Recenze: Owen Wilson Bez zábran na hiphopovém koncertu Rolling Loud. Vznikla šílenost jak z mysli třináctiletého kluka

Rolling Loud není akce s dlouhou historií, tento hudební festival existuje teprve něco málo přes deset let. Přesto už se stihl podívat na většinu světadílů, zlákat největší hvězdy hip hopu a souhrnně už stovky tisíc návštěvníků, pokud ne miliony. Pořád má ale dost daleko k tomu, aby se jednalo o světoznámý pojem s jasnou identitou mezi širokou veřejností. A těžko říct, jestli si ji v době osobních algoritmů vůbec může nějaká akce vybudovat. Nástrojem k tomu je jistě i nová komedie, v níž se na festival zatoulá Owen Wilson.

Nic jiného nechci

Třináctiletý Zion (Christian Convery) nechce nic jiného než dostat se na svůj milovaný hiphopový festival. Jeho máma Melanie (Jolene Blalock) však reaguje kategorickým „ne“. I kdyby nebyl o tři roky mladší, než je minimální věk na vpuštění na akci, svého syna by jen tak nepustila na akci plnou drog a alkoholu.

Zionův táta Hank (Owen Wilson) smýšlí zprvu stejně, brzy ale otáčí. Sám je v manželství nešťastný, Melanie se spíš bojí než cokoliv jiného a práce v nábytkářské firmě není zrovna naplňující. Propašovat syna na festival a stát se nejlepším tátou století se mu najednou jeví jako nejlepší příležitost Ziona neztratit. A tak se otec se svým potomkem potají vydávají na přehlídku některých z největších jmen americké hudební scény, z nichž některé si i odbudou cameo.

Zprvu jde vše podle plánu, jakkoliv je jasné, že Hank pro svého syna se vším tím lhaním a podváděním není nejlepším vzorem. Řešit to ale není příležitost, protože po chvilce nepozornosti Zion mizí neznámo kde a vyděšený Hank se mu s pomocí dvou podivínů (Matt Rife a Christine Ko) vydává po stopě. Během prodírání se davem se pak kupí jedna bizarnost na druhou.

Drsný, ale rozumně

Je skoro legrační pozorovat, jak tvůrci brousí na hraně zobrazitelného. Festival Rolling Loud musí být cool, odvážný a autentický. Musí být sexy a nebezpečný! ALE samozřejmě ne ve smyslu, že by se na něm snad dělo něco, co se na něm dít nemá, to zase pomalu! Pokud se snad něco vymkne kontrole, je to vinou pár bláznivých jedinců a sekuriťáci si s tím nakonec poradí. Přesto byla rozhodně chyba sem propašovat třináctiletého kluka – tohle není místo pro děcka! ALE když už se sem ten Zion dostal, dočkal se největšího myslitelného dobrodružství, zažil nezapomenutelné chvíle a dokonce dostal první pusu. ALE samozřejmě zcela platonickou, se střízlivou holkou zhruba svého věku. Přestože se utrhl od táty a strávil čas v jádru kotle, nemá na hlavě zkřivený ani vlásek a zdá se, že se nedotkl alkoholu. Představa sexu a drog je všudypřítomná. ALE taky zcela vágní a nekonkrétní – rozhodně nejde o nic, co by na sebe strhávalo pozornost těch, co o ně nemají zájem.

Zkrátka vidíme, jak tu markeťáci čarují obraz, který má evokovat hrany, ale zároveň je zcela bezpečný a nekonfliktní. Rolling Loud je tu právě tím, o čem sní naivní třináctiletý kluk, který na podobné akci nikdy nebyl a má o ní extrémně zkreslené představy. Jako třeba že hvězda typu Travise Scotta je mu na dosah a může se dost dobře stát, že se s ním potká, dá do řeči a stanou se z nich kamarádi. Je to velké dobrodružství, kde mohou taškařice eskalovat do šílených rozměrů, které by v realitě vedly ke katastrofálním následkům, ty se ale samozřejmě nedostavují.

Při sledování můžeme chvíli tápat, proč je vlastně hrdinou Hank a nikoliv samotný Zion – jestliže je film odevzdaný fantazii třináctiletého kluka, proč jeho případný avatar mizí z dění a místo toho trávíme čas s jeho tátou? Bezprostředním důvodem jistě je, že událost, kterou se snímek inspiroval, je dramatičtější a více „dějová“ z pohledu otce. Ale pak bychom se mohli ptát, proč vybrali tvůrci zrovna tenhle příběh a ne jiný. Za vysvětlením ale nemusíme daleko – Tvůrci chtějí ukázat co nejradikálnější zážitek se scénkami typu „omylem jsem pozřel drogu“, aniž by ale překročili čáru. Takže se ty věci musí dít dospělému chlapovi a ne dítěti.

Vidíme tedy, že vše v tomhle filmu je pečlivě stlučené k navození velmi specifické nálady. A chtě nechtě musíme přiznat, že režisér a scenárista Jeremy Garelick je překvapivě úspěšný. Na nabízené fantazii je cosi chytlavého a okouzlujícího, i když její manipulativnost je vcelku průhledná. Víme, že sledujeme celovečerní reklamu, ve které není autentické vůbec nic, tvůrci nám přesto dovolují na to zapomenout a sledovanému propadnout. Je to vlastně hodně podobné filmové Eurovizi s Willem Ferrellem z roku 2020. Jen ta měla o kus silnější scénář a slabší řemeslo.

Odysea táty a syna

Garelick se nečekaně osvědčuje ve schopnosti navodit potřebnou náladu. Adrenalinem napumpovaná hektičnost působí svůdně a energicky, a to přestože trochu překvapivě tenhle snímek odehrávající se na hudebním festivalu není hudební film. Tvůrci si nevyčleňují čas na prezentaci byť jediné skladby, hip hop spíš duní na pozadí, než abychom měli příležitost se s ním střetnout – v tomhle ohledu kopírujeme Hankův úhel pohledu, kdy se zmatený otec o přítomné umělce v nejmenším nezajímá.

Rolling Loud je nakonec hlavně o představě klukovské zábavy, o kterou se v tomto případě dělí táta se synem. Celá cesta, rámovaná jako jejich osobní tajemství, se stává velkým sdíleným okamžikem, na jaký budou navěky vzpomínat. Pořadatelé festivalu se tu nejspíš snaží evokovat podobný étos, jaký budují Disneylandy už přes půl století. Reklamu nesměřují ani tak na děti, jako spíš na rodiče, v nichž se snaží vyvolat dojem, že návštěva parku s jejich ratolestmi je stejně povinný rituál dospívání jako školní zápis nebo maturity. Takže čekejte do šestnáctých narozenin svého dítěte a okamžitě bookujte lístky.

Mohlo by se zdát, že když něco pojmenováváme, tak abychom to odsoudili, k tomu ale není nutně důvod. Tenhle film je uspokojivý ve všem, o co se pokouší. Největší zádrhel může být, pokud vás některý z tria komiků irituje. Ať už skoro sebeparodická Wilsonova udivenost, Rifeho trotlovství, nebo siláckost Christine Ko. A není žádný objektivní argument, jímž bychom vám mohli případnou nelibost vymluvit – všichni tři jedou na doraz, aby předvedli žádaný archetyp. Na někoho to možná bude moc.

Pokud vám ale padnou do noty, možná zjistíte, že tenhle film funguje tak, jak šlo realisticky doufat. Tedy jako místy hodně ujetá komedie, která ve stěžejních okamžicích úspěšně šťouchá do srdíčka. Sice je škoda, že načrtnuté motivy o roli lhaní v osobních vztazích zůstávají ležet ladem, ale tohle nakonec není ten film, od kterého čekáme niterné pravdy.

foto/video: © Forum Film CZ 2026

Rolling Loud: Bez zábran
Rolling Loud
USA 2026 95 min
Česká premiéra: 8. 10. 2026, Forum Film CZ
Režie: Jeremy Garelick
Scénář: Jeremy Garelick
Kamera: Bradford Lipson
Hudba: Chanda Dancy
Hrají: Owen Wilson, Matt Rife, Christine Ko, Christian Convery, Jolene Blalock, Travis Scott, Henry Winkler, Olivia Luccardi, Marcus Lewis, Sexyy Red, Ty Dolla $ign
Produkce: Jeremy Garelick, Jolene Blalock, Will Phelps, Stella Bulochnikov
Zvuk: Joe Foglia, Sean McCormack, Jay Meagher, Tom Marks, Greg P. Russell
Scénografie: Kathrin Eder, Melisa Jusufi
Kostýmy: Wlaa Elashkar