Recenze: Chi Chi na gauči je jedním z nejdůležitějších pořadů České televize pro letošek. Veřejnou službu dělá líp než StarDance

Pořad Chi Chi na gauči není v nejmenším kontroverzní, nicméně vzbudil hlasité reakce. Protože zřejmě na České televizi nemůžeme mít hezké věci. Jeho sedm dvacetiminutových epizod, ke zhlédnutí na iVysílání a Youtube, už se pomalu chýlí ke konci. Takže se podívejme, čeho jsme se vlastně dočkali.

Od toho tu jsme

Pořad Chi Chi na gauči režisérky Petry Chaloupkové s titulní královnou dragu v čele je jedním ze základních naplnění veřejné služby – rozhodně přesnějším než StarDance nebo nekonečná plejáda krimiseriálů. Přináší, rozbujelé estetice navzdory, edukativní obsah, který seznamuje se základy nejen kultury dragu, ale queeru obecně. Ačkoliv kritici pořadu se na sociálních sítích rozhořčeně ptají „Proč by za NAŠE peníze měl vznikat pořad pro NĚ?!“ (jako by LGBT+ lidé neplatili koncesionářské poplatky a nebyli součástí stejného světa), ve skutečnosti jde spíš o pořad pro širokou veřejnost. Osoba, která v queer kultuře žije, se mnoho nového nedozví. Což není míněno jako kritika, ale rozptýlení představy, že si tu menšiny točí pořady pro sebe. Ne že by na tom bylo něco špatně, kdyby tomu tak bylo – opět, takový je smysl média veřejné služby. Zde se ale bavíme o pořadu pro začátečníky.

Mimochodem, když už jsme u peněz a rozpočtů, Chi Chi na gauči je zjevně enormně levná zábava, která vznikla naším hrubým odhadem zhruba za 27 korun a 60 haléřů. Jedno malé studio, jeden set kulis, minimální postprodukční náročnost – největší kejkle, jakých se dočkáme, je sem tam vložená fotografie či archivní videoklip. Jde si představit, že se natočilo i několik dílů za den. Je tedy třeba chápat, že Česká televize produkcí tohoto pořadu takřka určitě ušetřila a prakticky jakákoliv alternativa by byla dražší na výrobu.

Když jsme si tedy odbyli povinný logistický exkurz, jaká je Chi Chi Tornádo moderátorka a jak funguje pořad jako talk show? Ve skutečnosti mnohem lépe, než mohlo. Petr Vostárek je drag performer, nikoliv člověk s průpravou vést rozhovory, nebylo tedy vůbec samozřejmé, že přední česká drag queen bude dobrou volbou pro moderaci pořadu. A je jistě nepochybné, že v případných dalších epizodách bude Chi Chi otrkanější. První série má v sobě pořád kus syrovosti a nekultivovanosti. Na jednu stranu to skvěle zapadá do české estetiky dragu, který ještě nepřekročil do mainstreamu a má stále značný „homemade“ nádech. Na stranu druhou to nevyhnutelně občas vede k určitému zakolísání, k nepoložení nabízející se dobré otázky, k lpění na méně výživném okamžiku.

To všechno je jenom jako

Jako celek, i díky rozumné nanejvýš dvacetiminutové délce na epizodu, to ale není zas takový problém a výhody z bezprostřední přítomnosti lidí s tak bohatou zkušeností přebíjejí negativa. Pořad představuje drag jako v první řadě zábavu, ale v těsném závěsu jako (sebe)reflexi společenských fenoménů, mezi něž patří genderová performativita. Muži oblečení jako ženy svým zveličeným manýrismem obnažují, kolik umělého a náhodného je v chování, které jsme se naučili považovat za samozřejmé a vlastně neviditelné. Některé queens jako Miss Petty záměrně performují společenské ideály ženské krásy, jiné jako La Cuntessa se jim naopak vzpírají. Dokonce se seznámíme i se stále relativně výjimečnou obdobou mužského dragu ženskou performerkou díky Chad Clitt. Ve všech případech je konečný důsledek stejný: Uvědomit si, kolik v našem životě je jenom hra na něco, čím nemusíme být.

Drag vystoupení je forma enormně fixovaná na povrch, na vzhled, na lidský obal. V talk show je ale možné mluvit o bolesti a o neštěstí, které si prožili mnozí z těch, kteří objevili svou homosexualitu (což je případ většiny drag queens), nebo genderovou nonkonformitu. Ať už je řeč o školní šikaně, konfrontacích s rodinami či kolegy a přáteli. Obzvláště pro starší generaci s sebou neslo přijetí své identity i vyčlenění z běžné společenské struktury. I proto je queer kultura tak zaměřená na přehrávání luxusu a prestiže. Jde vlastně o stejnou motivaci jako v případě hiphopové scény, kdy se předstírá opulence, jež je dané společenské kastě systematicky odepřena. I když dnes už je samozřejmě situace méně černobílá – drag queen Cassiopeia je v civilním životě právníkem, takže její zkušenost bude jistě jiná než v případě romantických hrdinů dragu. Pořad se jistě nepokouší vytvořit představu věčné mizérie a podstatná část rozhovorů míří k běžným a každodenním otázkám, jako je hledání partnera či randění.

Hovor občas uhne k rozebírání transgenderu, proto je dobré připomenout, že se jedná o jen minimálně propojený fenomén. Drtivá většina drag queens pouze předstírá záměrnou karikaturu na pódiu, ale po skončení šichty si obléknou kalhoty a uvažují o sobě jako o mužích. Projevuje se to i tak, že když v pořadu přejde řeč na závažnější téma, zapomínají se hosté chvílemi a mluví o sobě v mužském rodě, což je v dragu trochu faux pas. Nicméně plynulost a pohodlí řeči mají jistě prioritu. Transgender ženy typicky žijí život skrz identifikaci s femininním genderem, takže u nich nejde o nějaké přepínání. Není pak jejich cílem ani přáním (v některých chvílích to může být i noční můrou), aby působily jako drag queens – nechodí oblékané v pestrobarevných šatech ani zveličeném make-upu a většinou preferují nevyčnívat.

Jako sůl

Pořad se dočkal i méně intenzivní kritiky zleva za to, že některé koncepty nevysvětluje nejlépe, jak může. Na vině je nejvíc první epizoda s Ondřejem Brzobohatým, který mluví o věcech jako „změna pohlaví“ a někdy to vyznívá, jako by genderovou nekonformitu až příliš spojoval s psychickými problémy. Oboje jsou to věci, od nichž moderní uvažování opouští. Trans člověk svůj gender hledá, jeho formulace pro něj není „změnou pohlaví“. A ačkoliv život trans osoby mohou provázet psychologické problémy, nejčastěji zapříčiněné společenským tlakem, nejde o něco automatického.

Tvůrci se tu dostali do dramaturgické slepé uličky, kdy zdaleka nejslavnější host je ten nejméně způsobilý k důslednému představení základních konceptů. Při jejich popisu se, své dobré vůli navzdory, nevyhnutelně dopouští řady omylů. Jenže je mediálně vděčné začít celebritou. Nemluvě o tom, že na část publika působí heterosexuální muž jako autorita. Právě on pak nejlíp ví, jakým jazykem mluvit tak, aby ho většinové publikum poslouchalo. Lze tedy pochopit, proč právě Brzobohatý celou sérii otevírá a pár nedostatků jeho vyjádření bychom snad měli považovat za nezbytnou daň.

Takové věci by hypoteticky mohla na místě korigovat samotná Chi Chi. Nicméně to by narušilo a rozbilo žoviální tón. Ačkoliv si to někteří představují, queer prostředí není místem hyperkorektního jazyka a chování – mezi lidmi z komunity „buzny“ a „transky“ létají vzduchem s naprostou samozřejmostí, stejně jako ne každá queer osoba je plně poučená ohledně nejnovějšího vývoje diskurzu. Chi Chi, jakožto osobnost ze staré školy, ostatně v kvízu posledního dílu nepoznává ani trans vlajku, která přitom patří k těm známějším queer symbolům. Dekórum a přesnost se vyžadují především v konfliktních situacích od těch, kteří jejich narušování záměrně využívají k znevažování a ponižování.

Nedávalo by tedy smysl zastavovat hosta a opravovat ho. A právě bezprostřední rozhovor se pořad snaží navodit. Jedná se o pořad plný sebeshazujícího a mnohdy ostrého humoru, který jistě nepřekvapí nikoho, kdo někdy zavadil o epizody z šatny RuPaul Drag Race. Může ale zaskočit ty, kteří se s queer osobami setkávají jen ve chvílích, kdy se ony musí bránit proti homofobii a nenávisti a jednají podrážděně a zdánlivě přecitlivěle. To může nakonec být největší přínos pořadu Chi Chi na gauči, díky němuž je možné poznat performery v jejich živlu, v bezpečném prostoru a schopné se trochu rozpovídat. V národě, jehož značná část zřejmě nechápe, že LGBT+ lidi jsou tak stejní, že taky platí ty odporný poplatky, je to rozhodně zapotřebí.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: ČT © 2025

Chi Chi na gauči
Talk-show
Česko, 2025, 7x 15-22 min
Režie: Petra Chaloupková
Scénář: Petra Chaloupková, Martin Švarc
Dramaturgie: Eva Rálková
Kreativní producent: Dorota Vašíčková, Jakub Khan
Kamera: Zdena Sýkorová, Ondřej Burda, Dominik Benátčan, Martin Švarc, Pavel Borovička
Účinkují: Chi Chi Tornado (moderátor), Ondřej Gregor Brzobohatý, Miss Petty, Cuntessa, CreativeSwine, Cassiopeia, Chad Clitt
Výkonný producent: Petr Nezval, Jana Banátčanová, Jan Šimek
Střih: Martin Švarc
Zvuk: Jan Našinec
Scénografie: Polina Klimok
Grafika: Petr Novotný