Jako epilog bez ovladače. První řada The Last Of Us byla přesvědčivější (recenze)

The Last of Us je bezesporu jednou z nejvlivnějších počítačových her své generace. Seriálová adaptace v produkci HBO možná nebyla stejně přelomová – jednalo se spíše o „best of“ zombie žánru – přesto si vysloužila převážně pozitivní ohlasy. Druhý díl videohry však patří k nejkontroverznějším pokračováním všech dob. Jeho seriálová adaptace (jež je v tuto chvíli oficiálně v polovině, ale my jsme viděli vše kromě poslední ze sedmi epizod) už však nemůže šokovat drastickým zvratem – co tedy nabízí?

Když taháme za nitky

Adaptace úspěšných videoher to mají vždy složité. Kvalita zážitku u nich pramení v první řadě z gameplaye, což je ta jedna věc, kterou nejde v audiovizi plnohodnotně replikovat. Filmaři tedy musí publikum uspokojit vlastně úplně novým způsobem, přičemž není vždy jasné, co by jím mělo být.

U The Last of Us šlo zdánlivě o menší problém, vždyť původní videohře bylo jejími odpůrci vytýkáno, že až příliš spoléhá na postupy audiovize a zapomíná na to, co dělá videohry videohrami. Aniž bychom se v této kritice rýpali z pohledu gamera, z hlediska zfilmování takové hry se zdá vzniklá situace jako ideální – pokud se videohře vytýkalo, že je zmutovaným filmem, tak její filmová/seriálová verze musí hypoteticky dosáhnout vrcholu svého potenciálu, no ne?

Nakonec to je samozřejmě o kus složitější a přes zdánlivé podobnosti se už u první řady ukázalo, jak obrovský rozdíl je, když nemáme v ruce ovladač. Rozhodně nejde říct, že sledovat seriál je dostatečnou náhradou za hraní hry a totéž platí naopak. Přesto první série uspěla částečně i díky tomu, že tvůrci nemuseli princip originálu zcela překopat. V obou případech tu byl stejný námět, stejná nosná motivace a emoce. V druhé sérii ale změna média dělá mnohem větší paseku.

Recenze: První řada Last of Us je smutně překrásná, hned v lednu dostáváme seriál roku

Dvacet let po propuknutí smrtící pandemie a zániku moderní civilizace je otrlý pašerák Joel najat, aby dostal čtrnáctiletou Ellie z nebezpečné karanténní zóny. Oba se musí vydat na cestu napříč Spojenými státy a spoléhat jeden na druhého, aby přežili. Mezi …

Pozor, spoiler

Vražda Joela (Pedro Pascal) mstící se Abby (Kaitlyn Dever) byla ve videohře víc než jednorázovým šokem. Tvůrci nás nejprve v první polovině playthrough navedou k tomu, abychom neznámou a fyzicky imponující mladou ženu nenáviděli, nechápali, považovali za monstrum hodné likvidace. A pak přehodili výhybku a přiměli hráče, aby podstatnou část druhé poloviny hry ovládali právě Abby. Na události se měli začít dívat jejíma očima, měla se zhmotnit její vlastní bolest. To bylo samo o sobě mnohem větším zvratem než Joelova smrt. Tvůrci tu interaktivních specifik média využívají ne k tomu, aby nás vyvedli z míry nečekanou informací, raději nás učí přemýšlet o světě novým způsobem.

Celá hra je zkonstruovaná okolo konceptu změn úhlu pohledu, ale také odpuštění, nebo alespoň pochopení hříchů druhých. Seriál ale nemůže dosáhnout téhož stejným způsobem. Přepínání úhlů pohledu je v audiovizi mnohem samozřejmější, nevyvede nás tedy z míry. Tvůrci by nedosáhli stejného efektu, ani kdyby úhlu pohledu Abby věnovali polovinu epizod, jak mnozí očekávali – nicméně se to neděje. Abby z vyprávění mizí a bude trvat hodně dlouho, než se do děje vrátí.

Co tedy druhou sérii zaplňuje? Je to zkrátka cesta Ellie (Bella Ramsey) a její partnerky Diny (Isabela Merced) za Abby. A bohužel se jedná o dost slabší zážitek než minule. Asi protože úpěnlivá touha Joela ochránit Ellie a jejich postupné sbližování byly sice základní, emocionálně ale víc rezonující motivy. Tehdy šlo o život a o vznikající přátelství dvou traumatizovaných lidí. Teď tráví Ellie čas se svou láskou, s níž má zcela ideální a nekomplikovaný vztah. A její cíl je jednak od počátku krátkozraký a jednak postrádá urgenci. Nepřítomná Abby pro nás mnoho neznamená, takže kdyby Ellie dostala rozum, může se kdykoliv otočit a vrátit domů.

Sedmidílný epilog

Druhá řada se stále vyrovnává s důsledky Joelova rozhodnutí zachránit Ellie na úkor toho, že tím může obětovat lidstvo. Jedná se vlastně o hodně dlouhý epilog. Abby je zhmotněným rozhořčením a touhou po odplatě a Ellie si musí vybrat, jestli bude jako ona, nebo cyklus přeruší. To je samo o sobě v pořádku. Dokonce by nevadilo ani, že samotná poučení a východiska jsou tu poněkud průhledná a vidíme je na míle daleko (pomsta je špatná a neproduktivní, různí lidé mají různé úhly pohledu).

Problém je až v tom, že o intenzitě videoherního zážitku rozhodovala mnohem víc než v případě jedničky právě ona nereplikovatelná specifika média, jejichž absence je tentokrát mnohem patrnější. Druhá série navíc není rozčleněna do stejně výrazných epizod a několik dílů by se dalo odbýt e-mailem, hlavně třetí a šestý.

Co tedy zážitek zachraňuje? Jsou to hlavně samy postavy. Bella Ramsey si Ellie jedinečně přivlastnila a dodává jí na naléhavosti. Pokud vás její hrdinka zajímá a rádi s ní trávíte čas, tak nehledě na vše zmíněné nabídne dost silných scén. Pak je tu také trocha důvěry v to, že v posledním díle, který jsme ještě neviděli, zapadnou všechny dílky skládačky dohromady. Druhá série zatím neevokuje stejný dojem jako jednička, kdy i oddělené dějové linie tematicky zapadaly do celku. Je ale fér čekat, nakolik se to může změnit. Zatím se zdá, že tenhle epilog může potěšit hlavně pravověrné příznivce originálu, kteří budou vzpomínat na silné zážitky při hraní.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: HBO, Max © 2025

The Last of Us – 2. řada
Akční / Dobrodružný / Drama / Horor / Sci-Fi / Thriller
USA, 2025, 6 h 14 min (Minutáž: 50–61 min)
Tvůrci: Neil Druckmann, Craig Mazin
Režie: Craig Mazin, Mark Mylod, Peter Hoar
Scénář: Craig Mazin, Halley Wegryn Gross
Kamera: Xenija Sereda, Catherine Goldschmidt
Hudba: Gustavo Santaolalla, David Fleming
Hrají: Bella Ramsey, Pedro Pascal, Gabriel Luna, Kaitlyn Dever, Isabela Merced, Rutina Wesley, Catherine O’Hara, Ariela Barer, Tati Gabrielle, Spencer Lord