Recenze | Polednice je návratem českého filmu k žánrovkám

Nový český horor Polednice není čistou adaptací Erbenovy klasiky. Ani být nemůže, jde o příběh odehrávající se v současnosti. Debut Jiřího Sádka v produkci Matěje Chlupáčka velmi překvapil. To, že výsledky práce dua Matěj Chlupáček a Michal Samir byly vždycky zajímavé, to víme. Ale Polednice je především překvapivě velmi čistý a kompaktní film. Scénářem Michala Samira a velmi slušivou a fungující formou, kterou mu dal Sádek.

Samir se Sádkem umí divákovi poslat jasný vzkaz. Příběh Elišky (Aňa Geislerová) a její dcery Anety (Karolína Lipowská) není krom fatální události, která je dovedla do unavené vesnice ničím výjimečný nebo nepochopitelný. Dcera postupem času matce vzdoruje, protože zjšťuje, že s ní nejedná na rovinu. Matka je pod velkým tlakem, je osamělá a navíc si plně uvědomuje svoje selhání vůči dítěti. To, jakým způsobem scénárista Michal Samir jednoduchý sociální a psychologický aspekt zakomponoval do výsledného tvaru je doslova strhující.

Režisér neponechal nic náhodě a obsazení je bezchybné. Krom bravurní Anny Geislerové odzbrojuje svým výkonem především dětská herečka Karolína Lipowská. Její Anetka je velmi dobře uchopitelná, pochopitelná a dobře napsaná. Mladá herečka dokázala pojmout všechny drobné nuance vývoje postavy. Divák se tak velmi dobře ztotožňuje s jejím radikálním vzdorem.

Pokaždé když se na plátně objeví Daniela Kolářová nastává ultimátní mrazení. Skvělou práci ale odvedli i další herci, především pak Jiří Štrébl s Marií Ludvíkovou, kteří obstarávají hořce komediální linku. A pak také výrazný herec Zdeněk Mucha, kterého můžete znát ze seriálu Aź po uši nebo Vybíjené. Muchovo ztvárnění starosty patří určitě k nejzajímavějším civilním výkonům, které jsem za poslední roky v českém filmu viděl. Místy svým citlivým projevem připomíná Rudolfa Hrušínského.

Polednice jednoznačně ční na vrcholku toho, co za poslední roky v rámci akcentace na jeden žánr u nás vzniklo. A to jsem ještě nazačal psát o technických aspektech filmu. Polednici opravdu velmi prospělo, že byla natočena na film. Nehledě na to, že je to výrazně osvěžující a leccos to vypovídá o tvůrcích. Pokud jim můžeme něco vyčítat, tak rozhodně ne to, že by si jakkoliv chtěli ulehčit cestu realizace.

Technicky je film na světové úrovni. Atmosféru, kterou se Sádkovi podařilo vybudovat, by mu mohl závidět leckterý hollywoodský spektákl. Kamera výrazného Alexandra Šurkaly tvoří v polích i interiéru Eliščina domu nádherné obrazy a skvělé kompozice. Sádek si sice neodpustil užití žánrových klišé, takže i v Polednici najdeme spoustu lekaček a hrátky se zvukovým mixem. Ten někdy dokáže vyděsit svou razancí víc než obraz na plátně. Opravdu skvělá hudba Bena Corrigena pevně svazuje celek a dělá tak z Polednice opravdu velmi dobře prodejný artikl na vývoz. Samotného by mne zajímalo do kolika zemí se nakonec tenhle zajímavý kousek podaří prodat.

Martin Staněk, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon © 2016