Recenze: Sněžný kluk je místy originální, ale málo odvážný

Animační studio DreamWorks ve spolupráci s čínskou produkční společností Pearl Studio vysílá do kin Sněžného kluka, ve kterém se puberťačka Yi snaží dopravit náhodou nalezeného Yettiho na Mount Everest. I přes snahy o originalitu se tento do Číny zasazený, avšak pro Čínu ničím charakteristický, snímek drží zbytečně při zemi.

Hlavní protagonistku Yi nacházíme uprostřed šanghajské metropole, kde bydlí se svou matkou a babičkou, kterým se snaží za každou cenu vyhnout. Důvodem však není to, že by snad jejich výchovou trpěla. Yi se jen snaží ve svém volném čase vydělat dostatek peněz na to, aby mohla vyrazit na cestu, kterou pro ni naplánoval její nedávno zesnulý otec. Ve snaze vyrovnat se s jeho ztrátou se Yi straní jak rodiny, tak i spolužáků. Jediné útočiště jí poskytuje přístřešek na střeše jejího domu. Právě tam jednoho večera najde Yettiho, s nímž se spřátelí a pojmenuje ho příhodně Everest. Himaláje jsou totiž místem, odkud tato bájná stvoření pocházejí, a Yi se zapřísáhne, že právě tam Everesta navrátí.

Příběh sice začíná v Šanghaji a odehrává se v Číně, to je ale tak jediné, co má s Čínou společné. Sněžný kluk dokonce způsobil kontroverzi, která se vystupňovala až v uvalení zákazu na promítání filmu ve Vietnamu, Malaysii a Filipínách, a to kvůli tomu, že mapa, jíž se Yi řídí, znázorňuje sporné území Jihočínského moře jako čistě čínské teritorium. Ambivalence je patrná i ve výběru ústředního bájného tvora. Slovo Yetti je původem tibetské, nikoliv čínské. Technicky vzato by se pak Yetti mohl považovat spíše za tibetské než čínské stvoření. Sněžný kluk avšak samozřejmě není politická záležitost, nýbrž pohádka pro děti. Zamrzí jen, že tvůrci z nepřeberného množství mýtů a legend nesáhli po něčem ryze čínském. Například předloňský pixarovský animák Coco se nejen odehrával v Mexiku, ale zároveň si jako katalyzátor děje vzal pro Mexiko tolik typický Den mrtvých. Místo lamentování však zřejmě můžeme být rádi, že se snímek vůbec odehrává v jiném než bílém, angloamerickém prostředí.

Volbu Yettiho jakožto styčného bodu scénáře lze chápat jako ústupek tvůrců vůči divákům, aby jim naservírovali něco familiérního. Obdobně ovšem funguje i celý snímek – i přes přehršel dobrých nápadů často utíká ke známým šablonám, jako kdyby se zdráhal být přespříliš originální. Přitom právě momenty, kdy se upustí uzda imaginaci, jsou těmi nejpůsobivějšími. Projížďka na lodi přes rozbouřené pole žlutých květin, kdy se plocha země začne obracet téměř o 90 stupňů, připomene Počátek a jeho snové překlápění pařížské architektury do nečekaných úhlů. Když se kapři koi objeví v mrakové podobě, film nabývá silné symboliky boje proti nástrahám a dělá krok směrem k představivosti studia Ghibli.

Po většinu času se snímek ovšem neodváží vydat do neprobádaných vod a zůstává tak k lehkému zklamání za každou cenu přístupný mainstreamovému divákovi. Kvůli tomu, že housle, na které Yi hraje, mají pro děj nezbytný význam, Sněžný kluk připomene i Kubo a kouzelný meč. Oproti Kubovi ovšem Sněžný kluk neoslní unikátní animací, ani přidanou mystikou. Je tak po většinu času dobrý, ovšem ničím výjimečný.
Otázkou ještě zůstává, zdali skutečně potřebujeme další animovaný snímek o Yettim. Přeci jen jsme měli možnost vidět letos Hledá se Yetti studia Laika a loni Yeti: Ledové dobrodružství od Warner Animation Group. Pokud by Sněžný kluk nabízel přidanou hodnotu, bylo by toto zamyšlení vcelku bezpředmětné. Takto si nelze než přát, aby tvůrci nepodceňovali dětské i dospělé diváky a ze slibného tématu vykřesali originálnější příběh.

Pavel Bárta, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2019