Recenze: Tiché doteky pomalu odhalují zlo za zdánlivě perfektní fasádou

Ve čtvrtek 3. října do kin vstoupil do kin celovečerní debutový snímek Michala Hogenaura Tiché doteky s Eliškou Křenkovou v hlavní roli. Světovou premiéru měl film, natočený v česko-holandsko-lotyšské koprodukci, letos v létě na 54. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech v soutěžní sekci Na východ od Západu.

Tiché doteky (foto: Aerofilms)

Tiché doteky sledují příběh české dívky Michaely, která přijíždí do cizí země jako au-pair. Předem ví jen to, že bude pečovat o desetiletého chlapce vyrůstajícího v rodině z vyšší vrstvy. Už první setkání ale ukáže, že se od ní bude čekat mnohem více. Hostitelská rodina vyznává řadu striktních pravidel včetně radikálního přístupu k výchově malého Sebastiana, které si má Michaela, pokud nechce zklamat jejich důvěru, také osvojit. Díky plíživé, systematické manipulaci, která začne už třeba tím, že se Míša „vzdá“ svého jména a nechá se oslovovat Mia, začíná postupně popírat své dřívější hodnoty. A nenápadně se tak zapojí do života fanatické komunity.

Režisér Michal Hogenauer se ve svém debutu zamýšlí nad tím, jak může okolí zmanipulovat a změnit jedince, který přichází z jiného prostředí. A také nad tím, jak velkou cenu je člověk ochotný obětovat, aby si mohl vážit sám sebe. Pro talentovanou Elišku Křenkovou jde o vůbec první film, ve kterém má hlavní roli. Film má mezinárodní herecké obsazení a podílel se na něm zahraniční štáb.

Film divákovi nabízí chladnou a tajemstvím zahalenou atmosférou. Podivné chování velmi dobře zabezpečené zahraniční rodiny a těžko pochopitelná pravidla, která jsou v jejich designové, sterilní domácnosti obvyklá, dávají tušit, že pod naleštěným povrchem okázalé dokonalosti se skrývá cosi temného. Když je po nějaké době, kterou v manipulativním prostředí hlavní hrdinka Mia stráví, přinucena k tomu, trestat malého chlapce bitím, sice chvíli váhá, ale i na tento požadavek přistoupí. O místo au-pair nechce přijít.

Slibný začátek filmu podtrhuje velmi vydařená volba lokací, které budí skandinávský dojem, ale přesto nejsou nikdy explicitně pojmenovány a také skvělá kamera. Je proto trochu škoda, když se příběh posouvá dále jen velmi pozvolně a celkové rozuzlení se představí až závěrečných titulkách. Mohlo by se zdát, že se jedná o onen pověstný aha-moment, kdy divák na skutečnost přijde v podobném čase jako filmová postava, ale možná by jasnější pointa mohla být ještě silnější a filmu by propůjčila větší dotaženost. Očekávání, které totiž snímek zpočátku vyvolává, zůstane volbou vysvětlujících titulků nenaplněné.

Tiché doteky (foto: Aerofilms)

Tiché doteky vynikají kromě kamery a podařené volby lokací minimalistickými a velmi přesvědčivými hereckými výkony. To, že je Eliška Křenková talentovaná herečka ukázala už ve filmech Olma Omerzua nebo v seriálové Pustině. Ve filmu Michala Hogenaeura má zatím největší prostor. Zajímavé typy jsou filmoví rodiče malého Sebastiana, holandští herci Monic Hendrickx a Roeland Fernhout, kteří opět velmi minimalisticky dokáží vytvořit dojem sebevědomých lidí sloužících vyššímu cíli, který není divákovi vůbec zřejmý, ale působí na první pohled velmi temně.

Rozhovor s režisérem o vzniku filmu najdete ZDE.

  • Režie - 85%
    85
  • Scénář - 70%
    70
  • Herci - 95%
    95
  • Kamera - 95%
    95
  • Střih - 70%
    70

Tiché doteky (2019)

Tiché doteky jsou pozoruhodným režijním debutem. Konzistentní a minimalistické herecké výkony, práce s atmosférou i podařená volba lokací film řadí na evropskou úroveň. Závěrečné rozuzlení bohužel nabídnou až titulky, což je vzhledem k velmi dobře vystavěnému pocitu očekávání pro diváka lehké zklamání.

83 %
Vladana Drvotová, Totalfilm.cz
foto/video: Aerofilms © 2019

Tiché doteky
A Certain Kind of Silence
Drama / Thriller
Česko / Nizozemsko / Lotyšsko, 2019, 96 min
Premiéra: 3. 10. 2019 Aerofilms
Režie: Michal Hogenauer
Scénář: Michal Hogenauer, Jakub Felcman
Kamera: Gregg Telussa
Hudba: Filip Míšek
Hrají: Eliška Křenková, Jacob Jutte, Monic Hendrickx, Roeland Fernhout, Sigrid ten Napel, Elisa Beuger, Genio de Groot, Andris Keiss

%d blogerům se to líbí: