Snímek Gauguin je tak příjemně nedidaktický, živelný a zároveň zahalený do oparu melancholie, že bylo velmi těžké nenapsat o něm už na podzim, kdy jsme ho viděli na Festivalu francouzských filmů. Do distribuce jde ale až tento týden. Delucův film je inspirován zápisky s názvem Noa Noa, které slavný postimpresionistický malíř Paul Gauguin (1848-1903) psal při svém prvním pobytu na Tahiti. Tam utekl v období chudoby a osobní nespokojenosti z Paříže, kde se bez úspěchu zúčastnil osmé impresionistické výstavy společně se svými přáteli mezi nimiž byl i Vincent van Gogh.
Gauguin (foto: Film Europe)
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Z Paříže na Tahiti[/pullquote]Gauguina (Vincent Cassel) ve snímku zastihneme v době, kdy jsou jeho peníze vydělané prací na burze už jenom pouhou minulostí. Žije teď v nuzných podmínkách v Paříži a není schopen uživit svou dánskou ženu Mette a svých pět potomků. Jeho plátna se neprodávají. Jediné, co samouk Gauguin skutečně nepostrádá, je neutuchající zápal pro malování. V Paříži se dusí a touží odjet na Tahiti, které v něm vzbuzuje představy o snadném životě a spojení s přírodou. V červnu roku 1891 tam skutečně odjede.
Jeho romantická představa o tichomořském ráji, ale také praktický aspekt levného živobytí jsou po jeho příjezdu vcelku naplněny. Život mezi divochy, klid na práci, nekonečně mnoho námětů z krásné a divoké přírody, skromné náklady na živobytí, primitivní způsob života. To všechno Gauguinovi konvenuje a cítí se uvolněně. Potkává i svou mladičkou milenku Tehuru (Tuhei Adams), které je třináct let. Její krásou je očarován. Stane se jeho družkou a především modelkou, která dominuje většině obrazů z jeho pobytu na Tahiti.
Gauguin (foto: Film Europe)
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Skvělý Cassel[/pullquote]Vincent Cassel, neotesaný a rafinovaný, jak o něm v rozhovoru pro Totalfilm mluvil režisér Deluc, je herec, který od pohledu zneklidňuje. Mnohdy ale nevím, jak se k jeho hereckému projevu stavět. V případě Delucova filmu jsem ale velmi spokojená. Myslím, že je na plátně Gauguinovým živelným vtělením. Těžko si z francouzských herců představit pro tuto roli někoho vhodnějšího. Cassel si pro ni nechal narůst slušný plnovous jaký známe z Gauguinových autoportétů a také zhubl, aby se přiblížil figuře nemocného člověka, kterého při životě drží hlavně jeho vášeň.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Výrazný soundtrack[/pullquote]Deluc si ke spolupráci na snímku přizval také muzikanta a letitého spolupracovníka Nicka Cavea, Australana Warrena Ellise. Ten se v posledních letech věnuje i filmové hudbě. Delucovi sice chvilku trvalo než Ellise pro svůj projekt získal kvůli jeho napěchovaném kalendáři, ale nakonec se povedlo a nabídku přijal. I když dávno poté, co byl snímek dotočen. Multiinstrumentalista Ellis v soundtracku používá své melancholické, houpavé a bublavé housle a prokládá je radostným sborovým zpěvem domorodců.
Gauguin (foto: Film Europe)
Na Gauguinova díla z tahitského období se můžete zajít podívat také do Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze ve Veletržním paláci. Vlastní dvě jeho plátna, která v roce 1923 zakoupil Československý stát, aby mohl založit francouzskou sbírku. Jeden z obrazů se jmenuje Útěk a tím druhým je Paridův soud. Oba obrazy byly namalovány roku 1902.
-
Režie - 80%80%
-
Scénář - 80%80%
-
Herci - 90%90%
-
Hudba - 85%85%
-
Vizuál - 85%85%
Gauguin (2017)
Od snímku Gauguin nečekejte žádnou školometskou životopisnou nudu. Je to snímek, který připomíná skicu malíře, z níž se potkává myšlenkové souznění režiséra s osobností malíře. Film si nechce od diváka držet odstup a nechat geniálnímu Gauguinovi svítit kolem hlavy svatozář. Zve ho, aby zbystřil své smysly a vnímal krásu primitivního života spojeného s malířovou vizí a touhou, k čemuž pomáhá i kamera. Je to příběh tvrdošíjného a do vlastního světa barev a nekompromisních linií ponořeného malíře, který byl světem objeven až jedenáct let po své smrti.
foto/video: (1) Film Europe © 2017, 2018, (2) Totalfilm.cz © 2018
Voyage de Tahiti
Drama / Životopisný
Francie, 2017, 102 min
Premiéra: 10. 5. 2018 Film Europe
Režie: Edouard Deluc
Předloha: Paul Gauguin (kniha)
Scénář: Edouard Deluc, Etienne Comar, Thomas Lilti, Sarah Kaminsky
Kamera: Pierre Cottereau
Hudba: Warren Ellis
Hrají: Vincent Cassel, Tuheï Adams, Malik Zidi, Marc Barbé, Samuel Jouy, Scali Delpeyrat, Pernille Bergendorff, Pua-Taï Hikutini, Ian McCamy
