Režisér Ari Astar se po loňském Děsivém dědictví vrací do kin s novým snímkem. Ač atypicky pro hororový žánr, Slunovrat je, jak ostatně napovídá název, zalitý slunečními paprsky. O to více si alespoň může posvítit na ústřední téma rozpadu jednoho nešťastného vztahu. Výsledkem je psychedelická sonda do bolestivého jádra rozchodu, zahalená do folklorních symbolů.
Vztah Dani (Florence Pugh) a Christiana (Jack Reynor) již delší dobu spíše chřadne, než kvete. Christian se musí vypořádat nejen s obsedantním chováním Dani, ale též s jejími neustále se prohlubujícími stavy úzkosti. Soucit či naděje přiměje Christiana pozvat Dani do Švédska na oslavu slunovratu, kam se chystá se svými přáteli. Samotná devítidenní oslava je zastřena téměř pohádkovým hávem díky všudypřítomnému lučnímu kvítí, dřeveným chýším a sněhobílým krojům. Od počátku je však jasné, že tato vesnická idyla, ne nepodobná tradičním výjevům z obrazů Josefa Lady, je pouhým pohanským pozlátkem skrývajícím znepokojivé tradice a praktiky.
Kulminace napětí a děsivých událostí je obdobně jako v případě Děsivého dědictví předznamenána zpočátku nejasnými symboly. Zatímco v Děsivém dědictví to byly miniatury domů, které předjímaly budoucí hrůzy, ve Slunovratu tuto roli zastávají folklorní kreslené výjevy. Tyto předzvěsti v žádném případě nezpůsobují předvídatelnost děje, ale spíše tím otevírají další dveře, do kterých by již tak stěží odhadnutelný příběh mohl vkročit.
Právě nejednoznačná interpretace ústředního motivu je největším úspěchem snímku, který ho tak povyšuje nad rámec běžných hororů. I když film s největší pravděpodobností představuje metaforu rozkladu mileneckého vztahu, může tak stejně dobře fungovat i jako zpodobnění deprese a vyrovnání se ztrátou svých bližních. Slunovrat se tematicky i kvalitativně překrývá s Antikristem Larse von Triera, v němž ústřední duo taktéž čelí rodinným ztrátám a vztahové krizi. Bez přidané výkladové hodnoty se pak může jednat pouze o znepokojující zobrazení svátků pohanské sekty. Ať je již sdělení snímku jakékoliv, krom obsahu samotného je neméně fascinující způsob, jakým je Slunovrat utvářen.
Soustředěnost
Vynikající Florence Pugh
čtěte také:
Recenze: Děsivé dědictví
Slunovrat je sice snímek vysoce sugestivní a znepokojivý, nicméně ve správných momentech dokáže atmosféru odlehčit a být tak až nečekaně zábavný. Ať již jde o vyváženost po stránce scenáristické, vizuální či atmosférické, film nikdy nešlápne vedle a drží si po celou dobu vysoce nastavenou laťku. Slunovrat rozhodně není jednoduchá a divácky přístupná záležitost, avšak skrývá v sobě tolik zadostiučinění, že by i přes svou náročnost tento snímek neměl být opomenut.
- Režie - 90%90
- Scénář - 85%85
- Herci - 85%85
- Hudba - 80%80
- Kamera - 85%85
Slunovrat (2019)
Slunovrat se mezi hororové snímky řadí spíše svou stupňující se znepokojivostí, než tím, že by spoléhal na prvoplánové děsivé scény. Krom precizní režie a mnohovrstevnatého scénáře se film vyznačuje silnou vizuální stránkou odkazující na skandinávskou folklorní idylu. Tomu všemu kraluje Florence Pugh svým doposud nejlepším hereckým výkonem.

foto/video: Aerofilms © 2019
Midsommar
Drama / Horor / Mysteriózní
USA, 2019, 146 min
Premiéra: 1. 8. 2019 Aerofilms
Režie: Ari Aster
Scénář: Ari Aster
Kamera: Pawel Pogorzelski
Hudba: The Haxan Cloak
Hrají: Florence Pugh, Jack Reynor, Will Poulter, William Jackson Harper, Julia Ragnarsson, Björn Andrésen, Anna Åström, Henrik Norlén, Liv Mjönes, Louise Peterhoff, Ellora Torchia, Gunnel Fred, Isabelle Grill, Anki Larsson, Lars Väringer, Mats Blomgren, Vilhelm Blomgren, Tove Skeidsvoll, Anders Beckman, Rebecka Johnston