Menu

TotalFilm YouTube logo TotalFilm Spotify logo TotalFilm Instagram logo TotalFilm Facebook logo
TotalFilm YouTube logo TotalFilm Spotify logo TotalFilm Instagram logo TotalFilm Facebook logo
Infobox ikona

FESTIVAL FRANCOUZSKÉHO FILMU ve čtvrtek odstartoval v pěti městech, potrvá do středy. Čekají nás noví Bídníci, Ozonův Cizinec, novinky z Cannes a řada předpremiér.

Recenze: Zítra se zamiluji je francouzská vztahová komedie pro kategorii 60+. Mnoho konkurence nemá

Na Festivalu francouzského filmu letos najdeme několik špičkových dramat – a tak to má jistě být. Festivaly si člověk spojuje spíše s náročnějšími uměleckými zážitky. Pouze jimi ale není kinoprůmysl živ a Francie má vlastní zásobu komerce a mainstreamu. Dvojfilm De Gaulle nám ukazuje typický národní historický velkofilm. V Zítra se zamiluji se zase můžeme střetnout s francouzskou komedií pro každého. I když v tomto případě je nejlepší, když se důchodovému věku buď blížíte, nebo v něm již jste.

Už toho bylo dost

Émile (Fabrice Luchini) je populární a zapálený středoškolský učitel literatury, který nemá problém získat si pozornost a respekt svých studentů. Asi protože jim věnuje veškerou svou energii. V den, kdy odchází do důchodu, jim ještě naposledy přednese přednášku o lásce, jež dalece přesahuje horizont povinné četby. Sám se připravuje na to, že po letech dřiny stráví zbytek svého času s vlastní láskou, mnohaletou manželkou Barbarou.

Když se ho studenti na ženu ženu jeho života, přesto mohou zaznamenat určitou nejistotu. Émile má v tomto případě dobrý instinkt – když přichází domů, nalézá prázdný dům a lakonický vzkaz. V páru to dlouho neklapalo, tak si Barbara našla někoho jiného. Někoho, pro koho je vztah důležitější než práce. Je konec.

Vypravěčsky sympatické je, že následující minuty nesledujeme hrdinu snažit se získat manželku zpět. Ne že by nebyl zdrcený a v šoku, rozhodnutí ale přijímá. Jde jistě o doklad toho, že vztah nebyl zcela funkční oboustranně. A protože jsme v romantické komedii, tak než si to stihne rozmyslet, začne potkávat ženy, jež se nabízejí jako potenciální nový vztah. Každá je jiná a každá představuje jinou touhu, jíž se lze odevzdat.

Nadège (Carole Bouquet) je svobodomyslná aktivistka, která se nenechá vázat společenskými konvencemi. Je příslibem nevázanosti, bezstarostnosti a sexu. Laetitia (Emmanuelle Devos) je Émilova mladická láska. Kdysi si ji chtěl vzít, její otec tomu ale zabránil. Právě ten nyní zemřel a Laetitia se po mnoha letech nepřítomnosti vrátila vyřešit pozůstalost. Hrdina v ní vidí možnost návratu k romantice a naivitě prvních etap života. Dát se s ní opět dohromady by působilo skoro jako naplnění nějaké velké sudby.

No a pak je tu Audrey (Chiara Mastroianni). Tajemná žena, kterou Émile potkal na ulici, zatímco vzlykala, a dal jí na útěchu několik svých knih. Shodou náhod se tatáž dáma objevuje hned další den v domě protagonistovy matky a sestry, kde je novou uklízečkou. Émile se dozvídá, že opustila vlastního manžela a takřka dospělé děti, aniž by byla schopná vysvětlit proč. Zkrátka už nemohla pokračovat jako doposud. Zní to povědomě? Představuje člověka zatíženého starostmi, který není příslibem úniku, tím autentičtěji ale působí. Jaký vztah zaujme Émile k těmto třem ženám, dost možná určí, jakým bude v posledním aktu svého života člověkem. 

Na tos měl myslet dřív!

Máme tu film, který si příliš neláme hlavu s tím „o něčem být“. Vstoupit do důchodu je zřejmě výzva sama o sobě. Émile není typický hrdina romantických komedií, tedy chybující protagonista, který musí na své cestě dojít jasného ponaučení a polepšení. Žena se s ním sice rozešla, protože jí přišel jako suchar a měla ho plné zuby, nicméně Provost nedemonstruje přehnanou potřebu tyto jeho vlastnosti exponovat. Émile nám říká, že byl připravený začít žít – těšil se třeba na exotické dovolené se svou ženou, z nichž první již byla naplánovaná. Spíš tedy, než že by se nadále potřeboval změnit, je problém, že se nezměnil o něco dřív a manželce došla trpělivost. Nyní je paradoxně takový, jakého ho chtěla mít, ale již je pozdě. Nyní nejde o to se redefinovat, ale vyčistit si hlavu.

Uprchlou manželku a její motivace nemá velký smysl rozebírat. Není skutečnou postavou a ve filmu ji ani nezahlédneme. Její role v příběhu je ryze funkční. Její odchod uvolňuje hrdinu k tomu, aby mohl naplno chytit druhou mízu a začít vlastní nevázané dobrodružství. Jde o ekvivalent toho, když Arnoldovi nebo Sylvestrovi na začátku akčního filmu zemře rodina. Krom motivace se pomstít náhlá absence závislých osob vyviňuje hrdiny z negativních následků jejich činů, mohou se tedy bez ohledu na kohokoliv vydat za krvavou vendetou. Jen v tomto případě se může Luchini začít zaplétat s každou ženou zhruba svého věku, jakou potká.

Pojmenovávat konstrukci filmu jako Zítra se zamiluji možná evokuje určitý přezíravý odstup. Řekněme tedy napřímo, že na mírně banální zápletce není v případě ansámblové rodinné komedie zase tolik špatného. Důležité je, aby dala hercům důstojnou a alespoň trochu přesvědčivou záminku k vzájemným interakcím. Provost je tu pak dost zkušený režisér a scenárista na to, aby jeho film jako konstrukt v tomto ohledu držel pohromadě. Každá postava má jasnou definici a jasný oblouk, každá se nějak vztahuje k protagonistově cestě za hledáním sebe sama.

Tohle ujelo

Přesto nemůžeme mluvit o nějakém velkém mistrovství – třeba způsob, jakým se Nadège na Émila nalepí, včetně okamžitého celkem agresivního a nevyžádaného pokusu o sex, balancuje na hraně sexuálního napadení. Jediný důvod, proč tak o scéně nepřemýšlíme, je, že celý film je rámovaný jako mužská fantazie. Scénu tedy prostupuje vědomí, že kdyby tvůrce/hrdina „doopravdy“ nechtěl, tak takový okamžik ve filmu nemá.

Nadège symbolizuje hrdinovo libido a sexualitu oproti niternějším emocím spojeným s ostatními ženami. Její aktivita nemá opravdovou autonomii, představuje oživlou fantazii vycházející z mužského hrdiny. To ale nic nemění na tom, že explicitně sledujeme ženu, která zaparkovala auto kdesi mezi vesnicemi a začíná se sápat po cizím muži, kterému nezbývá než před ní utéct do lesa – filmař s Provostovým portfoliem by měl být schopný vykreslit fantazii „být žádaným sexuálním objektem“ mnohem lépe než takto.

Zítra se zamiluji na Festivalu francouzského filmu
neděle 22. 11., 15:00, Lucerna – Velký sál, Praha
neděle 22. 11., 20:30, Bio Central – Malý sál, Hradec Králové
pondělí 23. 11., 18:00, Kino 35, Praha

To je asi největší zaškobrtnutí, i když je pro celý film ilustrativní – sledujeme cestu čerstvého důchodce v zajetí typických fantazií a snů, které se okolo něj manifestují v hmotné podobě. Takových známe z českého prostředí hned několik, takže víme, jak se mohou zvrtnout k poněkud uslintané a úlisné trapnosti. Ke cti francouzského projektu například slouží, že všechny postavy si zhruba věkově odpovídají a pětasedmdesátiletý Luchini (Émile je pravděpodobně o pár let mladší než herec) tu neoblézá třicátnice a čtyřicátnice. Film si také dával pozor, aby každé z ženských postav uznal kus autonomie, i když vzhledem k tomu, jak moc je film motivovaný mužským protagonistou, jde spíš jen o gesta.

Když ale přijmeme limitace, jaké snímek má, můžeme si celkem užít jeho silné stránky. Tedy především herce a jejich příjemnou koexistenci na plátně. Od toho komedie tohoto typu jsou nejlepší, v co můžeme doufat, je, že tomu půjde celý štáb naproti. A to zde platí. Pro francouzské publikum se navíc může jednat o určitou pomyslnou rozlučku s hojně obsazovaným Fabricem Luchinim, který s blížící se osmdesátkou jistě sníží aktivitu.

  • Režie
  • Scénář
  • Kamera
  • Herci
3

Zítra se zamiluji (2026)

Jeden z těch filmů, v nichž máme především trávit příjemný čas vedle herců. Filmařsky sebejisté, ale bez zájmu experimentovat či hledat nové cesty. Českému publiku bude snímek jistě povědomý, formátem připomíná naše mainstreamové komedie, realizují ho však schopní lidé. Jeden pohled na plakát vám jistě napoví, jestli jde o váš šálek kávy. Pokud ano, zklamaní nejspíš nebudete.

Martin Svoboda

Martin Svoboda

všechny články

Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.

foto/video: © CinemArt 2026

Zítra se zamiluji
Demain je tombe amoureux

Francie / Belgie, 2026, 114 min
Česká premiéra: 14. 1. 2027, CinemArt
Režie: Martin Provost
Scénář: Martin Provost
Kamera: Guillaume Schiffman
Hrají: Fabrice Luchini, Emmanuelle Devos, Chiara Mastroianni, Carole Bouquet, Hélène Alexandridis, Evelyne Istria, Klára Csordás
Produkce: François Kraus, Denis Pineau-Valencienne
Střih: Florent Vassault
Zvuk: Olivier Mauvezin
Masky: Jean-Christophe Roger
Kostýmy: Caroline Spieth

TotalFilm YouTube logoTotalfilm kanál TotalFilm Spotify logoTotalfilm podcast