
Správná dvojka
V srdci divočiny je ten typ minimalistického, ale zřetelného námětu, jaký si člověk zamiluje ihned, jak o něm uslyší. Osamělý bývalý voják James Belmont (Brad Pitt) a jeho věrný německý ovčák Odin (Uber II) uvíznou v aljašské krajině, kde musí podstoupit téměř sto kilometrů dlouhý pochod za záchranou. Scénář Camerona Alexandera se již od roku 2017 objevoval na takzvaném Black Listu, což je neoficiální hollywoodský katalog nejlepších zatím nerealizovaných textů. V té jednoduchosti zkrátka ledaskdo viděl od prvního okamžiku sílu.
Projekt nakonec zaštítila řada výrazných jmen, mezi nimi i režisér Damien Chazelle a Olivia Hamilton, kteří se ale nakonec účastní jen na producentské rovině. Režie se chopil schopný řemeslník David Ayer a do hlavní role se postavil Brad Pitt i se svojí vlastní produkční společností. Natáčelo se na autentických lokacích (byť na Novém Zélandu, nikoliv Aljašce) a do vedlejších roliček se přidali ještě J. K. Simmons a Anna Lambe, nicméně se na ně moc netěšte – drtivou většinu stominutové stopáže sledujeme výhradně Brada a Ubera, jak putují za záchranou a vypořádávají se s válečným traumatem, které je pronásleduje až do takto odlehlého koutu světa.
Máme tu velmi čistý survival thriller se schopným, ale nikoliv všehoschopným protagonistou. O jeho životě přesahujícím válečnou účast se nedozvíme zhola nic – ale to je tak trochu smysl celé této postavy. Víme, že nemá rodinu a těžko říct, jak je na tom co do kamarádů. Vypravit se v hydroplánu se svým psem mimo civilizaci se zdá tím jediným, v čem nalézá opravdovou radost. Když během campování potká druhého cestovatele, není k němu nevraživý a dokonce mu nabídne prvotřídní belgické pivo, nicméně se velmi zjevně těší, až výřečný tramp zmizí a James s Odinem budou mít opět celou Aljašku pro sebe. Když ho pak za kniplem přepadne infarkt a zřítí se k zemi, má šanci poznat opravdové důsledky takového přání.
To neděláš dobře
James Belmont je ultimátní romantický hrdina aplikovaný na moderní Ameriku. Bývalý voják trpící následky traumatu války, který nejenže těmto problémům čelí zcela sám, ale mnohem víc energie než péči o sebe věnuje svému psu, rovněž válečnému veteránovi s protézou místo jedné nohy a titanovými zuby. Jako publikum máme přirozenou tendenci k tomuto zobrazení maskulinity propadat, i když při jen trochu větším rozmyslu si musíme připustit, že Jamesův přístup není správný ani zdravý a přehlížením svých problémů a izolací od světa si zakládá na pořádný malér, který se v kontextu fikčního vyprávění může manifestovat velmi doslovně – pádem doprostřed pustiny a zanecháním na pospas.
Není úplně jasné, jaký přesně je názor samotných tvůrců V srdci divočiny. Nakolik máme snímek číst jako osobní příběh, nebo nakolik z něj máme sestavit alegorii systému, který nechává rozbité muže bez pomoci a spoléhá se na jejich nutkání „neobtěžovat“ svými problémy svět. Veškerý válečný motiv je přítomný výhradně prostřednictvím nočních můr plných výjevů násilí, jež pronásledují pána i jeho psa. Veškerý kontext si však musíme doplnit sami. Filmaři by měli nástroje, jak aktivně přispívat k budování významu – od banálních řešení, jako je hrdinův monolog, po budování paralel mezi tím, co se hrdinovi zdá a tím, co pak dělá, nebo co se mu děje. Nic z toho ale nedělají, což je rozhodnutí, jímž si nejsme vůbec jistí.
Ultimátní pejskařský film
Zastánce řekne, že divák má nyní víc možností pracovat s viděným a hledat vlastní smysl. To je krásný sentiment, ale když se zažene do extrému, tak se nutnost interakce s uměním zcela vytrácí a člověk může o hrůzách války přemýšlet doma, zatímco se dívá na bílou zeď. Pořád tedy má smysl chtít na filmařích, aby se nějak vymáčkli a do svého filmu sami vložili něco zřejmějšího. Jinak riskují, že během svého sebedojímání nad poutem lidského a zvířecího hrdiny překročí hranice kýče či midcultu (díla využívajícího prostředky vysoké kultury k vytvoření bezpečného mainstreamového produktu).
A to je skutečně souboj, který celý film prostupuje. Naštěstí ho prohrává až v úplném závěru, kdy začne být situace tak sladkobolná, že část kina má tendenci se začít smát. Tomu ale předchází emocionální vrchol, který naopak funguje velmi dobře. A samotný survival je v tomto filmu zpodobněn sugestivně a funkčně, kdy nástrahy, jimž hrdina čelí, jsou přesně na hraně toho, kdy uvěříme, že by se s nimi ještě mohl měřit skutečný smrtelník. Vzhledem k tomu, že snímek není adaptací skutečné události, to značí překvapivou tvůrčí střídmost – bylo by snadné utrhnout se ze řetězu a nechat hrdinu poprat se s medvědem, ale na to mají přece jenom moc rozumu.
Je škoda, že si film několikrát viditelně pomáhá digitálními efekty, to především vždy, když se na scéně objeví nějaká zvířata. Zdá se, že i Uber si v pár momentech vypomohl CGI úpravou psí mimiky. Většina jeho výkonu je naštěstí fyzická, což film táhne o pár řádů výš. Jak to tak u filmových psů bývá, vždy je patrné, že se nechovají zcela organicky a plní pokyn – stojí na značce, lížou na povel, koukají se, kam mají. To je ale pořád preferované oproti tomu, když Harrisona Forda ve Volání divočiny doprovází digitální společník. Živé zvíře předvádějící prvotřídní, i když patrný trénink bude vždy lepší varianta než digitální pes. Samozřejmě za předpokladu, že výcvik probíhá humánně a pohodlně pro zvíře, což by snad měl být případ V srdci divočiny.
Vzhledem k neochotě se ponořit do zvolených témat je tedy výsledek především ultimátní pejskařský film. Zdá se, že ambice byly větší, ale nakonec ani to, co máme, není málo. Snímek se skvěle doplňuje s Na hraně smrti 2, který se možná zrovna hraje o pár sálů vedle. Jeho tvůrci využívají absurdnější potenciál survivalu, zatímco Ayerův tým se soustředí na uvěřitelnost a evokaci autenticity. Obě polohy mají svou sílu.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Herci
-
Hudba
V srdci divočiny (2026)
Brad Pitt a David Ayer balancují se svým survival thrillerem pěkných 100 minut na hraně boje o přežití a kýče. Souboj naplno prohrávají až v úplném závěru, do té doby je tanto minimalistická one man a one dog show celkem přesvědčivá.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © CinemArt 2026
V srdci divočiny
Heart of the Beast
USA, 2026, 101 min
Režie: David Ayer
Scénář: Cameron Alexander
Kamera: Mauro Fiore
Hudba: Jared Michael Fry
Česká premiéra: 24. 9. 2026, CinemArt
Hrají: Brad Pitt, J.K. Simmons, Anna Lambe
Produkce: David Ayer, Brad Pitt, Olivia Hamilton, Marty Bowen
Střih: Dody Dorn
Zvuk: Christopher S. Aud
Scénografie: Greg Berry, Andy McLaren
Masky: Gabrielle Jones
Kostýmy: Amanda Neale
