Snímek Joker režiséra Todda Phillipse vzešel z filmového festivalu v Benátkách jako překvapivý vítěz. Od té doby ho provází nadšené reakce recenzentů a zvěsti o tom, že se v rámci komiksových filmů jedná o revoluční dílo. Joker zároveň čelí kritice, dle které přespřílišné sympatizování s hlavním antihrdinou vyznívá jako obhajoba ba přímo podněcování násilí. Nakolik jsou tyto útržkovité informace pravdivé, naznačíme v prvních dojmech.
Vše, co jste se zatím o Jokerovi mohli dočíst, je – alespoň z větší míry – pravda. Joker je skutečně mimořádná filmová událost a to hned z několika důvodů. Mezi snímky, které jsou založeny na komiksových postavách, Joker jednoduše nezapadá. Je to vlastně taková černá ovce jedné velké komiksové rodiny. Černá je barvou více než příhodnou, pokud bychom totiž měli ukázat na nejbližšího příbuzného, nebyl by to nikdo jiný než Nolanův Temný rytíř. Snímky nespojuje tolik fakt, že se v obou dvou vyskytuje postava Jokera, ale spíš temný realismus, na jehož základě oba filmy stojí a potom také hloubková charakterová studie. Joker tak sice není revolučním snímkem, ale rozhodně neobvyklým a svěžím pohledem na tento žánr.
Co se týče zobrazení násilí, Joker sice může být místy až nepříjemně explicitní a svou gradací značně znepokojivý, nicméně jakékoliv ohlasy osočující snímek z nabádání k násilí ukazují na nepochopení ze strany diváků a v žádném případě filmových tvůrců. (Nejenom) o tomto tématu se můžete více dočíst v naší recenzi příští středu 2. října. A to jsme ještě nezmínili Joaquina Phoenixe, který zde předvádí zřejmě nejintenzivnější výkon své kariéry.
Pavel Bárta, Totalfilm.cz
foto/video: Vertical Entert., Totalfilm.cz © 2019
