Recenze: Ed Gein je ultimátní lidskou zrůdou. Tvůrci Monstra se ptají, jakou hrají roli v šíření jeho mýtu

Čerstvá třetí řada Monstra nebyla přijata zrovna vlídně. Mluvíme tu o 38 % na Rotten Tomatoes, což je nejhorší výsledek antologie. A přestože sami docházíme k o kus lepší číselné známce, nečekejte, že bychom se dalšího true crime z dílny Ryana Murphyho zvlášť zastávali. Je vlastně dobře, že část lidí už ho má po krk. Nicméně jeho pozice a přístup k žánru jsou příliš unikátní a výpovědní, aby v jeho pojetí Příběhu Eda Geina, notorické předlohy Normana Batese, Leatherface a Buffalo Billa, nestálo za pozornost.

Další sexy maniak

Murphy si nemůže pomoct. Do hlavní role obsadil typického hollywoodského krasavce Charlieho Hunnama a zošklivil ho ve tváři, aby to nevypadalo tak nepatřičně. Zároveň se ale stará o to, abychom ho v prvních pěti minutách viděli vysvlečeného do naha a mohli tápat nad tím, proč má mentálně narušený farmářský synek figuru pravidelného návštěvníka fitka. Tohle samo o sobě vystihuje Murphyho víc než tisíc slov. Okamžitě jsme vrženi do světa, kde i plesnivá skvrna na zdi vypadá jako nadesignovaná podle katalogu nejnovějších trendů.

A už to jede. Murphy chce být hluboký, ale také chce být sexy. Chce být nekomfortní, ale taky chce být zábavný. Chce pátrat po komplexnějších společenských příčinách „zla“, ale také propadá touze nimrat se v patologii „monster“. Nabízí perfektní ztělesnění true crime žánru se všemi jeho paradoxy, pokrytectvím, ale i nepopiratelnou schopností nabídnout vzrušující a napínavou podívanou. Když pomineme, že jako prakticky každý seriál, i tento by snesl trochu prostřihu (obzvlášť v druhé polovině), je třetí Monstrum ostudně koukatelné.

Aby ne. Murphy si vybral velmi nosný námět. Žádný jiný sériový vrah nemá pozici jako Ed Gein. Byť už to není jeho jméno, co utkvívá v paměti. Zatímco v případě zločinců jako Jeffrey Dahmer, Ted Bundy nebo John Wayne Gacy je veřejnost fixovaná na detaily jejich zločinů, v případě Geina pozorujeme pravý opak. Jeden zvrhlík se zveličením různých aspektů jeho případu proměňuje pokaždé v úplně jinou postavu. Nezáleží na maličkostech, ale na tom, kam nám až dovede fantazie zajít.

Na základě jeho řádění vznikly tak rozdílné filmy jako Hitchcockovo Psycho, jež rozvedlo jeho touhu splynout se zesnulou matkou. Texaský masakr motorovou pilou, který se pro změnu soustředil na jeho obludné zacházení s těly mrtvých. A Mlčení jehňátek, jehož Buffalo Bill z jeho zájmu nosit ženské oblečení udělal znak vraždícího transgendera. Nejspíš by vás ani nenapadlo, že tyhle filmy jsou inspirované jednou a tou samou událostí, což je důkaz, jak moc umí popkultura čarovat s realitou.

Popkultura + koncentrák

Na natáčecí plac všech tří kultovních děl se tu Murphy s nadšením sobě vlastním vydává, protože nové Monstrum není jen o samotáři Geinovi, ale i o tom, jak se s ním vypořádala veřejnost. Mimochodem se tím série velmi podobá našemu aktuálnímu Franzovi – tvůrci ohledně kombinace různých časových a fikčních linií používají podobné postupy jako Agnieszka Holland, jen tedy s o poznání životnějším výsledkem.

Aby toho nebylo málo, Murphy se pokouší začlenit i obrazy holokaustu. Gein fantazíruje o Vicky Krieps coby nechvalné Ilse Koch. Nacistické zločinkyni, která v Buchenwaldu páchala odporná zvěrstva. Včetně obvinění ze stahování vězňů z kůže a výroby předmětů ze získaného materiálu, což Eddieho obzvlášť inspirovalo. Její přítomnost pak prostupuje celý seriál, stejně jako další výjevy z koncentračních táborů. Možná vám to zní poněkud náhodně, Murphy ale má své odůvodnění.

Jeho Monstra jsou vždy jakési sociální houby, které nasakují vše, co se okolo nich namane. Je důkazem zkaženosti doby, že výsledkem tohohle procesu jsou rozbité duše. U Eda Geina ale zachází vůbec nejdál. Sledujeme ho od dětství vstřebávat americký rasismus a šovinismus, vyzdvihování zločinů páchaných na amerických indiánech a samozřejmost, s níž se běloši považují za vyšší rasu. Náboženský fanatismus jeho panovačné matky v něm pak pěstuje zcela nezdravý vztah k ženám. Ucho se utrhne poté, co se k mladému muži donesou zprávy o nacistických zločinech v právě osvobozených koncentračních táborech. Německo mělo přitom představovat vrchol západní civilizace a Gein se to jednoduše rozhodl nerozporovat. Ne že by chápal nacistickou ideologii, jeho představa byla velmi povrchní a vlastně naivní. Celý život mu ale všichni říkali, že je divný a nenormální, tak jak jinak se stát normálním, než replikovat to, co vidí u někoho tak inspirativního jako, ehm, Ilse Koch?

Točím, co nenávidím

Murphy má dost drzosti, aby za jednu z příčin Geinova šílenství označil i jeho zájem o true crime komiksy, které v době jeho mládí četl každý malý kluk. Jeden z mnoha se věnoval právě Koch. Pokouší se tak o nápadný metakomentář, což se ještě stupňuje v dějové lince příprav Psycha. Herec Anthony Perkins (Joey Pollari) se tu během během příprav na roli Normana Batese pomyslně střetává s Geinem a snaží se mu vysvětlit, že to, co dělá, je špatné. Gein se mu (tedy nám) podívá přímo do očí a vytkne mu, že vše, co dělá, dělá jen proto, že Perkins (my) nemůže odtrhnout oči. Hitchcocka osobně pak pár let po premiéře jeho hitu vidíme litovat, jakým směrem posunul trendy popkultury. Místo nalíčeného Toma Hollandera by mohl tyhle věty přeříkávat sám Murphy.

Velmi snadno se jde ohradit a upozornit na další z mnoha důkazů Murphyho pokrytectví. Psychicky narušený vrah funguje na jiné rovině agendy než hollywoodský mogul. U nemocného člověka bez smyslu pro individualitu a vztah k realitě můžeme označovat to, co dělá, za čistý důsledek bezmyšlenkovité replikace. Murphy má ale vlastní vůli. Jistě je fér říct, že kdyby díru v trhu ohledně fascinace černými historkami nezaplnil on, udělal by to někdo jiný. To ho ale nijak nezbavuje odpovědnosti za to, že se téhle hry účastní. Zájem publika neomlouvá to, že ho krmí. Je prominentním televizním producentem a víc než většina lidí v branži by se mohl pokoušet trendy posouvat, ne je jen následovat a pak o tom brečet.

Ale tak to u Murphyho chodí. Vždy balancuje na hraně kýče, nevkusu a zároveň urputné snahy sám sebe legitimizovat. Mohli bychom tu jmenovat jednotlivé prvky necitlivosti, senzacechtivosti a bulvárnosti, ale to by už tak dlouhý text ještě nabobtnal. Stejně tak by se daly zmínit okamžiky podnětnosti a přemýšlivosti. Výsledek je rozhodně fascinující už jen jako popkulturní artefakt, od kterého opravdu nejde odtrhnout zrak. Člověk by chtěl říct, že pohrdá tvůrcem tohohle šíleného zvráceného cirkusu, ale tak snadné to není.

O co mu vlastně jde?

Murphy nemá zájem odhalit skutečného člověka, ani důsledněji oddělovat fakta od fantastických zvěstí. Gein, který jinak vypovídal relativně otevřeně, vždy razantně popíral, že by své oběti konzumoval, nebo s nimi měl pohlavní styk. Jistě to automaticky neznamená, že mluvil pravdu, Murphy ale první předpokládá a druhé stvrzuje. Na to má samozřejmě právo, pak se ale může stěží vymezovat vůči víc než půl století staré tradici s Geinem manipulovat dle libosti – dělá to samé. Člověk se musí skoro smát, když v poslední epizodě postavy dramaticky lamentují nad tím, jak byl Geinův příběh využit a zneužit v průběhu času. Veškerá Murphyho (sebe)reflexe působí performativně a neupřímně, protože z ní nevyvozuje nic pro sebe. Netočí tak, aby se některým z negativních následků true crime sám vyvaroval.

Je ztělesněním tvůrce žijícího podle motta „Omluvit se můžeš vždycky.“ A tak se lze těšit ze scénu, v níž Ed Gein s motorovou pilou pronásleduje svou oběť až do sprchy, takže se můžou střetnout dva nejikoničtější popkulturní obrazy spojené s jeho zločiny. Je to stupidně brilantní. Později Gein z vězení vede přes rádio hovor s Ilse Koch, která tou dobou byla stále naživu, o své podstatě. Následně vede stejný hovor s Christine Jorgensen, ranou americkou transgender celebritou. To vše jsou samozřejmě jen jeho fantazie, takže se nesmíme zlobit. Ale především u scény s Jorgensen si musíme si vzpomenout, kolik škody a bolesti fantazírování o jeho zločinech způsobilo a dodnes působí nejen ženám jako ona. Stojí to za to?

Senzacechtivá média se z Geina snažila vždy učinit jakéhosi ultimátního hříšníka, který má každou myslitelnou „úchylku“. A to přestože nebyl gay, se svými oběťmi nejspíš neměl sex a vždy se identifikoval jako muž. Jenže jak si vidíme dělat legraci tvůrce Texaského masakru, v očích veřejnosti byl Gein jakási „transvestite cannibal lesbian“. K odhalení jeho zločinů navíc došlo v době, kdy se ve filmech a televizi směla jakákoliv genderová a sexuální nonkonformita zobrazovat pouze v negativním světle, takže vedle téhle zrůdy dlouhé roky neexistovaly pozitivní příklady. Zpodobnění Geina má tedy dodnes měřitelný dopad na šíření mnoha nepravdivých stereotypů.

Asi mu to za to stojí

Musím se ptát, jestli Murphy opravdu pomáhá, nebo se za masku pomáhání jen skrývá, aby mohl Geinův případ ještě jednou vyždímat. V Mlčení jehňátek, vznikajícím v 90. letech, již cítili filmaři dost velký tlak zodpovědnosti na to, aby nechali postavu psychiatra vysvětlit, že Buffalo Bill není typický transgender. Že trans osoby jsou mnohem častěji oběťmi násilí než pachateli – statistika platná dodnes. V podstatě je přednesen referát o tom, proč nemáme z právě sledovaného filmu vyvozovat širší závěry. Ale kdo si tuhle scénu pamatuje? Rozhodně ne tolik lidí, kolik si pamatuje perverzního muže v make-upu, který mačká svůj penis mezi nohama a ve svém sklepě vězní dívku. Mnohem zodpovědnější by bylo s tímto stereotypem dál nepracovat a nevdechovat mu nový život. Ale filmaři si to nemohli odpustit tehdy a nemůžou si to odpustit ani dnes. Těžko říct, co to o nás říká. Podle Murphyho nic dobrého. Přesto pořad natočil. Pořad, který se tak dobře sleduje. Ach jo.

Na závěr poznamenejme, že v recenzi personifikujeme celý projekt skrze „Murphyho“, i když si netroufáme odhadnout, kolik specifických rozhodnutí tu učinil právě on a kolik už jen vygeneroval aparát, který šlape jeho jménem. On a jeho produkčka jsou nyní zavedený brand s jasnou estetikou, kterou pomáhá oživovat mezi mnoha dalšími lidmi především scenárista a showrunner Ian Brennan a režisér Max Winkler. Murphy se nad celým projektem vznáší jako nejasná autorita. Tvůrce ztělesňující uměleckou pastiš se tu sám mění v brand, který (s jeho požehnáním a pod jeho dohledem) emulují jiní. Je to docela poetické, proto tomu jdeme naproti.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Netflix © 2025

Monstrum – Příběh Eda Geina
Monster – The Ed Gein Story
Drama / Krimi / Životopisný
USA, 2025, 8 epizod, 7 h 23 min
Tvůrci: Ian Brennan
Režie: Max Winkler
Scénář: Ian Brennan
Hudba: Mac Quayle
Hrají: Charlie Hunnam, Tom Hollander, Laurie Metcalf, Olivia Williams, Mimi Kennedy, Vicky Krieps, Patrick Scott Lewis, Lesley Manville, Tyler Jacob Moore
Zvuk: Gary Megregian
Scénografie: Matthew Flood Ferguson
Masky: Jennifer Chavez, Heather Koontz, Megg Massey, Barry Lee Moe
Kostýmy: Joshua Marsh