Recenze: Nové Monstrum hází za hlavu ambice na psychologickou či společenskou hloubku a nabízí masochistický spektákl

Víte, že byste se neměli dívat, ale nedokážete odvrátit zrak. To je princip true crime a obecně celé černé kroniky, krimi i fascinace excesivními projevy individuálního násilí. A také to začíná platit o sérii Monstrum vznikající pro Netflix pod taktovkou produkčky Ryana Murphyho. Již čtyři minisérie jako by vznikly především proto, aby se mohli lidé nimrat v otázce, zda právě takto mají být vysokoprofiloví historičtí vrazi nahlíženi. Nová řada není jiná, tím spíš, že si poprvé vzala na paškál ženské vražedkyně. A to nejen titulní Lizzie Borden, ale i notorickou Aileen Wuornos a dokonce samotnou Čachticku paní.

Proč Lizzie?

Nejsme první, kdo se chvíli škrábal na hlavě. Lizzie Borden se jeví být poněkud zvláštní volbou pro první ženskou vražedkyni antologie Monstrum. Obzvlášť po Edu Geinovi a Jeffrey Dahmerovi – dvou sériových vrazích, kteří se vydávali na cílené výpravy po stopě krve. Lizzie oproti tomu (nejspíš) zabila jen své dva rodiče, a to z celkem racionálních zištných důvodů. Mnohem vděčnější dámou na holení by se jevila Aileen Wuornos, jež s přiznaným hněvem v srdci zavraždila několik svých „zákazníků“. Ostatně o ní už vznikl film Zrůda s oscarovou Charlize Theron. Nebo ikonická maďarská šlechtična Erzsébet Báthory, která se měla koupat v krvi panen a vstoupila do historie jako Čachtická paní.

Obě se nakonec v této minisérii objevují. Báthory (Vicky Krieps) jako postava v knize, kterou Lizzie čte, a Wuornos (Sarah Paulson) naopak se stejným zájmem poznává příběh Lizzie. Tyto proslulé vražedkyně však hrají druhé housle relativně střídmé dvojité vraždě z konce 19. století.

Pak si ale vzpomeneme, že i druhá řada Monstra se věnovala bratrům Menendezovým a jejich „pouhé“ snaze drasticky urychlit dědický proces. Musíme si připustit, že Murphyho tým nikdy nešel po „bodycountu“ jednotlivých zločinců, ale jejich mediální notoričnosti. A v tomto ohledu nesáhl vedle – soud, který nakonec Lizzie zprostil viny, se svého času nazýval „procesem století“ a v éře zrodu moderních médií, včetně těch bulvárních, se na něm ostřily některé postupy, s nimiž se potýkáme dodnes.

Feministická ikona!

Lizzie Borden má možná blízko k Menendezovým čistě faktickým výčtem událostí – potomek je tu zodpovědný za smrt svých rodičů a veřejnost se zabývá otázkou, nakolik byl v právu. Atmosféra série je ale velmi odlišná. Předminule se filmaři plně ponořili do estetiky rozmazleného sourozeneckého páru, který dost možná spáchal vraždu rodičů čistě proto, aby měl na dražší oblečení a auta. Možnost, že byli bratři oběťmi zneužívání, tvůrci zcela neshodili ze stolu, rozhodně ji však maximálně zpochybnili a nejpamátnějšími scénami tohoto vydání jsou rozhodně projevy frackovství obou protagonistů.

Pokud se ale můžeme u Ryana Murphyho na něco spolehnout, tak že skočí po každé příležitosti k popfeministickému melodramatu, jaká se mu nabízí. A učiní tak s citem pro nuance explodujícího buldozeru řítícího se ze srázu na exkurzi místního sirotčince. Přestože soud zprostil Borden viny, tvůrci tu o ní tentokrát nepochybují ani v nejmenším. A dělají prakticky vše pro to, aby z tohoto aktu brutální dvojité vraždy, během nějž padlo nějakých 40 ran sekerou, udělali nádherný příběh o odvaze dívky, která už se nenechala utiskovat opresivním světem svých maniakálně zlých rodičů (Rebecca Hall, Charlie Hunnam).

Možná se tak děje proto, že od zobrazených událostí uplynulo mnohem víc času a všichni aktéři jsou století po smrti. Tím se ušetří city pozůstalých a (nejspíš ještě zásadněji) prakticky není nikdo, kdo by mohl tvůrce zažalovat. Protože, panečku, tady se s realitou opravdu nikdo nepáře! Prakticky celý (samozřejmě lesbický) vztah Lizzie a její služky (opět Krieps v dvojroli) je zcela vymyšlený, události jsou přeházené a postrádající původní kauzalitu. Nemluvě o celém ústředním konfliktu s rodiči, o němž se vždy mohlo jen spekulovat. Tento exces je legitimizovaný tím, že na Borden vzpomínáme spolu s mentálně nestabilní Wuornos, nicméně toto rámování není příliš důsledné a jde spíš o výmluvu než pevný koncept.

V minulém Edu Geinovi tvůrci většinu stopáže věnovali dekonstrukci popkulturního odkazu vraha, který se stal předlohou Texaského masakru i Psycha. V Menendezových podtrhávali lidskost zavražděných rodičů. Nic z toho nedělali zvlášť důsledně a přesvědčivě, nicméně dávali velmi křečovitě najevo, že problematiku zobrazení těchto činů chápou, nebo lépe řečeno se ji snaží chápat. V případě Lizzie Borden tu máme z řetězu utržený gotický erotický halucinogenní cirkus, o němž si nikdo nemůže myslet, že se nějak akurátně vyjadřuje k existující události.

Nikoho to už nebolí

Kdo nás zná, ten ví, že ostře vystupujeme proti požadování historické věrnosti a faktičnosti u filmů, které s historií nějak pracují. True crime je snad jediná výjimka, protože omílání života soukromých osob na základě internetové pseudovědy může aktivně ubližovat nevinným. Vypustit do světa novou šťavnatou spekulaci riskuje neblahé následky a tvůrce musí přemýšlet zodpovědně. Jenže jak říkáme, Lizzie už to má za sebou přes sto let. Stejně jako všichni, které znala. A navíc je pravděpodobné, že zločin spáchala a vyvázla bez legálního trestu. Takže pokud se někdy utrhnout a odvázat, tak právě nyní! Budiž to Murphyho týmu přáno.

RECENZE

Recenze: Ed Gein je ultimátní lidskou zrůdou. Tvůrci Monstra se ptají, jakou hrají roli v šíření jeho mýtu

Čerstvá třetí řada Monstra nebyla přijata zrovna vlídně. Mluvíme tu o 38 % na Rotten Tomatoes, což je nejhorší výsledek antologie. A přestože sami docházíme k o kus lepší číselné známce, nečekejte, že bychom se dalšího true crime z dílny Ryana …

I když tím tvůrci dávají tak trochu za pravdu všem těm, kteří je obviňují z toho, že jejich performativní snaha o citlivost je jen fasáda. Nyní vidíme, jak to vypadá, když se nebojí, že jim v poště přistane předvolání. Na jednu stranu to je o dost víc uvolňující a čistě zábavné, na druhou se je u toho šíleného mišmaše plného skvělých hereček a zručného řemesla (že ze všech děl audiovize bude zrovna true crime Monstrum pracovat nejpodnětněji s barvami, je na pováženou) ptát, jak jsme se sem proboha dostali – jaký popkulturní vývoj vedl k tomu, že zrovna tohle je mainstreamová zábava.

Na tvůrce Monstra se nezlobíme. (Pořád je personifikujeme skrze jejich šéfa Murphyho, i když hnacím kreativním motorem je scenárista Ian Brennan a režisér Max Winkler, holt síla zvyku.) Lizzie Borden je možná nejbanálnější z dosavadních Monster, ale úroveň nadsázky je tak velká, že nenastávají ani okamžiky, kdy si člověk připadá špinavý za to, že je pořád zde. Není náhoda, že nejvíc zážitek skřípe ve scénách s vynikající Sarah Paulson coby Aileen Wuornos, jejíž linka je časově i mechanicky mnohem blíž dnešní realitě a zkušenosti. Člověk si pak musí oddechnout, když je zpátky v 1890s a chystá se rozsekat rodiče na kostičky.

foto/video: © Netflix 2026

Monstrum – Příběh Lizzie Borden
The Lizzie Borden Story
USA 2026, 6 h 32 min
Česká premiéra na VOD: 17. 9. 2026, Netflix
Tvůrci: Ryan Murphy, Ian Brennan
Režie: Max Winkler, Sarah Adina Smith
Scénář: Ryan Murphy, Ian Brennan
Kamera: Michael Bauman, Steven Meizler
Hudba: Bryce Dessner
Hrají: Ella Beatty, Vicky Krieps, Rebecca Hall, Billie Lourd, Jessica Barden, Charlie Hunnam, Chris O’Shea, Ember Ambrose, Lidia Vitale, Sarah Paulson, Hugo Armstrong, Ari Graynor, Joey Pollari, Joanna Leeds, Trilby Glover, Troy Blendell, Ottaviano Blitch, Robbie Kaller, Luca Pusceddu, John Ales, Steven Lee Allen, Jay Alan Christianson, Tom Fitzpatrick, Dorian Martin, Herbert Russell
Produkce: Alonzo Nevarez, Adam Penn
Střih: Jack Price, Sarah C. Reeves, Joe Landauer
Zvuk: Gary Megregian, Christian Buenaventura, John Bauman
Scénografie: Matthew Flood Ferguson, Helen Harwell, Craig Keller
Masky: Barry Lee Moe
Kostýmy: Paula Bradley