Írán:ci – Oscilování mezi svobodou a nesvobodou (rozhovor)

Mezi krátkými filmy se na letošním ročníku filmového festivalu ÍRÁN:CI promítá i snímek nazvaný Chelleh. Natočil ho sedmatřicetiletý režisér Davood Khayyam. Vypráví příběh beze slov o obézní rodině, ke které se na dvanáct hodin může z vězení vrátit otec. Tento cenný čas věnuje tomu, aby ji zaopatřil v rámci svých možností.

Davood Khayyam

Kdybyste měl vybrat jednu jedinou emoci, která by váš krátký film dokázala charakterizovat, co by to bylo?

Smutek… Určitě smutek z osamělosti. Je to tak silný smutek, že až dusí. Všechny tři postavy jsou obézní. To může být sice dáno geneticky, ale já jsem chtěl ukázat, že osamělost a obezita spolu souvisí. Takoví lidé v sobě často schovávají bolest, kterou zahánějí jídlem, aby se nějak zaměstnali. Vzhledem k jejich tloušťce jim totiž práci nikdo z pochopitelných důvodů nedá, a tak živoří.

Proč jste se pustil do takového námětu?

Důvody jsem měl různé. Hlavní byl ten, že jsem si uvědomil, že všeobecně nikdo kolem mě nechce mít tlusté kamarády. Snažíme se takové lidi ze svého světa vytěsnit, a když se objeví, tak si jich moc nevšímáme. Přemýšlel jsem o následcích v případě takového člověka. Do těch jednotlivých postav jsem vložil emoce, které jsem měl v sobě. Tenhle příběh by se mohl odehrát kdekoliv na světě. Není to příběh, který se nutně pojí s Íránem.

Chelleh

Pro mě ale ano. Vidím tam ještě jednu linku, která je ještě výraznější. Mnohem podstatnější je pro mě totiž ve filmu ten fakt, že se někdo musí ve vězení naučit Korán nazpaměť, aby byl odměněn tím, že může strávit půl dne na svobodě.

Když budete umět část Koránu, dostanete odměnu, určité vykoupení, alespoň na chvilku. Slovo Chelleh značí čtyřicet dnů modliteb v ústraní. Je to symbolický název. Být tlustý je jako prokletí a vlastně uzavřený kruh. Můj film je nešťastné a věčné oscilování mezi svobodou a nesvobodou.

Je náročné natočit v Íránu film?

V Íránu musí každý filmový scénář projít schválením Ministerstva kultury. Tohle povolení jsem ale nedostal, stejně jako ani povolení film v Íránu promítat. Film jsem ale natočil a poslal na festivaly do zahraničí, kde získal spoustu cen a uznání.

Nemohl jste dostat nějaké sankce za takovou „neposlušnost“?

Ne, to ne. Ale už jsem se tak dostal pomyslně na listinu těch, kteří by měli být určitě dobře prověřeni, pokud přijdou s nějakým dalším scénářem. Po tomto krátkém filmu jsem další rok natočil svůj první celovečerní snímek, který se jmenuje Mohey. Když jsem tehdy přišel se scénářem a prosbou o povolení k natáčení, dlouho a velmi poctivě mě komise prověřovala a vyptávali se na mnoho podrobností a moji motivaci. Povolení k natáčení jsem dostal, ale povolení k promítání ne.

Bylo jednoduché nebo obtížné najít obézní herce?

To nebylo vůbec jednoduché a trvalo to dlouho. Přece jenom nemůžete jen tak přijít za nějakým tlustým a říct mu, ať vám zahraje utrápeného tlusťocha. To každého urazí, protože si bude myslet, že ho chcete zesměšnit. Takhle to tedy nešlo. Nezbývalo než se vydat do asociace obézních lidí a hledat tam. Ale ani tam se mi moc nedařilo. Nakonec jsem tam našel alespoň chlapce, který v mém filmu hraje. Pak jsem po delším pátrání našel i muže, jenž je v roli otce rodiny. Byl to herec menších rolí. Když jsme se potkali, zjistil jsem, že se dokáže velice dobře ztotožnit s postavou. Dneska je to už díky této zkušenosti renomovaný herec, který kromě filmů účinkuje také v divadle. Musím bohužel říct, že během našeho natáčení, jsem na něj musel dávat velký pozor. Potkávali jsme totiž spoustu lidí, kteří se k němu chovali velice neuctivě a bezohledně. A nakonec jsem našel ženu, která hraje matku té rodiny. Je divadelní herečka, s tou to bylo nejjednodušší.

Chelleh

Vy jste se v Íránu narodil a stále tam i žijete. Nikdy jste neměl chuť ze země odejít?

Ne, nikdy. I když mě mnohokrát moji přátelé, když jsem byl v cizině, přemlouvali, abych se už nevracel. Myslím si, že je moc důležité, aby umělci žili v prostředí, které znají. Já mám Írán moc rád a velice mě inspiruje. Chci pomáhat naší společnosti a kultuře a třeba zkusit svými filmy nabídnout jiný úhel pohledu. A teď budu trochu poetický… Tenhle svět je můj domov stejně jako je to domov kohokoliv jiného. Narodil jsem se v kuchyni a když vidím krásnou Prahu, tak si říkám, že je to třeba taková zahrada mého domu. Všechno je propojené stejně jako jsou propojené i jednotlivé místnosti domu. Není proto potřeba někam odcházet. Všechno spolu souvisí.

Delegace k filmu Chelleh

Vy jste počítán do nové generace íránských režisérů. Čím se definuje a liší od svých předchůdců?

Neřekl bych, že existuje nějaký zásadní rozdíl. Snad jen čas ukáže. Možná, že v budoucnosti budeme na minulost nahlížet jinak, než jak je tomu dneska. Všechno se točí v kruhu, historie se opakuje a my máme taky tendenci zapomínat.

Váš snímek Chelleh obcestoval velkou část světa, premiéru zažil v Santa Barbaře. Bylo nějaké místo, kde jste cítil, že diváci jsou extrémně naladěni na atmosféru filmu a dokázali mu lépe porozumět než jinde?

Nemůžu říct, že bych něco takového vnímal. Každé obecenstvo je jiné. Můj film možná někteří vidí úplně jinak než vy, protože se na něj dívají skrz svou zkušenost a optiku. Můžu ale říct, že nějakou stopu asi ve světě zanechal. Jakou a jak moc hlubokou, ale posoudit nedokážu.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Írán:ci © 2020

Film se dále promítá – Na jednotlivá města můžete kliknout a zakoupit vstupenky.
18/1 v 18:30 Screnshot Praha
22/1 v 18:30 Kino Art – Tic Brno
25/1 ve 20:45 Kino Úsmev Košice

%d blogerům se to líbí: