Recenze | Escobar – ani Bardem a Cruz nepřekonali dokonalost Narcosu

Znovu vyprávět příběh kolumbijského drogového krále Pabla Escobara poté, co Netflix zazářil se svou výtečnou sérii, to chce buď velkou odvahu, nebo extra dobrý scénář a výtečné herce. Co se herců týká, má snímek Escobar splněno. Herec Javier Bardem, který film zároveň produkoval, si v něm zahrál hlavní roli a jeho životní partnerka Penélope Cruz jeho milenku. Podíváme-li se ale na samotné vyprávění příběhu, neohromí ničím, co by se zkušenější divák už předtím nedozvěděl zajímavější formou ze zmiňované série Narcos.

Fernando León de Aranoa, který snímek režíroval, je zároveň autorem scénáře. K jeho napsání se inspiroval knihou vzpomínek Escobarovy milenky Virginie Vallejo s názvem Milovala jsem Pabla, nenáviděla Escobara. Originál knihy byl vydán v roce 2007 a minulý rok i u nás vyšel její český překlad. Pro de Aranoa, který natočil několik úspěšných a oceňovaných sociálních a politických dramat, není Escobar první spoluprácí s Javierem Bardemem. Tihle dva už společně pracovali na španělském dokumentu Neviditelní (2007) a také na filmu Pondělky na slunci (2002).

Za vypravěče a průvodce snímkem si v tomto případě režisér logicky zvolil už zmíněnou Escobarovu dlouholetou milenku, kolumbijskou novinářku a televizní hvězdu Virginii Vallejo. Její červená pečlivě vyfoukaná hříva a sebevědomé vystupování elegantní jihoamerické samice v podání Penélope Cruz je lahůdkou pro oko diváka stejně jako velmi věrné zobrazení Pabla Escobara díky Javieru Bardemovi.

Příběh se otvírá scénou v roce 1993, kdy Virginie Vallejo odlétá z Kolumbie v doprovodu amerického agenta Shepherda (Peter Sarsgaarda). Následně se vracíme v čase do roku 1981 na Escobarovu usedlost, kde se Virginia poprvé setkává osobně s Escobarem a natáčí s ním repotáž v Medellínu, kde se vyrábělo 80% celkové produkce kokainu na světě. Pablo se ale prezentuje především jako lidumil, který nerad vidí trpět chudé. Skutečnost ale mluví sama za sebe. Na jeho pokyn ale přišlo o život asi tři tisíce lidí, které nechal zabít svými nájemnými vrahy. Film ukazuje také jeho soukromý život, kde rodina a její prospěch znamenají pro Pabla všechno.

Escobar se také pokoušel dostat do politiky a toužil se stát kolumbijským prezidentem, což se mu ale nakonec nepovedlo. Dokonce strávil i nějakou dobu do vězení, ovšem vtipné na tom je, že si ho postavil sám a nakonec z něj také uprchl. Nakonec je to právě Virginia, kdo pomohl najít a dopadnout Escobara, k čemuž byl vycvičen speciální oddíl. Příběh logicky vrcholí Escobarovou smrtí, která má v reálu několik verzí, a tak se ani závěr snímku k žádné z nich nepřiklání.

Vrátím se ale ještě k roli vypravěče prostřednictvím Virginie. Cruz stejně jako všichni ostatní ve snímku hovoří anglicky s jihoamerickým (španělským) akcentem. Mnohým to na poslech vadí a ptají se, proč není snímek celý ve španělštině. Já se mezi ně ale nepočítám. Myslím, že přízvuk, který Cruz i Bardem svým rolím záměrně propůjčili, je dostačující a věrný. Problém jsem měla ale občas s jejich „zamumláním“, kdy mi tak v originálu unikl třeba kus věty. Tohle ale v případě českých kin vyřeší titulky. Mnohem markantnější pro mě byl někdy až zbytečně doslovný komentář, který trochu otravuje svou plochostí.

Co bych ale ráda vyzdvihla, je soundtrack snímku. Jeho autorem je argentinský rodák Federico Jusid, který umí pracovat s atmosférou a rozhodně umí do děje dostat humor i prostřednictvím hudby. Konkrétně mluvím o scéně s dobře známým vánočním songem „Let it snow!“ Stejně tak se při své práci vyřádili i kostýmní výtvarníci, a to jak glamour designem dámy 80. let minulého století v případě Virginie, tak maskéři při „zkrášlování“ Bardema podbradkem a celkem slušným břichem (to nebylo prací maskérů, Bardem přibral kvůli roli 12 kilo). Bardem to vše ještě korunuje Escobarovým specifickým držením těla s lehce předsunutou hlavou, kulatými zády a pohledem, který přesvědčivě mluví o majitelově nevyzpytatelnosti.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm © 2018