Recenze | Tátova volha – konečně český film, který má cit i vtip

Do českých kin přijíždí Tátova volha. Nový český film režiséra Jiřího Vejdělka a scénáristky Ivy K. Jestřábové. Mám radost, že díky tomuto snímku pro český film alespoň na chvilku konečně vykouklo slunce skrz temný mrak ničemnosti a plýtvání, které v domácí kinematografii zažíváme (až na pár výjimek) už příliš dlouhou dobu. 

Oproti předchozím Vejdělkovým snímkům jako byly Účastníci zájezdu (2006) nebo Ženy v pokušení (2010) má Tátova volha trochu vážnější vyznění. Humor se tu objevuje jako dobře dávkované vzácné koření a přichází vždy ve chvíli, kdy by snad v příběhu mohlo hrozit, že jeho téma pro českého diváka až příliš ztěžkne.

Tátova Volha vypráví o Evě (Eliška Balzerová), která znenadání ovdoví, a také o její dceři Tereze (Táňa Vilhelmová), která tím pádem přijde o tátu a ještě stále neví, zda utekla ze spárů těžké nemoci. Společně tyhle dvě čeká ještě dobrodružství ve starém otcově autě. Společně se vydávají po stopách tátových údajných milenek a rozkrývají přitom rodinná tajemství.

Je to především snímek s kvalitním hereckým obsazením. Nabízí plnou náruč výborných hereckých výkonů, ale i laskavost, zábavu i jistý zvrat. Režisér umí pracovat nejenom s ženskými postavami, ale také s detailem. Už dávno pochopil, že malé věci mohou mít ve výsledku velký účinek. A tak v symbióze s kameramanem Vladimírem Smutným, se kterým už spolupracoval na (slabších) Něžných vlnách (2013), natáčí vcelku upřímné obrazy českých žen a jejich hlubokých trápení. Díky svým povahám jimi alespoň navenek proplouvají s lehkostí optimistek. Stále ale vnímají realitu.

Nejvtipnější částí snímku je určitě ta, kde se Eva a Tereza objeví u jedné ze tří otcových bývalých milenek Kamily, kterou si zahrála Vilma Cibulková. Slovní souboj mezi Eliškou Balzerovou a Vilmou Cibulkovou jsou skvostem filmu. Ani další bývalé milenky (Eva Holubová, Hana Maciuchová) svými party nezůstávají pozadu a přispívají k atmosféře filmu. Ve snímku se objeví v menších rolích i Emília Vášaryová, Bolek Polívka, Václav Neužil nebo Jana Plodková.

Co Vejdělkovi určitě jako režisérovi nechybí, je smysl pro humor. Ale ne takový ten prostý, ale inteligentní a celkem úderný. Nechce, aby jeho herci budovali humor trapně prvoplánový, nechává je skrz dobře napsané situace ukázat jejich schopnosti a umění. Pravdou je, že by ale díky tolika vážným tématům, která se ve snímku sejdou, bylo fajn pustit se někam ještě hlouběji a nenechat vše jen rozehrát. Jakoby měli tvůrci strach, že by se snad český divák mohl nudit a ztrácet v kontextu.

Spojení Eliška Balzerová a Táňa Vilhelmová v hlavních rolích je divácky naprosto funkční. Ty dvě mají podobnou, ne-li stejnou energii, díky které z plátna působí jako dvě dobré kamarádky, co se mají srdečně rády a zároveň se naprosto respektují.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2018