KVIFF recenze: Mistryně vám vykecá díru do hlavy, ale to neznamená, že nepatří k nejlepším českým filmům roku

Bohdan Karásek možná zatím natočil jen jeden celovečerní a dva středněmetrážní filmy, to mu ale stačilo k tomu stát se jedním z nejrespektovanějších tvůrců mezi tuzemskými cinefily. Jeho specifická variace na fenomén mumblecore srší filmařskou sebejistotou a jedinečným záměrem. Ve Varech se premiéry dočkává jeho celovečerní druhotina Mistryně, která za nějaké dva týdny vstoupí i do široké distribuce.

Tak konečně

Pozdní třicátnice, lékařka Monika (Marie Švestková), se chystá dokončit disertaci a za čtyři měsíce porodit – v obou případech si plní své odvěké cíle a věří, že je dokáže nějak skloubit. Její manžel Lukáš (Lukáš Bouzek) chce být oporou, i když se ji maličko snaží natlačit k tomu, aby kariéru pověsila na hřebík a zcela se oddala potomkovi.

Není divu, že začíná maličko pochybovat o svých volbách. A právě v tuto zranitelnou chvíli se do jejího zorného pole navrací bývalý manžel Petr (Jiří Havelka). Někdejší láska jejího života, jejíž svazek s Monikou zpřetrhala mimo jiné právě absence dítěte. Nastávající matka tedy, když už má Petra opět na dosah, považuje za slušné se s ním sejít a o svém těhotenství mu říct, aby se o něm nedozvěděl nějakým nepříjemnějším způsobem.

Monika a Petr se tedy po letech setkávají a zabředají do rozhovoru. Ten trvá… a trvá… a trvá… Zabírá většinu stopáže tohoto stominutového snímku a naše dvojka během něj stihne prostřídat několik restaurací a kaváren, mezi nimiž se lenošivě přesouvá pražskými uličkami a parky. Mluví hlavně Monika, která je ve zlomovém bodu svého života a má toho tedy mnohem víc na srdci.

Moničina stresová reakce je typická, tím spíš pro dramata. Začíná sledovat Petra maličko jinýma očima, než by bylo vhodné. Brzy nám dochází, že ústřední otázkou snímku bude, jestli se během dlouhého dialogu stane „něco víc“. Exmanžel jí v minulosti připravil nejedno trápení, nyní se ale jeví jako vyměněný. Vyzařuje z něj klid a vyrovnanost, mluví jazykem někoho, kdo má všechno vyřešené. Nezbývá než se podivovat: „Muž, který za nejlepší trávník považoval nazeleno natřený beton, se teď věnuje zahrádkaření?

Uvnitř a vně

Monika coby lékařka a Petr jako inženýr jsou inteligentní lidé, jejichž konverzace tomu odpovídá. Pod slupkou vzdělání a slušnosti jsou ale emoce jako jakékoliv jiné. Ty Petrovy nám zůstávají částečně skryté, máme o něm pochybovat stejně jako Monika. Co si vlastně od setkání slibuje? Ona se naopak otevírá jako kniha. Formuluje lidsky a přesvědčivě mnohá univerzální trápení, která Karáskovými slovy přesto nepůsobí tezovitě. Respektive teze, kterými hrdinové občas pohazují, znějí autenticky jako něco, co by pronesli skuteční lidé, kteří hodně poslouchají podcasty a snaží se nějak zorganizovat svou mysl.

Protagonistka může zprvu působit maličko povrchně, předně v důsledku svého vnitřního monologu, který lze považovat za jedinou slabinu scénáře. Zatímco dialogy oplývají citem pro realismus nebo přinejmenším autenticitu, Moničin vnitřní monolog evokuje občas prózu nějakého letištního románu. Každý vnitřní monolog je konstrukt, protože hlas v naší hlavě není tak soustředěný a konzistentní, aby ho mohly reprezentovat linky dokonale koherentního komentáře. Jakýkoliv pokus o něj tedy bude vždy nějak kompromisní. Zde jde o tím větší kontrast vzhledem k estetice zbytku filmu.

Můžeme ale spekulovat, že Karásek jednoduše nenašel jiný způsob, jak plnohodnotně předat nutnou expozici. Stejně nepřirozeně by nakonec působilo, kdyby si oba protagonisti nahlas přeříkávali věci, které oba vědí. Byla to nejspíš poměrně neřešitelná situace, která naštěstí neznehodnocuje celkový zážitek z filmu. Je dost dobře možné, že ze všech možných řešení bylo zvoleno to nejlepší.

Karásek patří k nejméně systémovým českým filmařům a většina jeho tvorby se zatím pohybovala produkčně na poloamatérské rovině. (Tím nemyslíme, že by na jeho filmech pracovali amatéři, řeč je hlavně o produkčních podmínkách.) Mistryně měla k dispozici zřejmě o kus víc prostředků než Karel, já a ty a vypadá o poznání lépe. Zároveň si ale uchovává kus syrovosti a nenačančanosti, která se k ní ostatně hodí. Po většinu stopáže sledujeme dvě postavy buď sedět, nebo pochodovat vedle sebe a ke cti Karáska i jeho kameramana Tomáše Uhlíka slouží, že jakkoliv film vizuálně nestrhne a ani se o to nepokouší, nikdy nezačne působit strnule a monotónně.

Mistryně na MFF Karlovy Vary:
st – 8. 7. v 19:00 Pupp
čt – 9. 7. v 10:00 Městské divadlo
so – 11. 7. v 15:00 Kino Drahomíra

Sošky sem!

Přesto není pochyb, že máme co do činění především s hereckým filmem. Švestková i Havelka jsou pak nechybující a pokud se na ně zapomene během udílení letošních hereckých cen, bude to neomluvitelný zločin. Havelka tu zdatně sekunduje. Jeho Petr umí velmi přirozeně přepínat mezi „ano, je vidět, že se vážně změnil“ a „red flag, red flag, holka, uteč!“ Je to trochu mansplainer, který jako by občas zapomínal, že Monika je vysoce vzdělaná lékařka a možná má k dané věci dokonce víc informací než on. Vidíme tedy pár typických nešvarů a můžeme hádat, jestli odhalují nějakou nepříjemnou pravdu.

Švestková je ale opravdová hvězda téhle show, její Monika má v sobě obrovský kus zranitelnosti, ale taky ambicí a přání. Prezentuje se velmi vyrovnaně a seriózně, ale neměli bychom se tím nechat zcela zmást. Jako správná mileniálka je samozřejmě uzlíčkem komplexů, ale zdá se, že se za dojem pasivity spíš schovává. Rozhodně je dominantnější než její aktuální manžel. Není to chudák bezradná holka. Tedy tak trochu je, ale má nástroje, intelekt a nakonec i vůli na to, aby s tím něco dělala, proto jde o dynamickou a zajímavou postavu.

Doufáme, že se Karáskovi alespoň trochu zadaří u publika. Jeho filmy nejsou k divákům v žádném případě odtažité, zároveň ale nejde o hřejivé komedie pro davy. Nemluvě o nevyhnutelně skromných prostředcích na distribuci takového projektu. Jeho tvorba tedy konvenuje většinou těm, co ji umí najít, což není přímočará cesta k měřitelnému úspěchu. Něco nám ale říká, že to u tohohle projektu všichni tak nějak tuší. Důležité tedy je, aby existoval a byl povedený. Což se splnilo na výbornou.

foto/video: © KVIFF 2026

Mistryně
Česko, 2026, 101 min
Česká premiéra: 23. 7. 2026, Artcam Films
Režie: Bohdan Karásek
Scénář: Bohdan Karásek
Kamera: Tomáš Uhlík
Hudba: Ondřej Kyas
Hrají: Marie Švestková, Jiří Havelka, Lukáš Bouzek, Taťjana Medvecká
Produkce: Ondřej Lukeš
Střih: Bohdan Karásek
Zvuk: Peter Hilčanský, Victoriia Kralko
Scénografie: Zdeněk Eliáš
Kostýmy: Michaela Semotánová