Recenze | Smrtelné stroje drtí obřími mašinami celý příběh

Nový fantasy snímek z produkce Petera Jacksona Smrtelné stroje je adaptace postapokalyptického románu Philipa Reeva. Stovky let po nás zažila planeta Země obrovskou zkázu v důsledku zbraní hromadného ničení. Lidstvo tak zničilo skoro celou planetu a vyhladilo celá města. Přežil jen zlomek obyvatel, kteří bojují o přežití a hledají nové zdroje. Obří pohyblivý Londýn se pohybuje po kontinentu a hledá menší pohyblivá města, která i s jejich obyvateli loví jako kořist. Těm pak zabavuje veškeré zásoby.

Film otevírá velkolepou akční scénou, ve které se Londýn snaží právě jedno z měst polapit. Skvěle postavená akční honička dává na odiv fantazii scenáristů i vizuálních specialistů. Akční pronásledování místy připomíná zážitek z honiček Šíleného Maxe. Vizuální prezentace je tedy fenomenální, ale bohužel pro celý film naprosto určující. Víc než samotná zápletka a ztotožnění s jinak celkem sympatickými hlavními hrdiny Tomem a Hester.

Tom (Robert Sheehan) s Hester (Hera Hilmar) společně bojují proti zlotřilému archeologovi z Londýna Thaddeusi Valentinovi (Hugo Weaving) který skrývá pod proklamované vyšší cíle své osobní ambice. Chce zničit všechna ostatní města a v podstatě ovládnout svět.

Nápad postavit celá města na obří mechanické stroje vůbec není špatný. Bohužel tvůrci tomu podřídili úplně všechno. Mechanická akce je velmi dominantní, extrémně rychlá a v podstatě nemá vůbec žádnou pauzu po celou dvouhodinovou stopáž. Chybí tady navíc dostatek dramatičnosti, která by vás dostala do příběhu. V tomto typu blockbusteru obvykle bývá i přítomen nějaký humor. Tady úplně chybí. Všechno tu je opravdu doslova mechanické a bez duše.

Musím ještě jednou pochválit nápad, který vlastně upozorňuje na problémy planety a ztrátu životních zdrojů. Klouže se tady ale jen po povrchu, v podstatě se jen lehce ťukne. Nedojde na globální dopady, poukázání na ekologickou otázku. Pouze se tu honí jakési obří, skvěle vypadající a ohromující hlučné stroje.
Nečetl jsem knižní předlohu, takže nemůžu posoudit, jak moc se jí tvůrci drželi. Ale pokud je i fantazie autora knihy takhle divoká a nemá nějak smysluplně nastavené mantinely, tak bych knihu ani číst nechtěl.

Navíc se zdá, jakoby tu chyběly jisté souvislosti. Na plátně se dějí jinak velmi očekávatelné věci. A když už dojde na úplném konci ke dramatickému zvratu, je to bohužel spíš k smíchu. Tak trochu to připomíná zvraty v argentinských telenovelách. Svěřit film debutantovi se v tomto případě Peteru Jacksonovi moc nevyplatilo.

Martin Staněk, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2018