Irsko-britský dramatik Martin McDonagh se stihl během posledního čtvrt století poctivě zabydlet i na plátně. Poté, co svět strhnul svým černohumorným dramatem V Bruggách, se s každým dalším titulem úspěšněji profiluje jako naprostá jistota inteligentního mainstreamu. Filmař, kterého miluje publikum, kritici i americká akademie, která ho začala považovat především za mašinu na oscarové herecké výkony. Na to ostatně v případě Divokého koně Devítka vsadil John Malkovich, který je po implozi Diggera letošním favoritem. Snímku bychom ale křivdili, kdybychom ho považovali jen za prostor pro jedinou performanci.
Ani nevíte, co se na vás chystá!
Píše se rok 1973. Nacházíme se v Chile. Chris (John Malkovich) a Lee (Sam Rockwell) jsou agenti CIA, náležící k rozdílným generacím. Zatímco první z nich je na konci kariéry i života, druhý je agentem v nejlepších letech. Přesto jsou dobrými přáteli. Dokonce tak dobrými, že si Chris vybral Leeho, aby ho doprovodil na jeho poslední misi. Během ní nemá žádný jiný úkol než zemřít.
Už nyní umírá na rakovinu a jeho mysl pomalu pohlcují náznaky demence, v jejichž důsledku trpí ztrátami paměti a náhodným lidem vykládá státní tajemství. Tím aktuálním je chystané svržení demokraticky zvoleného jihoamerického levicového vůdce organizované Američany, tím druhým je Chrisova účast na atentátu na Kennedyho, od nějž už uplynulo nějakých deset let, to ale neznamená, že jde o méně ožehavé téma. Cílem vysíleného agenta je navštívit relativně nedaleký Velikonoční ostrov a pokochat se „velkýma hlavama“, dokud mu ještě trochu slouží mysl. Jeho nadřízený MJ (Steve Buscemi) pak jedině vítá Chrisovo přání, aby ho Lee na konci výletu zastřelil a tím ukončil jeho trápení. Upřímně: I kdyby Chris tento záměr nevyslovil, Lee by dostal stejný rozkaz shora.
Tak sledujeme dva muže, jak se uprostřed travnatých plání Rapa Nui prochází nádhernou krajinou, baví se o smyslu života a pomalu se zamotávají do problémů. Chris totiž neumí držet zavřenou pusu, a vlastně se o to ani moc nesnaží. A Lee nemá srdce být ke svému slábnoucímu příteli krutý a bránit mu cítit se naposledy volně. Dokonce mu nebrání ani trávit čas mluvením do diktafonu a přeříkáváním svého životního příběhu z údajného důvodu přípravy pamětí, ačkoliv oba muži moc dobře vědí, že takové dílo nikdy nespatří světlo světa.
Bolest skrytá za sarkasmus
Martin McDonagh si vystačuje s málem. Divoký kůň Devítka je opět střetem dvou postav, jimž občas zavolá šéf, přičemž jejich izolace je ještě intenzivnější. Na rozdíl od evropského turistického městečka tu hrdinové tráví čas uprostřed obřích plání, jimž kontrastuje jen nekonečný oceán. Dynamika mezi oběma muži je také mnohem čistší a přímočařejší. Máme tendenci očekávat nějaký zvrat, nějakou velkou zradu, nějaký promyšlený plán, o kterém nevíme – snímek nás k tomuto podezření vybízí, ale odmítá nás uspokojit. Nakonec si musíme přiznat, že jde opravdu jen o dialog dvou přátel, jejichž motivace jsou právě takové, jakými se zdají. Ještě přesněji jde o monolog jednoho muže plného melancholické lítosti, který našel někoho, kdo je ochotný ho vyslechnout.
Snímek jde číst doslovně, tedy jako smíření se odcházejícího člověka s nevyhnutelným. Také má ale jasný metaforický osten, kdy lze mluvit o zpodobnění umírajícího impéria zatíženého špinavým svědomím. Někteří mezinárodní kritici McDonaghovi vyčítají, že si bere populární konspiraci v podobě atentátu na Kennedyho, aby ji postavil vedle autentického amerického historického zločinu v podobě zavedení čilské pravicové vojenské diktatury a oboje využívá k v první řadě komediálnímu účinku – protože i když na to zatím nepadla řeč, snímek je samozřejmě velmi vtipný.
Na film jsme vyrazili obeznámení s touto výtkou, připravení na určité množství necitlivosti. Byli jsme tedy mile překvapení, jak vkusně s tím autor pracuje. S Kennedyho konspirací se občas zachází s mírně komickým ostnem, když však Malkovich mluví o chystaných represích v Chile, neslyšíme v jeho hlasu nic než bolest, stud, možná i naštvanost z toho, že není nic, co by s tím on sám mohl dělat. Jedněmi z mála vedlejších postav jsou navíc dvě feministické studentky, které hrdinové potkávají. Zprvu se zdá, že jsou tu jen proto, aby mohl Chris jejich směrem vysílat šovinistické vtipy a vysmívat se jejich brzkému osudu, nakonec se ale jejich interakce ukáže být emocionálním těžištěm celého filmu.
Tak mu ho dejte!
Sam Rockwell předvádí typicky šarmantní výkon, však už si za spolupráci s McDonaghem odnesl Oscara z Tří billboardů kousek za Ebbingem. Přesto je nepochybné, že Divoký kůň Devítka je především one man show Johna Malkoviche. Nedá se pak říct, že by nám tu předvedl nějakou svou novou tvář a rozšířil svůj rozsah, přesto zde má dost prostoru, aby jeho typický patologický sarkasmus získal nezvyklou texturu a byl víc než jednolitou pózou. Chris je muž, který zřejmě lituje mnoha věcí a v posledních dnech svého života volí radikální upřímnost jako způsob, jakým se očistit od svých hříchů. Je nám jasné, že ho sice sužují a ovlivňují postupující nemoci, jeho otevřenost je důsledkem vědomé volby a snahy smířit se sám se sebou.
Jako v případě McDonagha vždy můžeme nabýt dojmu, že potřeba verbálně exhibovat se mu maličko vymyká kontrole – především během prvního aktu, kdy ještě nejsme emocionálně zainteresovaní. Nekončící záplava divadelně vypointovaných vět se může relativně rychle oposlouchat. Jakmile se ale plně rozvine osobní tragédie a její metaforický význam, přeci jen si jde k snímku najít cestu. Sice se po celou dobu odehrává v absurdním světě, kde každá postava ráda přepíná do polohy hašteřivé komické postavičky, přesto začnou zpod povrchu prosvítat nějaké ty emoce.
Přesto je na místě říct, že tu máme v první řadě zábavnou konverzačku, která se sice nebojí „o něčem být“, nicméně jejím primárním cílem se nezdá být předání poselství o imperialistických ambicích Spojených států, ani nás uvalit do existenciální deprese, ale bavit výraznými postavami a dynamickým přednesem břitkého dialogu plného chytlavých hlášek. Jako takový je výsledek velmi rozumným kompromisem mezi divácky vděčným filmem, na který může vyjít parta kamarádů, a oscarovkou, které se akademici neštítí udat nějakou prestižní sošku. Přinejmenším Malkovich si v tuhle chvíli už může pilovat děkovačku.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
-
Hudba
Divoký kůň Devítka (2026)
Pokud si budete chtít stěžovat, že McDonagh zjevně zapadl do vyjetých kolejí a bezpečně se uvelebil ve své komfortní zóně, nebudeme vám moct říct ani ťuk. Nám to ale nedokáže tak úplně vadit, protože z toho zase vypadla nesmírně vtipná a chytrá podívaná, která má navíc nečekanou hranu ohledně reflexe americké historie i současnosti.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Falcon 2026
Divoký kůň Devítka
Wild Horse Nine
Velká Británie / USA, 2026, 116 min
Česká premiéra: 5. 11. 2026
Režie: Martin McDonagh
Scénář: Martin McDonagh
Kamera: Ben Davis
Hudba: Carter Burwell
Hrají: Sam Rockwell, John Malkovich, Steve Buscemi, Parker Posey, Tom Waits, Mariana Di Girolamo, Ailín Salas, Paola Giannini, Morgan Grace Champ
Produkce: Graham Broadbent, Peter Czernin, Martin McDonagh, Anita Overland
Střih: Mikkel E.G. Nielsen
Zvuk: Chris Burdon, John Casali
Scénografie: Denis Schnegg
Masky: Holly Caddy
Kostýmy: Eimer Ní Mhaoldomhnaigh
Casting: Sarah Finn
