Recenze | Bessonův Valerian je vizuálně opojnou atrakcí

Luc Besson sehnal neskutečný balík peněz, aby si mohl natočit svůj vysněný projekt. Vychází z komiksové předlohy, která velmi silně ovlivnila i samotné Star Wars. Jak se francouzské legendě podařilo zfilmovat ambiciózní námět, prostřednictvím jedné z nejdražších evropských produkcí všech dob?

Barevně. Neuvěřitelně barevně. Celý film je vizuálně opojný a je to jeho hlavní devíza. Pokud Besson tvrdil, že se při tvorbě byl radit s Jamesem Cameronem, mluvil pravdu. Už samotný design mimozemšťanů v úvodní sekvenci je modráskům velice podobný. Samotné město tisíce planet, Alfa, dává samo o sobě nekonečno možných prostředí, které vyprodukují takové množství různých ras, že se i ve vizuální stránce začnete ztrácet a svou roztodivností vás ubije. Vizuální efekty jsou ale opravdu na špičkové úrovni a kromě Star Wars nebudete mít letos šanci vidět větší opulentní sci-fi. Valerian chce být strašně odlišný a snaží se ze všech sil, podobnost s Hvězdnými válkami ale nezapře. Je to jako by Besson schválně ukazoval, odkud tahle velkolepá sága celou dobu čerpá. Problém je v tom, že Star Wars si z předlohy Valeriana berou inspiraci mnohem lépe, než samotný Besson v přímé adaptaci. Chybí tu totiž příběh. Ten tu je pak především jako kulisa pro další vizuální orgie.

Některé příběhové linky jsou zbytečné a ve výsledku skutečně slouží jakou pouhá atrakce. Podobný problém měli letos Transformeři. Valerian nad nimi vyčnívá tím, že scénáristické zákruty, byť jsou zbytečné, dovede alespoň do zdárného konce. Opět se tu vytváří syndrom uzavřených arén, kdy se hrdinové dostanou do jasně daného prostoru s problémem, který prostřednictvím akce vyřeší, čímž se posunou dál. Potíž je v tom, že tyto jednotlivé sekvence postupně negradují a film má stále stejné tempo.

Takže finále filmu je pak zaměnitelné s libovolnou akcí z průběhu vyprávění. I tak tu je ale dostatečná míra zábavnosti, které pomáhá budovat vztah mezi ústřední dvojicí, Valerianem (Dane DeHaan) a Laureline (Cara Delevigne). DeHaanovi sice budete mít problém uvěřit jeho frajírkovského Casanovu, Delevigne ale uvěříte všechno. Chtěně nebo nechtěně, Laureline Valeriana zastíní. A je to dobře, protože se na ní opravdu hezky dívá.

Jak měl zhruba vypadat Desplatův soundtrack pro Rogue One? Ve Valerianovi to uslyšíte. Napodobování Willamsovského fidlání sice akci dobře doplňuje, problém je v tom, že tohle nejsou Star Wars. Místo toho aby Besson ukázal veškeré odlišnosti které Valerian má, spadne do dema Předaleké galaxie, které sice vypadá nádherně a funguje v něm ústřední dvojice, to je ale všechno a celý svět je i přes miliony různých ras mrtvý. Nebo možná živý takovým způsobem, že to nestačíte vnímat. A to je škoda. Besson se totiž utopil ve vizuálním pozlátku a zapomněl, co vlastně chtěl vyprávět.

Petr Račko, Totalfilm.cz
foto/video: Bioscop © 2017