Recenze | Aferim! je cestou bourání předsudků

V konkurenci Marťana, Everestu či Muže na laně je rumunský film Aferim! na první pohled diskvalifikovaný. Černobílé, asi hodně pomalé a usledovatelné tak maximálně na nějakém filmovém festivalu, řeknete si a koupíte si lístky na Damona. To by ovšem byla obrovská škoda! A to říkáme i s vědomím, že jsme Marťana v recenzi pochválili. Aferim! je totiž zatím jedním z nejlepších filmů podzimu.

Aferim! se odehrává v Rumunsku někdy kolem roku 1850 a je vlastně takovou tamní odpovědí na 12 let v řetězech. Hlavním hrdinou je konstábl Constantin, co spolu se synem Ionitou pročesává krajinu a hledá uprchlého cikánského otroka. Otrok měl svést ženu Constantinova pána, utekl a teď se někde skrývá. Ale je opravdu vinný a zaslouží si krutý trest?
Aferim! je neskutečně pečlivou sondou do zmíněné doby, road movie, u níž rychle zapomenete, že nejste Constantinovým spolujezdcem. Ten spolu s Ionitem na cestě potkává různé národnosti od Turků až po Maďary i příslušníky různých náboženství, z čehož režisér Radu Jude extrahuje téma filmu. Tím je totiž hluboce zakořeněná xenofobie, která ovládá úplně všechny postavy.

Dialogy v Aferimu! neustále ovlivňují dobové předsudky, jejichž králem je právě „lidový mudrc“ Constantin. Na cestě glosuje rozličná témata, trest pro cikánského otroka ale vtipem úplně není. Cesta Rumunskem pak může, ale i nemusí pro Constantina znamenat oproštění se od předsudků.

Ač to tak možná nezní Aferim! není stoprocentním dramatem, právě v momentech demaskování společnosti je vlastně ironickou komedií. Judemu hravému, poutavému, energickému snímku pomáhá ještě perfekcionistické řemeslo, kdy oceníte především některé pečlivě komponované a úžasně zabydlené kompozice. Aferim! je navíc natočený na materiál. Film získal Cenu za režii na letošním Berlinale a vznikl i s českou koprodukční účastí.

Jan Škoda, spolupracovník redakce
foto/video: Artcam © 2015