Recenze: Budiž světlo zdvihá prst nad fóbiemi a nacionalismem

V nepojmenované slovenské vísce spáchá šestnáctiletý mladík sebevraždu. Brzy ovšem vyvstanou spekulace, že za tragédií může stát šikana a nezdravé nacionalistické tendence. Tato a další palčivá témata otevírá slovenský režisér Marko Škop ve svém druhém celovečerním hraném snímku Budiž světlo, který zaznamenal úspěch na letošním karlovarském festivalu, kde si odnesl cenu pro nejlepšího režiséra i herce.

Budiž světlo (foto: AČFK)

Budiž světlo začíná v Německu, kam hlavní postava Milan dojíždí za prací, aby vydělal dostatek peněz pro svou manželku a tři děti. Úvodní scény navodí vánoční atmosféru sklonku roku, ovšem návrat do rodné vsi na Slovensku dobrou náladu rychle zkazí. Milan totiž zjišťuje, že do údajné sebevraždy šestnáctiletého mladíka je zapleten jeho nejstarší syn Adam. Ten se navíc stal členem organizace zvané Obrana, která zavání přehnaným nacionalismem.

Silný herecký výkon

Popravdě celá vesnice čpí něčím prohnilým a film tak naťukává témata homofobie, xenofobie, zkorumpovanosti policie, svrchovanosti církve či zmiňovaného extrémního nacionalismu. Vliv veškeré této problematiky se pak nevyhnutelně musí začít projevovat na Milanově rodině i na něm samotném. Milan je zpočátku usměvavý táta od rodiny s ne zcela zábavnými, alespoň však bodrými, průpovídkami. Postupem času mu ovšem úsměv mrzne na rtech a začne na něj dopadat nezvladatelnost situace. Herec Milan Ondrík přesvědčivě vykresluje překlenutí z víry v usměvavou budoucnost k pochopení bezvýchodné reality. Jedná se o opravdu silný výkon, který si cenu pro nejlepšího herce na karlovarském festivalu bezpochyby zasloužil.

Budiž světlo (foto: AČFK)

Napětí vztahů

Ústřední téma a všudypřítomná zasněžená krajina se podobají severským detektivním filmům, nicméně režisér Marko Škop nestaví na napětí thrillerovém, nýbrž vztahovém. Právě rodinné drama tvoří jádro snímku a v kontextu všech ostatních problémů, kterých se film dotýká, působí jako nejzdařilejší a nejvyspělejší část. Budiž světlo totiž otevírá dveře až příliš mnoha otázkám. Neposkytuje dostatek odpovědí, což vůbec nevadí, avšak u žádného z probíraných témat do pomyslných dveří již nevstoupí. Kdyby snímek šel alespoň v jedné oblasti až na dřeň, mohl by být údernější. Takto působí jako první chod, který byl sice vynikající, ale chuťové pohárky čekají víc v podobě hlavního chodu.

Budiž světlo (foto: AČFK)

I přes jistá scenáristická zaváhání je Budiž světlo kvalitně zrežírovaná a skvěle zahraná variace na skutečné aktuální problémy. Svým finále film jen potvrzuje, jak akutní jsou ve společnosti projevy fobie a přílišné národní hrdosti. Nezbývá než doufat, aby se i v českém prostředí více filmů věnovalo podobným tématům a pomohlo tak naší společnosti otevřít oči ještě předtím, než – jako pro protagonisty tohoto snímku – bude pozdě.

  • Režie - 80%
    80
  • Scénář - 70%
    70
  • Herci - 90%
    90
  • Kamera - 70%
    70
  • Hudba - 70%
    70

Budiž světlo (2019)

Slovenský snímek Budiž světlo se věnuje přesně těm aktuálním tématům, kterým by měl, a to především zhoubnému vlivu nacionalismu. Tato problematika totiž nehraje roli jen v nějakém pomyslném státním měřítku, ale zasahuje i nevratně do běžných životů. Právě to se režiséru Marku Škopovi povedlo zobrazit na příkladu jedné rodiny. Ač se film lehce zbytečně rozbíhá do nejrůznějších stran, stále si udržuje působivost a je podnětným přínosem slovenské, a potažmo i české, kinematografie.

76 %
Pavel Bárta, Totalfilm.cz
foto/video: Asociace českých filmových klubů © 2019

Budiž světlo
Nech je svetlo
Drama
Slovensko / Česko, 2019, 93 min
Premiéra: 10. 10. 2019 AČFK
Režie: Marko Škop
Scénář: Marko Škop
Kamera: Ján Meliš
Hrají: Milan Ondrík, Zuzana Konečná, František Beleš, Daniel Fischer, Ľubomír Paulovič, Csongor Kassai, Anikó Vargová, Dieter Fischer, Andreas Nickl, Ingrid Timková, Marek Geišberg, Juliane Werner, Dušan Porubský

%d blogerům se to líbí: