Co znamená být cizincem ve vlastní rodině? Právě to zjišťuje 18letá Marina, hrdinka nového snímku Carly Simón, který je s hořkosladkou něhou a nostalgií zasazený do doby režisérčina dospívání na přelomu milénia. Její celovečerní prvotina Léto 1993 posbírala tři ceny Goya, následující Alcarràs si zase přišel pro Zlatého medvěda na Berlinale. Romería, završení semiautobiografické trilogie, sklidila nadšené ohlasy po premiéře v canneské hlavní soutěži.
Rodinné vztahy si nevybíráme
„Fascinují mě rodinné vztahy, protože si je nevybíráme,“ říká uznávaná katalánská filmařka. Carla Simón se netají tím, že Romería vychází z její zkušenosti. „Snažit se zrekonstruovat příběh mých rodičů je stále velmi bolestivé. Těžce se mi o tom mluví,“ popisuje filmařka. „Romería vypráví o významu rodinné paměti i o tom, jak ovlivňuje, kým jste. Když nemáte prostřednictvím koho dotvářet svou identitu, můžete si ji domyslet. Od toho tu kinematografii koneckonců máme: aby vytvářela obrazy, které neexistují.“
Významnou roli hraje útržkovitá povaha vzpomínek. Tu hlavní překážku ale ve snímku představují stigmata a společenská tabu. „Když mi došlo, že nikdy nesložím kompletní obrázek života mých rodičů, rozhodla jsem se chybějící části sama vytvořit,“ říká Carla Simón. „Romería mi dala příležitost točit na jejich domácí půdě: tam, kde můj otec vyrůstal, kde se zamiloval do mé matky. Lidé se rodí a umírají. Místa, kterými procházeli, tam ale zůstávají i po nich.”
Marina (Llúcia Garcia) ve filmu přijíždí na západní pobřeží Španělska, aby zjistila, odkud pochází. Vybavená deníkem své biologické matky se snaží zorientovat v moři neznámých příbuzných a složit z jejich útržkovitých a často protichůdných vzpomínek obrázek svých zesnulých rodičů a jejich osudové, destruktivní lásky.
Prostřednictvím Marinina pátrání se vykreslují reálie ztracené generace 80. let i toho, jak se tehdy žilo, milovalo a užívalo náhle nabyté svobody. Postupně tak získává smysl i název filmu, který odkazuje na španělský výraz jak pro duchovní pouť, tak pro festivalový rej.
„Simón ve své novince opět prokazuje bohatost, vřelost, upřímnost a takřka dokumentární kvalitu svého filmového jazyka. Instinktivně a skoro až neuvěřitelně působí její schopnost zcela se ponořit do dlouhých, volně plynoucích rodinných scén. Její kamera se nenápadně prodírá skupinkami lidí, jako by byla jedním z teenagerů na večírku, který tiše pozoruje své okolí,“ píše v recenzi deník The Guardian.
Autobiograficky laděný příběh o hledání vlastních kořenů vstoupí do českých kin pod hlavičkou Aerofilms už 4. června.
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
foto/video: © Aerofilms 2026
zdroj: Beata Mrazíková
