Recenze: Gerta Schnirch prožívá křivdy 20. století v solidním a přesvědčivém, i když ne výjimečném dramatu

Lakonicky pojmenovaný dvojfilm Gerta Schnirch vypráví o osudu česko-německé ženy, jež je sice sama fiktivní, smyšlená však nejsou však příkoří, jichž se dočkala. Česká televize uvádí adaptaci románu Kateřiny Tučkové o zapomenutí na vlastní lidskost a hledání odpuštění. A otevírá některé otázky, o nichž se pořád ještě jako národ umíme pohádat.

Chudák holka. Ale proč přesně?

Gerta (Barbora Váchová) je mladá dívka, která se v Protektorátu Čechy a Morava snaží žít normální život, přestože ji česko-německý původ předurčuje ke střetu s dějinami. Gerta (Milena Steinmasslová) je také postarší dáma, jež těsně po sametové revoluci skončí v nemocnici a po jejím boku sedí vnučka (Martina Czyžová), která je babičkou a její minulostí fascinovaná, a dcera (Lucie Štěpánková), jejíž vztah s matkou je eufemisticky řečeno odtažitý.

Ve skutečnosti se zdá, že dcera svou matkou pohrdá, možná ji nenávidí. A matka se proti jejímu chladu příliš nebrání, skoro jako by věřila, že si ho zaslouží. Během následujících tří hodin rozdělených na dvě epizody budeme pomalu odkrývat, jak tahle propast vznikla. A spolu s tím si projdeme traumaty 40. a 50. let z pohledu ženy, která byla nejdřív „moc česká“ a následně „moc německá“.

Gerta Schnirch nikdy neexistovala. Spisovatelka Kateřina Tučková se inspirovala mnoha různými svědectvími, z nichž poskládala jeden ilustrativní osud. Vypravěčsky je v mnoha ohledech praktické postavit do středu skutečných událostí fiktivní postavu, autorovi to umožňuje příběh od podlahy koncipovat tak, aby se nachomýtla ve všech stěžejních situacích a nebylo třeba přicházet s vnějším důvodem, jak do díla dostat veškerou nutnou expozici. Ačkoliv je takový příběh konstruktem, paradoxně může působit přirozeněji a plynuleji, což platí i v tomto případě. (Jen je zvláštní jménem této fiktivní postavy počastovat celé dílo, jež má být nyní identifikováno skrze dvě nesnadno zapamatovatelná anonymní slova bez jakékoliv předešlé konotace – román si dopomohl ještě slovem Vyhnání a dobře dělal.)

Zvraty netřeba

Celá výchozí situace dívky s fanatickým německým otcem, jemně vzdorovačnou českou matkou a odbojářským milencem tedy vede k tomu, že Gerta si z historických křivd skutečně okusí od každé trochu. A nejpřesvědčivější je dvojfilm právě co do vykreslení postupné degradace lidskosti, kterou u ní pozorujeme. Vyprahlost, chlad a odstup starší Gerty v devadesátých letech naštěstí nedosahují karikaturní intenzity, tím bolestivější ale jsou. Jak by mohl být člověk po tom všem ještě schopný vřelosti? Někdo to možná dokáže, ale není divu, že ne každý. Rodiny takto traumatizovaných lidí pak mohou být dalšími oběťmi v řadě.

Tvůrci v tomto ohledu udělali jedno vypravěčsky netypické rozhodnutí – jednou ze základních otázek příběhu je, kdo je otcem Gertiny dcery. Jedná se o něco, na co se jí ptá celý život a nedostává se jí odpovědi. My jako publikum však celou dobu pravdu známe a čekáme na její odhalení. Většina tvůrců by si počkala na závěr filmu, než by čtenáři/divákovi sdělila pravdu současně s postavou, jež po ní pátrala – bylo by to přímočaře dramatičtější a vedlo k většímu šoku. Pak by se ale také tato jediná šokující pravda stala odpovědí na všechny otázky Gertina života. Pokud chceme ukázat postupné chátrání její vůle k životu, nesmíme spoléhat na překvapivé zvraty a odhalení na smrtelné posteli, ale pozorovat události při jejich pozvolném vývoji. Jistě to není jediné řešení, je ale funkční.

Česká televize nám tu tedy předkládá dílo, které jistě obhajuje svou existenci a připomíná důležité otázky, jimiž se našinci dlouho odmítali zabývat. Především pak co do poválečné reakce vítězů, k nimž se Čechoslováci (i když s menší samozřejmostí, než mnozí ví) zařadili. Dnes už sice diskuse a přehodnocování odsunu Němců nejsou stejným tabu jako v minulosti, stále se ale jedná o poměrně ožehavé téma, o němž neexistuje jasný společenský konsenzus. Je tedy záslužné, že tu máme film, jenž ho připomíná s ambicí udržet si nuance a chápat bolest civilistů obou stran.

Trocha citu

Filmařsky Gerta Schnirch odpovídá dnešním standardům adekvátně zafinancované televizní produkce, byť z nich nevyčnívá. Těžko říct, proč režisér Tomáš Mašín tak moc inklinuje k výpravným historickým dramatům. Když v roce 2023 uvedl během jedné sezóny mašínovské Bratry a současné drama Němá tajemství, představoval druhý jmenovaný film silnější zářez a naznačoval sílu a dynamiku, jaká v Mašínových historických počinech zkrátka není přítomná. Jedná se o jediný z jeho nyní pěti filmů odehrávající se v současnosti, jenž je přitom jednoznačně nejlepší.

Snad proto, že Mašín nemá velký cit pro intimitu a syrovost a v prostředí dobových kostýmů a kulis možná ještě o kus víc propadá touze hezky aranžovat. Němá tajemství fungovala tak dobře proto, že před publikum předložila rébus na rozluštění, v němž se režisérův odstup ztratil. Stejný odstup u Gerty Schnirch vzhledem k rozhodnutí vystavět vyprávění jako realistické drama funguje o řád méně. (Na druhou stranu i Mašínovy excesivnější historické počiny mají své limity, tak těžko říct.) Herečky sice dělají, co mohou, především samozřejmě Barbora Váchová, která si klidně může odnést některou lokální cenu, ale herec nezmůže vše.

To je nakonec základní limitace celého díla, v němž je vše na svém místě, ale nepronikne zcela pod kůži. Otázky, které pokládá, ten potenciál mají – člověk může po zhlédnutí začít s rodinou debatovat o svých názorech na viděné a dojít na základě toho k silným emocím. To je ale něco jiného než cítit tyto emoce na základě díla. Je něco jiného cítit hluboké pohnutí nad tím, co potkalo lidi jako Gerta, a cítit stejné pohnutí ze sledování pořadu. A tuhle hranici vzniklý dvojfilm nepřekročí. To má daleko k selhání, přínos díla je stále pozitivní. Přesto to maličko zamrzí.

foto/video: © Česká televize 2026

Gerta Schnirch
Česko / Německom 2026m 84+86 min
Česká premiéra: 11. 10. 2026, Česká televize
Režie: Tomáš Mašín
Předloha: Kateřina Tučková
Scénář: Alice Nellis, Ondřej Gabriel, Tomáš Mašín
Kamera: Tomáš Frkal
Hudba: Adrián Čermák
Hrají: Barbora Váchová, Milena Steinmasslová, Oskar Hes, Zuzana Mauréry, Kristýna Badinková Nováková, Alena Mihulová, Johann von Bülow, Carl Grübel, Lucie Štěpánková, Martina Czyžová, Juliana Tricoli, Georg Bütow, Hubert Ludwig, Radim Madeja, Attila Mokos, Jan Grundman, Henrike von Kuick, Philippa Fee Rupperti, Jitka Antošíková, Matěj Havelka, Jiří Perůtka, Terezie Holá, Michal Škach, Michal Dalecký, Alena Hladká, Alexandra Vostrejžová, Josef Horák, Radka Caldová, Zlatko Teskere, Tomáš Matušinec, Viktor Kuzník, Tobiáš Pokorný
Produkce: Kateřina Ondřejková, Tereza Polachová, Kateřina Černá
Střih: Filip Malásek
Zvuk: Ivo Broum
Scénografie: Ondřej Lipenský
Kostýmy: Ján Kocman
Casting: Gabriela Dorantová