Recenze | Oklamaný – Coppola původní verzi nepřekonala

Tahle recenze by mohla nést titulek „Trochu zklamaná odcházela z Oklamaného.“ A byla by to pravda… Chtěla bych ale předeslat, že americkou režisérku Sofii Coppolu mám ráda, hned z několika důvodů. Je to žena, která má skvělé režisérské oko a způsob její práce patří ke světové špičce. Třeba její Marie Antoinetta je pro mě jedním z filmů, na které se ráda podívám kdykoliv znova.

Coppola si pro svůj nový celovečerní snímek vybrala předlohu, která už byla jako film zpracována v roce 1971. Její scénář je adaptací stejnojmenného románu Thomase Cullinnana. Jmenuje se Oklamaný a na letošním ročníku v Cannes získal cenu za nejlepší režii. U nás se poprvé promítal na nedávném karlovarském filmovém festivalu. Ono ocenění z Cannes mi ale nejde do hlavy, protože srovnám-li původní filmové zpracování Oklamaného v hlavní roli s Clintem Eastwoodem, není pochyb o tom, kdo má navrch. Režisérka bohužel ve své verzi nedokázala dosáhnout potřebné gradace a výsledek působí trochu nenaplněně. Zestručnění děje nakonec škodí jeho vyznění.

Příběh se odehrává v 19. století za americké Občanské války. Je situován do jedné jižanské dívčí internátní školy. V ní je díky zuřící válce už jen pět studentek a dvě opatrovnice – učitelky. Atmosféra přísné a na pečlivé vzdělávání dbající školy se změní ve chvíli, kdy se dalším jejím, byť dočasným, obyvatelem stane zraněný voják ze Severu. Jako divák nabuzený trailery jsem se těšila na postupně gradující drama, které musí zákonitě dojít nějakého vrcholu. Došlo. Ale na můj vkus bohužel ne tak silným a uchvacujícím způsobem, který jsem očekávala ze slibných a chvílemi až mysteriózně napínavých upoutávek. Měla jsem pocit, že vlastně nepřišlo už nic jiného a nového než to, co jsem viděla v nich.

Při samotném sledování děje jsem docela úspěšně dokázala odhadovat scénu po scéně, a to mi vadilo. Zásadnější drama na psychologické bázi se nekonalo. A vlastně si říkám, jestli to není i tím, že jsem taky žena. Nejspíš jsem těm všem děvčatům viděla do hlavy. Uměla jsem si představit, jak s nimi asi mohlo zamávat, když se v oné době, kdy cudnost a sexuální zdrženlivost byla nejvyšší ctností, musely všechny cítit. Napětí, které rostlo od doby, kdy se zraněný desátník dostane do jejich blízkosti, sice cítit bylo, ale nemám pocit, že by mu bylo dáno dostatek prostoru v celkové stopáži. Manipulativní chování a chtíč desátníka McBurneyho mi vyzněl až trochu komicky. Jako bych sledoval zákazníka v cukrárně, který si nemůže vybrat mezi laskonkou, větrníkem nebo punčovým řezem.

Coppola se ve snímku opět vrací ke svým hereckým koním, tedy ke Kirsten Dunst a Elle Fanning. K nim připojuje Colina Farella a Nicole Kidman. To vše doplněno o nové, mladé a nadějné tváře hereckého světa. Ve snímku mě bavila role Alicie, kterou ztvárnila Elle Fanning. Dokázala totiž do své postavy vnést trochu dřímajícího rošťáctví, které je díky oné době svázané společenskou etiketou. Alicie je ale ráda trochu divoká a koketuje. Kirsten Dunst v roli Edwiny měla být velmi citlivou duší plná nevinnosti a touhy schované hluboko uvnitř. Ale já to z ní necítila. Bohužel. Měla jsem pocit, že jí Edwinina povaha moc neseděla a doposud jsem nepřišla na to proč. Standardní výkon podala Nicole Kidman. Role slečny Marthy je pro ni jako dělaná. Přísná žena s pevně stanovenými hranicemi a řádem, a zároveň silným ochranitelským pudem, je podaná výborným způsobem. Vlastně se dá říct, že ani žádná z ostatních postav své řemeslo neznectila a všichni odvedli dobrou práci včetně Colina Farrella.

Velkou devizou snímku je kamera. Používá hlavně denní světlo. To krásně změkčuje záběry a nechává jim pro oko velmi přirozenou a milou barevnou paletu. Philippe Le Sourd, který za kamerou stál, s Coppolou spolupracoval takto poprvé. Ne tak ale kostýmní výtvarnice Stacey Battat, která už se podílela na několika filmech a i tady odvedla velmi dobrou práci. Celá výprava je velmi věrná.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2017