Carthew Neal: Králíček Jojo má humor i hloubku, Taika napsal skvělý scénář (rozhovor)

Někomu se to může zdát jako čiré šílenství, když si přečte synopsi k novému snímku Králíček Jojo (Jojo Rabbit) novozélandského producenta, režiséra, scénáristy a herce Taiky Waititiho. Ale věřte nám, šílené to opravdu není. O svých kvalitách v mnoha ohledech film přesvědčil před pár dny i Americkou filmovou akademii, když získal šest nominací – včetně kategorie Nejlepší film.
Králíček Jojo vstoupí přesně za týden (23. ledna) do našich kin.

Králíček Jojo (foto: CinemArt)

Radost se ještě násobí tím, že se snímek o desetiletém chlapci Johannesovi, který se chce stát schopným nacistou a za svého imaginárního přítele má Adolfa Hitlera, natáčel v Česku a spolupracovalo na něm velké množství českých filmových profesionálů. Vrcholem je nominace na cenu BAFTA i Oscara Češky Nory Sopkové za Nejlepší výpravu, kterou získala společně s novozélandským kolegou Ra Vincentem.
(Mimochodem těch šest zmíněných oscarových nominací je pro tvůrce z Nového Zélandu od dob Jacksonova Pána prstenů největší úspěch.)

My vám nyní přinášíme rozhovor s jedním z producentů filmu Carthewem Nealem, který těsně před Vánoci přijel do Prahy představit hotový film všem, kteří se na něm v Česku podíleli.

Carthew Neil a Taika Waititi byl hosty slavnostního zahájení MFF Karlovy Vary v roce 2018, kdy film v Česku natáčeli

Líbí se mi, jakým způsobem pracujete s tak kontroverzním tématem. Je to odvážný způsob, ale výsledný dojem z filmu, který už jsem právě díky tomu viděla několikrát, je skvělý!

Díky! To je milé slyšet… Taika dokázal dát dohromady úžasný scénář, ve kterém dobře vybalancoval humor a emoce. Přitom ten příběh není plochý, je v něm hloubka. Poděkovat bychom ale měli hlavně Taikově mamince, která před lety četla knihu Christine Leunens nazvanou Caging Skies a doporučila ji tehdy k přečtení i jemu. Vypráví se v ní příběh malého kluka Johannese Betzlera, který doma objeví židovskou dívku Elsu, která se u nich v roce 1945 schovává. Johannes, který miluje Hitlera, se tak najednou setkává s někým, o němž slyšel jen ty nejstrašlivější věci. Taiku to inspirovalo k vlastnímu scénáři, který ale neměl být dramatický jako je tomu v knize. Toužil po příběhu, který bude mít zcela výjimečný pohled na věc, jedinečný tón a smysl pro humor. Vždycky věřil, že život není jenom temný a vážný nebo zase jenom plný legrace. V tomhle duchu se pak nese i celý děj filmu. Navíc žánr komedie může být velice silnou zbraní proti nenávisti. Když scénář před lety psal, nebyl svět ještě tak silně negativní, napěchovaný nenávistí a tolik rozdělující. Naneštěstí tohle všechno teď snímek dělá ještě relevantnějším. Přáli bychom si proto, aby hlavně mladým lidem pomohl uvědomit si, že druhá světová válka se neodehrála zase až tak dávno.

Taika často svoje příběhy vypráví skrze dětské oči. On to svoje „vnitřní dítě“ v sobě pořád má, že?

To je pravda! Tohle jde Taikovi velice dobře. A pokaždé, když s dětmi spolupracuje, je radost ten celý proces sledovat. Když se pak konkrétně podíváte na jeho postavu Hitlera, tak vidíte, že je omezená představivostí a znalostí desetiletého chlapce, takže je velmi praštěná a přihlouplá. Nemá naštěstí moc společného se skutečnou figurou Adolfa Hitlera.

Jaké jste měl pocity, když jste ho poprvé uviděl v kostýmu, nezaměnitelným knírkem a uhlazeným účesem s pěšinkou?

Bylo to docela děsivé, zvláště s vědomím toho, co víme z historie. Taika má židovskou maminku a maorského otce, na první pohled vizuálně má tedy velmi málo společného s árijským typem, na tom se asi shodneme. Od začátku jsme věděli, že postava, kterou ztvárňuje, bude tedy jenom její určitou verzí a symbolem.

Králíček Jojo – z natáčení (foto: CinemArt)

Film má naprosto brilantní obsazení. Jako divák jsem si snad nemohla přát lepší! Vyzdvihnout kromě hvězd musím i výkon mladičké Thomasin McKenzie, kterou už jsem předtím viděla ve snímku Beze stop. Ale řekněte mi, kde jste našli představitele Johannese?

Romana Griffina Davise jsme upřímně hledali opravdu všude možně. Taika rád pracuje s dětmi, které ještě za sebou nemají žádné herecké zkušenosti. Líbí se mu, když jejich mysl ještě není zatížená žádnými pravidly, která filmový svět dospělých nastavuje. Takže jsme nakonec projezdili skrz naskrz Anglii, Německo, Ameriku, Nový Zéland, a nakonec se nějaké čtyři týdny před natáčením objevil Roman.

To byl možná trochu adrenalin nemít ještě měsíc před natáčením hlavního představitele?

Bylo to trošku na hraně, ale dobře to dopadlo a Roman byl skvělý. Dokázal se výborně soustředit, dovedl pracovat s emocemi a byl nesmírně roztomilý. Prostě krásné dítě, kterému to šlo před kamerou výborně!

Jako Češka jsem nesmírně hrdá na fakt, že jste si pro natáčení vybrali Česko. Co vás o vaší volbě přesvědčilo? A doufám, že to nebyly pouze peníze…(smích)

Ne, to vás můžu uklidnit. (smích) Cena to nebyla… Rozhlíželi jsme se po lokacích v celé Evropě. U vás v Česku se točilo a točí stále hodně snímků z doby druhé světové války. Máte spoustu nádherných míst, které našemu natáčení naprosto vyhovovaly. Navíc jsme tu našli skvělý štáb. Pracovali jsme v létě a počasí nám ten rok opravdu přálo. Pohybovat se po místech, které si opravdu tu válečnou dobu zažily, pro nás byl silný zážitek. Vy Češi máte navíc silnou filmovou historii, jste velice tvůrčí a výtvarně nadaní, což vytváří perfektní podmínky pro kreativní práci. To všechno byly důvody, proč jsme tady chtěli být.

Z toho, čeho jsem mohla být svědkem, soudím, že vznikla docela pevná vazba mezi českou a zahraniční částí štábu…

Taika i já pocházíme z Nového Zélandu, takže v podstatě z malé země, jakou je i Česko, a tak jsme s vámi cítili okamžitě určité spojenectví. V únoru minulého roku jsme se do Česka vrátili, abychom tu ještě něco dodělali. Tehdy všude ležel sníh a nás hřál pocit, že jsme se vrátili do Prahy za kamarády.

Na český štáb jste podle vlastních slov měli mnohokrát docela zvláštní požadavky. Mohl byste v tom být trochu konkrétnější?

Když točíte film, je to vždycky trochu šílenství… Pokaždé se najdou požadavky, které se v ten daný moment zdají jako dost divné a neopodstatněné. Všichni okolo se musí spoléhat na režisérovu vizi, protože on jediný ji skutečně má a ví, co chce a potřebuje. Je to záležitost důvěry. Všem ostatním na place prostě během natáčení zákonitě chybí kontext. Myslím, že jsme měli ve scénáři několik opravdu pěkných a šťavnatých nápadů. To se týkalo třeba i kostýmů. Svět v Králíčku Jojovi je viděn dětskou optikou, a tak jsme chtěli, aby byly opravdu barevné a hravé. Ve válečné době šatníku vévodily hlavně odstíny šedivé a hnědé. My ale chtěli, aby zářily, to třeba bylo netypické. Ale asi mnohem divnější byl náš požadavek na podnos s obří hlavou jednorožce, kterého si Hitler dává k večeři. Musím říct, že poté, co jsme vznesli tenhle požadavek, mi volali z produkce a ujišťovali se, jestli to myslíme vážně! (smích) Řekl bych, že jsme některým lidem zvládli trošku zamotat hlavu a překvapit je svými požadavky.

Carthew Neil při uvádění filmu na festivalu v Londýně

Zeptám se možná trochu naivně, ale byla ta hlava celá k snědku? To by se z ní pak po natáčení mohl rozhodně nasvačit celý štáb. Někdo by si dal kousek ouška, jiný třeba porci rohu…

Ne, to bohužel ne! (smích) I když idea by to byla pěkná… Vtipné ale bylo, že další den si z toho všichni dělali legraci. Chodili po place a mluvili o tom, že včera se tu potuloval jednorožec! Bylo to kouzelné…

V dialozích snímku je slyšet německý akcent a sem tam také nějaké to německé slovíčko. Měli jste někoho, kdo se o tohle staral?

Ano, měli, ale nechtěli jsme být příliš striktní a důslední co se německého akcentu týká. Taika chtěl, aby film dobře komunikoval s dnešními diváky všech různých věkových kategorií, aby byl jeho jazyk uvolněný a moderní. Podobně to bylo i s dalšími věcmi kolem tohoto filmu. Chtěl, aby všechno mělo nádech oné doby, ale zároveň to korespondovalo se současností a výsledek nepůsobil formálně a strnule.

Taky určitě potěšíte mnohé diváky soundtrackem filmu. Speciálně song Davida Bowieho Hero nazpívaný v němčině pod názvem Helden je třešničkou na dortu ještě v kontextu s krásnou myšlenkou příběhu o svobodě.

Ano, souhlasím. Navíc je tu ještě jedna věc – Taika osobně také žil kdysi několik let v Berlíně, takže vazby na Německo jsou tady silné. Když jsme řešili práva k této písni, tak to šlo celé kupodivu velmi hladce – stejně jako s písní Beatles I Want To Hold Your Hand v německé verzi jako Komm gib mir deine hand, která ve filmu také zazní.

Režisér Taika Waititi na place Králíčka Jojo (foto: CinemArt)

Nejdůležitější postavou snímku je hned po Johannesovi jeho maminka Rosie, kterou hraje Scarlett Johansson…

Věřím, že takovou maminku, jakou hraje Scarlett, by chtěl bez přehánění každý. Nejenže svého synka miluje, dokáže s ním vtipkovat, a i v tak těžkých časech zažívat radostné chvíle. Spolupracovat se Scarlett byla čistá radost. Myslím, že je to vidět i na výsledku.

Řekněte mi – nikdo z oslovených a obsazených herců o tématu vašeho filmu a jeho následném vyznění k divákovi nezapochyboval?

Ne, myslím, že právě zpracování scénáře všechny přesvědčilo o tom, že tohle je něco, čeho se chtějí stát součástí. A to okamžitě. Myslím, že Taika už předtím udělal několik snímků, ve kterých dokázal svůj citlivý přístup, ale také jistotu, že ví, co dělá. Navíc obsazení je vlastně docela zajímavě namixované – od komiků, přes úžasné dětské herce až po velké hollywoodské hvězdy. A to říkám tak, aniž bych chtěl kohokoliv upřednostňovat. Část Taikova nadání tkví právě v tom, že si dovede dobře vybrat herecké obsazení.

To jistě platí i o výběru Johannesova kamaráda Yorkiho. Mezi těmi dvěma na plátně panuje tak neskutečně krásná atmosféra a roztomilé přátelství plné naivity a radosti.

Z Yorkiho nebo vlastně jeho představitele Archie Yatese bude jednou určitě komediální herec. Mimo kameru měl takovou neskutečnou energii!

Králíček Jojo (foto: CinemArt)

A jaké vlastně byly reakce na váš snímek v Americe?

Film se promítal poprvé v Torontu na festivalu a dopadlo to úžasně. A podobně, aniž bych se chtěl nějak chlubit, je to tak až doposud. Nejhodnotnější jsou pro nás ty reakce diváků, kteří přiznávají, že si nejprve nebyli zcela jisti, zda tohle bude film pro ně. Nicméně výsledek je pak zásadně překvapil. Pro nás tvůrce je přesně tohle velmi uspokojivý výsledek, to musím rád přiznat.

Jak byste na Králíčka Jojo nalákal českého a trochu konzervativního diváka?

Řekl bych mu, že je to každopádně zábavný a povznášející film, který může vidět kompletně celá rodina. Nerozděluje generace, naopak touží po sdílení a všeobecném smíření. Věřím, že to, jakým způsobem o tak závažném tématu vyprávíme, by mohlo vyvolat nějakou mezigenerační diskuzi a zájem o danou tématiku u mladé generace. Nabízí se tak přece skvělá příležitost, jak o věcech mluvit, něco se dozvědět a taky si uvědomit, že historie se nesmí opakovat a že tolerance a respekt jsou nezbytnou součástí lidského života.

Vy a Taika se znáte už dlouho?

Ano. Společně provozujeme ještě s dalšími lidmi produkční společnost Piki Films. Udělali jsme spolu Hon na pačlověky (2016) a teď Králíčka Jojo. Spolupracujeme také s dalšími filmaři, máme kolem sebe takový komediální spolek. Jedním z projektů, který jsme vytvořili je Rozchody, s.r.o. (The Break Uppers), který je k vidění i s českými titulky na Netflixu. Teď dokončujeme další projekt nazvaný Baby, done. Ten bude venku příští rok. Zaměřujeme se na filmy a projekty, které nechtějí jenom pobavit, ale které chtějí také něco říct. Snažíme se hledat nové a zajímavé pohledy, to nás baví.

Film Králíček Jojo do českých kin vstoupí 23. ledna v distribuci společnosti CinemArt.
Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Totalfilm.cz, CinemArt, 20th Century Fox

  1. […] Carthew Neal: Králíček Jojo má humor i hloubku, Taika napsal skvělý scénář (rozhovor) […]

Comments are closed.

%d blogerům se to líbí: