Recenze: Bídníci – nahněvané předměstí versus policejní arogance

Jedním z letošních kandidátů na Oscary je i francouzské krimi drama Bídníci režijního debutanta Ladjiho Lyho. Definuje a poukazuje v něm na občanskou bídu dnešní Francie stejně jako tomu je i ve stejnojmenném románu slavného romanopisce Viktora Huga.

Lyho práce reflektuje nedávné nepokoje a současné události novodobé Francie. Vypráví o hněvu, který vyvěrá z permanentního napětí na pařížské předměstí Montfermeil. To bylo místem děje Hugova románu a je jím i v Lyho příběhu. Zapracoval do něj totiž osobní zkušenosti, neboť zmíněná čtvrt je stále jeho domovem.

Snímek téměř dokumentárního charakteru má vlažnější start, který ovšem brzy akceleruje. Události uvnitř předměstí dorostou do nepříjemných rozměrů a příběh začne tepat svou naléhavostí, která se stupňuje s každým dalším obrazem. Pařížské předměstí netrpí rozhodně jenom vlnou nepokojů a permanentní tenzí mezi obyvateli. Zásadním činitelem je tu neprofesionální chování členů policejní složky, která v místě operuje.

Děj snímku stojí na třech policistech. Dva z nich – Chris (Alexis Manenti) a Gwada (Djebril Zonga) jsou v této oblasti už dávno „jako doma“ a podle toho se také chovají. Třetí člen – desátník Ruiz (Damien Bonnard) sem byl právě přeložen a s kolegy zažívá první den v terénu. Je to služba, na kterou se nedá jen tak zapomenout. Zejména Chris totiž razí teorii neotřesitelné pravdy, nadřazenosti a moci, a tak se nikdy nehodlá nikomu z obyvatel omlouvat a připustit si, že by snad udělal jakoukoliv chybu. Tohle Ruizovi stačí k tomu, aby si uvědomil, že se ocitl v předpeklí. K tomu připočítejme jeden dron, který slouží ději i obrazu filmu. Výsledkem toho všeho je hněv, který za dané situace mají zejména mladí obyvatelé potřebu ventilovat, a to po svém.

Autor snímku, který původně pochází z Mali, působí ve Francii jako herec a režisér skupiny Kourtrajmé. Doposud byl známý především díky svým krátkým filmům. I své Bídníky nejprve natočil jako šestnáctiminutový snímek, který diváci mohli před třemi lety vidět i na pražském Festivalu krátkých filmů.

Scenáristicky jsou Bídníci kvalitně vybudovaným snímek, který ani svými trailery neprozradí, jakým směrem se bude příběh skutečně ubírat. Čekat se dá ale příběh nevesele naléhavý a silný, který se nebojí razance a diváka vede k otázkám, které sice už možná leckdy unavují, ale jež nutné si pokládat opakovaně. Následného účinku na sobě se divák v případě Bídníků jenom těžko vyhne, zvláště pokud je závěr filmu akcentovaný tolik trefným citátem z Hugova románu. Bídníci jsou filmem o kolektivní vině, neschopnosti a nevoli vzájemně si rozumět a absenci respektu, ze které nemůže vzejít nic jiného než právě bída.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Film Europe © 2020