Recenze: Mafián Willem Dafoe připravuje své dceři Birthday Party jak z noční můry. Láska monstra bolí

Mít za otce mafi… pardon… „byznysmena“ může být pořádně těžké. Své o tom ví Sofia, která se od táty po sebevraždě svého bratra neoficiálně izolovala. Přesto dovoluje, aby jí uspořádal opulentní oslavu 25. narozenin. Předně proto, že mu chce oznámit něco, o čem ví, že se mu nebude líbit. V tom si ale oba nemají co vyčítat, otcovy motivace rovněž nejsou nezištné. A tak začíná nejspíš nejhorší Birthday Party, jakou Středozemní moře zažilo.

Nepříjemná překvapení

Marcos Timoleon (Willem Dafoe) je původem řecký multimilionář, pokud ne přímo miliardář, inspirovaný skutečným magnátem Aristótelem Onassisem. Oficiálně jde prostě o schopného obchodníka, nemůžeme ale pochybovat, už protože Marcos se tím nijak zvlášť netají, že v případě potřeby nemá problém užít jakéhokoliv násilí, aby dosáhl svých cílů.

V tuto chvíli má však na seznamu dvě položky, během kterých nemůže jen tak říct svým nohsledům, aby ho zbavili nepořádku. Jednak se chystá zahájit rozvodové řízení. Jeho prozatímní manželka Olivie (Emma Suárez) nechce dělat scény a nerozchází se s ním zcela ve zlém, samozřejmě ale bude usilovat o co největší sousto z manželova majetku.

Druhým, mnohem tíživějším problémem je těhotenství Sofie (Vic Carmen Sonne), o němž si dcera myslí, že je utajené – právě o něm mu chce na konci oslavy říct. A také o tom, že se chystá začít vztah s anglickým reportérem Ianem (Joe Cole), který měl sepsat Marcosovu biografii, v procesu ale udělal jeho dceři dítě.

Sofia věří, že otec bude zprvu nepříjemný, ale nakonec se podvolí. Ke stáru prý měkne. Jedná se o nebezpečnou naivitu – Marcos celou oslavu plánuje, aby Sofii nakonec oznámil, že na vztah s někým tak podřadným, jako je náhodný novinář, může zapomenout. V soukromé ordinaci už čeká tým doktorů připravený provést potrat a Ian, který bloumá mezi oslavenci a snaží se být nenápadný, ani netuší, v jak velkém je nebezpečí.

Chutný europuding

Španělský režisér a scenárista Miguel Ángel Jiménez tu nepřichází s ničím zvlášť novým. Příběh o mocných mužích, kteří neumí milovat, takže svou láskou jen ubližují, je pevnou součástí západního kánonu od Občana Kanea přes Kmotra až k Perníkovému tátovi. Jak ale zas a znova opakujeme: Originalita se přeceňuje. Vzít si nějaký atraktivní a povědomý motiv a důsledně ho rozpracovat může být tím působivější, že publikum není konfrontováno s překvapeními a zvraty, a může se tedy v klidu soustředit na nuance vyprávění i stylu.

Birthday Party je dokonalým dokladem toho, kdy přímočarý děj, který záměrně vykládá všechny karty na stůl, vede k směřování naší pozornosti produktivním směrem. Jednak tu máme úžasnou kameru Gorky Gómeze Andreua, která osciluje mezi hédonismem a dekadencí. Při sledování si jistě bude snadné vzpomenout na Sorrentina, jehož filmy vykazují podobnou potřebu k vizuální manýře. Jiménez ale přece jenom nezachází s vyumělkovaností tak daleko a od krásy je tu vždy jen krůček k příslovečné „ošklivosti pod povrchem“. Film vypadá úžasně, ztrácí se ve spanilých tvářích i líbezných středozemních krajinách, přesto je jasné, že to vše je jen povrchní opulence, k níž se postavy upínají.

Dalším velkým plusem je ansámbl, který odráží podstatu celého projektu coby europudinku, jenž se z marketingových důvodů obléká do angličtiny. Množství exotických přízvuků se ale skvěle hodí k příběhu vykořeněného muže, který si na svém soukromém ostrově buduje vlastní svět bez historie a bez vnějších pravidel. Sjíždějí se k němu excentrické figurky, z nichž každou nějak ovládá. Některým dovoluje vydávat se za jeho přátele – samozřejmě ale přátele připravené přijmout jakýkoliv pokyn a rozkaz.

Láska, která ubližuje

Ve středu toho všeho stojí ďábelský Willem Dafoe, který si jistě chce hrát na estéta a rozumného muže, ale v jádru je jen brutálním a agresivním zločincem, který na všechny a všechno uvaluje svou vůli. Ví, že jakmile se k nějakému člověku otočí zády, jeho křečovitý úsměv mizí a ruka začíná pomalu šátrat po schovaný dýce. Marcos po sebevraždě svého syna a smrti první manželky, své životní lásky, už miluje jen Sofii. Nedokáže ji ale milovat jinak než podle svých pravidel. A nedokáže předstírat, že neví, co je pro ni nejlepší.

Sledování Birthday Party není překvapivé, ale rozhodně je vzrušující. Scény jsou skvěle zahrané a nasnímané a pokud nás nedokáže vyvést z míry vývoj děje, filmařská povedenost s tím nemá problém. A přece jenom nevíme, jak daleko až bude Marcos ochotný zajít, především pak co do osoby Iana, jehož rozmáčknutí jako švába si zatím odpouští jen proto, že nechce Sofii moc naštvat – nicméně to pořád není ze stolu, kdyby nezbývala jiná možnost. Milenci tu nemají moc velkou šanci vyhrát. Otázka je jen, kolik síly Marcos bude muset vynaložit na to, aby bylo po jeho.

Pokud se vám zdá myšlenka na 103 minut strávených ve společnosti charismaticky odpudivého Dafoea a jeho nádherného, ale rozpadajícího se a chátrajícího světa jen trochu lákavá, rozhodně neváhejte. Jedná se o velmi čistý, ale zcela precizní zážitek, který chytne a nepustí.

foto/video: © CinemArt 2026

Birthday Party
Řecko / Španělsko / Nizozemsko / Velká Británie, 2025, 103 min.
Česká premiéra: 13. 8. 2026, CinemArt
Režie: Miguel Ángel Jiménez
Scénář: Miguel Ángel Jiménez, Giorgos Karnavas
Kamera: Gris Jordana
Hrají: Willem Dafoe, Victoria Carmen Sonne, Joe Cole, Carlos Cuevas, Emma Suárez, Francesc Garrido, Christos Stergioglou, Elsa Lekakou, Antonis Tsiotsiopoulos
Produkce: Giorgos Karnavas
Střih: Nacho Ruiz Capillas
Zvuk: Jan Schermer, Ensieh Leyla Maleki
Scénografie: Myrte Beltman, Elena Vardava
Masky: Evalotte Oosterop
Kostýmy: Vinyet Escobar