Recenze: Naprostá láska s vášní, ale žádným překvapením

Argentinsko-francouzský snímek Naprostá láska napsal a natočil rodák z Buenos Aires Pablo Trapero, který je režisérem několika z evropského hlediska zajímavých snímků. Patří mezi ně jeho celovečerní prvotina Svět Jeřábů (1999), film V kleci (2008), Carancho (2010) nebo životopisný snímek Klan (2015). Většina jeho filmové práce se ale v Česku objevila pouze na festivalech.

Naprostá láska (foto: Film Europe)

Příběh Naprosté lásky vypráví o dobře situované argentinské rodině, ve které vládne starší a elegantní matka Esmeralda (Graciela Borges). Se svou dospělou neprovdanou dcerou Miou (Martina Gusman) a mužem (Isidoro Tolcachir), který pracoval v advokátní kanceláři, žije na typické jihoamerické farmě. Starého pána při jedné pracovní návštěvě postihne mrtvice a upadne do kómatu. To je také důvod pro to, aby z Paříže domů do Argentiny přiletěla také druhá dcera Eugenie (Bérénice Bejo), na kterou se těší jak její sestra, tak i matka. S Miou s oblibou vzpomínají na svou dětskou i pubertální blízkost, a především Eugenie se nebojí smyslnost a hravost vyjadřovat slovy. A tak přichází i scéna, kdy obě sestry společně masturbují na posteli za vyprávění sexuálních fantazií Eugenie.
Situace v rodině se ale začne komplikovat, otcův zdravotní stav se nelepší, ba právě naopak. Na farmu přilétá tedy i manžel Eugenie (Edgar Ramírez) a kolem Mii se ochomýtá mladý kolega z otcovy kanceláře (Joaquín Furriel). Čas kostlivců vytahovaných ze skříně se ale týká všech. Každý ze členů rodiny má své tajemství, které s ním divák postupně rozkrývá a vstupuje tak po krůčcích do emocionálně komplikovaného světa vztahů, které mají své kořeny v hluboké minulosti. Navíc se do oné historie prolíná také někdejší vojenská diktatura země, a tak se odkrývají další nepříjemné pravdy i skutky, které ale autor nedává tolik prostoru jako vztahové intimitě rodiny.

Trapero se nebojí do svého příběhu vpustit také jihoamerickou vášnivost a několik sexuálních scén. Nad tím vším ale vytváří docela hustou mlhu pocitů a poetiky, kterými se divák rád nechá obestoupit a se zaujetím tuhle břitkou soap operu sleduje. Soundtrack snímku tvoří několik jednotlivých emotivních písní, které fungují jako dějové pauzy a vkusně podtrhují snivou a nostalgickou náladu obrázků z farmy La Quietud. Naprostá láska nechává vyznít hereckému umění tří argentinských hereček a speciálně chemie mezi Gusman a Bejo patří k tomu nejlepšímu, co snímek nabízí.

Naprostá láska (foto: Film Europe)

Kameru měl Diego Dussuel, jehož práce na snímku je jedinečná. Hned v jedné z úvodních scén doprovází v dlouhém záběru herečku a prochází s ní ze zahrady domem, aby našla svého otce. Divák jí nahlíží přes rameno a korálově zatónovaný a plynulý obraz otvírá nové a nové prostředí usedlosti a jejích nádherných zahrad a třeba také rovných luk, na kterých se bezstarostně pasou stáda koní.

  • Režie - 60%
    60
  • Scénář - 65%
    65
  • Herci - 65%
    65
  • Kamera - 60%
    60

Naprostá láska (2018)

Traperova Naprostá láska není snímek, který by nabízel nějaké nové téma a zároveň velkolepou podívanou. Je spíš pohledem do mikrosvěta malé skupinky lidí, kterou pojí rodinné a milenecké vztahy, lži i pravdivé skutky svázané právě hlubokým citem stejně jako nenávistí.

63 %
Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Film Europe © 2019

Naprostá láska
La quietud
Drama / Thriller
Argentina / Francie, 2018, 117 min
Premiéra: 19, 9. 2019 Film Europe
Režie: Pablo Trapero
Scénář: Pablo Trapero
Kamera: Diego Dussuel
Hrají: Bérénice Bejo, Martina Gusman, Édgar Ramírez, Graciela Borges, Joaquín Furriel

 

%d blogerům se to líbí: