První dojmy z Benátek: Novináři dávají Marhoulovi oscarové naděje

V úterý se na Benátském filmovém festivalu nedočkavě čekalo na světovou premiéru Nabarveného ptáčete Václava Marhoula, která vznikla podle knižní předlohy polského spisovatele Jerzyho Kosińského. Novinářská projekce proběhla už pondělí a obecenstvo z řad recenzentů nekompromisně rozdělila na dvě části. Jedna byla schopna téměř tříhodinovou přehlídku nejrůznějších zrůdných forem zla páchaných na malém chlapci dokoukat do konce, druhá postupně opouštěla sál neschopna snímek kvůli jeho syrovosti a násilí dokoukat. Několik desítek lidí se prý zvedalo k odchodu právě při neúprosně brutálních scénách s herečkou Jitkou Čvančarovou, jak ve své recenzi píše tuzemský server Aktuálně.cz.

Web Variety píše, že intenzivní fyzická náročnost snímku přehlušuje i Marhoulův jinak úspěšný pokus o poetičnost příběhu. Není v něm ale podle něj žádná duchovní katarze, je to neúprosný pokus o přežití chlapce, kterého rodiče poslali ukrýt se před válkou na vesnici. A ještě dodává, že tím nejkřehčím a zároveň nejšílenějším momentem snímku je ten, kdy ruský voják podává chlapci jednu ze svých zbraní. Nabarvené ptáče je podle něj zhmotnění válkou pohmožděné společnosti, kde se každý přeživší stává anonymní bytostí se zvířecími pudy bez jakékoliv stopy empatie.

Recenze hovoří o eskalující přehlídce zla, kdy u jednoho z nejzrůdnějších momentů volí tvůrce ještě horší variantu pro divákovo vnímání. Kamera zaostří na pozadí, divák vnímá čistě jenom zvuk, ale jeho fantazie pracuje, a o to je zážitek ještě psychologicky drásavější.

Hollywood Reporter Marhoulovo Nabarvené ptáče popisuje jako citlivou adaptaci Kosinského knihy a mluví o ní jako o ponuré reflexi násilí a krutosti lidské rasy. Píše také, že námět, délka i závažnost tématu dává slušnou šanci na to získat ocenění nejenom v Benátkách. Mnozí novináři dávají snímku i oscarové naděje. Americký filmový portál také hovoří o tom, že na tomto nezapomenutelném snímku mají svůj podíl také herecké hvězdy světového formátu a zmiňuje, že zejména Udo Kier snad nikdy nehrál tak přesvědčivě a děsivě jako právě tady.

Maximálně je u všech recenzentů shodně oceňována kameramanská práce Vladimíra Smutného. V jeho syrových cinematoskopických černobílých kompozicích vyniká příroda jako jediný uklidňující prvek a mlčenlivý svědek děsivého příběhu. V souvislosti s Marhoulovým filmem zmiňují zahraniční recenzenti také určitou podobnost s Tarkovského Andrejem Rublevem nebo snímek Elema Klimova Jdi a dívej se. Otázkou ale podle některých recenzentů zůstává, zda takto nekompromisní snímek s minimem dialogů obstojí u diváků.

Do českých kin vstoupí Nabarvené ptáče už 12. září.

-red-
foto/video: Bioscop © 2019

%d blogerům se to líbí: