Anifilm 2020 – Festivalové tipy na čtvrtek

V Liberci probíhá Mezinárodní festival animovaných filmů Anifilm. Připraven je pestrý program plný celovečerních filmů pro děti i dospělé, krátkých a studentských animovaných filmů, abstraktní a nenarativní animace, videoklipů, virtuální reality a počítačových her. Pro filmové profesionály je určen industry program, na zámku si můžete zahrát počítačové hry. Večer se denně na Náměstí Edvarda Beneše promítá animovaný hit. Filmy můžete vidět v kině Varšava, Cinema City, na zámku, v Aule G TUL, v Grandhotelu Zlatý lev a v Lidových sadech.

Anifilm v Lidových sadech

Tipy na festivalový čtvrtek

Jacob, Mimmi a mluvící psi – 10.00 Cinema City, sál č. 1

Lotyšský režisér Edmunds Jansons, známý svými krátkými, více či méně absurdními snímky Pěvecký sbor na turné (2012) a Tulení ostrov (2014), se ve svém celovečerním debutu vydal na pole dětského, či spíše rodinného filmu. Hlavní postavou je chlapec Jacob, který žije se svým věčně zaneprázdněným otcem v lotyšské metropoli. Otec je architekt a také Jacob sní o tom, že jednou bude projektovat celá města, která si už teď bez ustání kreslí pastelkami. Ze snění ho vytrhne nečekaný letní pobyt u pirátského strýce a zprvu nesympatické sestřenice Mimmi na svérázném předměstí Rigy zvaném Maskačka. Ačkoliv sem chlapec přichází s odporem, kolorit místa i jeho poněkud praštění příbuzní přeci jen vzbudí jeho zvědavost. Nakonec tu Jacob zažije s Mimmi nečekané dobrodružství, v němž krom jednoho chamtivého byznysmena sehraje klíčovou roli smečka místních psů. Snímek nese Jansonsův originální výtvarný rukopis a smysl pro absurdní situace, ale vše je podané tak, aby to bylo čitelné pro dětského diváka. Jansons zde zúročil zkušenosti z krátkých filmů pro děti i ze své práce ilustrátora dětských knih. Film byl oceněn na Mezinárodním festivalu filmů pro děti a mládež v Teheránu a získal také Cenu kritiků na varšavském fóru Kids Kino.

Jacob, Mimmi a mluvící psi (foto: Atom Art)

Princova cesta – 14.00 Cinema City, sál č. 1

Spolehlivým poznávacím znamením nejnovějšího filmu proslulého francouzského režiséra a výtvarníka Jeana-Françoise Laguionieho (Louisa na pobřeží, 2016; Obraz, 2011), který natočil s kolegou Xavierem Picardem, je kouzelná atmosféra mizejícího světa, ve kterém žije mladý opičák Tom. Do starého města připomínajícího secesní Paříž, kterou však ze všech stran obklopuje a pomalu pohlcuje divoký prales, se dostává tajemný stařec-Princ, kterého Tom nachází vyčerpaného na mořském pobřeží. To přichází vhod Tomovým rodičům – zneuznaným ambiciózním vědcům, jejichž snahou je dokázat existenci jiných opičích civilizací na druhé straně světa. Starý opičák je pro Toma nevídaným tajemstvím, stejně jako Tomovo město pro Prince. Ten si proto své dobrodružství začne brzy patřičně užívat a navazuje s chlapcem přátelství. Ve snaze dokázat, že závěry Tomových rodičů nejsou pouhé hypotézy, se Tom i Princ budou muset pustit hluboko za hranice známého světa, jeho zvyklostí a uznávaných pravd. Každého z nich přitom čeká mnoho vlastních a ještě důležitějších objevů, než je skutečnost, že země nekončí na mořském pobřeží nebo za zeleným závěsem divokých lián.

Fimfárum Jana Wericha – restaurovaná verze – 14.30 Lidové sady, sál ČT

Fimfárum Jana Wericha tvoří pět ne úplně pohádkových pohádek, ale spíše moralit o lidských nectnostech. V režii Vlasty Pospíšilové a Aurela Klimta dala pětice příběhů propojených Werichovým hlasem vzniknout kompaktnímu filmu. A už je to bezmála dvacet let, co byl tento snímek uveden do kin. Pomalu již také opustil své místo v novodobé české kinematografii a získal status tuzemské klasiky a nyní se jeho filmová kopie dočkala restaurování a digitalizace. Nejprve byl přepsán původní intermediát negativ, který byl originálním obrazovým masterem snímku. Na barevné korekce celou dobu dohlížel režisér Aurel Klimt a v nejdůležitějších fázích i kameraman Zdeněk Pospíšil; některé záležitosti pak tvůrci konzultovali na dálku s kameramanem Vladimírem Malíkem. Nejvíce času a energie zabralo odstraňování nečistot a zrestaurování různě poškozeného filmového materiálu. Tvůrci přitom mysleli více na diváky než na filmové historiky a dovolili si odstranit z původního obrazu i technické chyby (animační vlasce, chlupy v okeničkách kamer, světelné rozdíly v průběhu záběru, zapomenuté předměty ve scéně). „Výsledný tvar je z mého pohledu v maximální možné kvalitě, kterou nám současné technické a realizační možnosti umožnily z původního materiálu vymáčknout, a já vám přeji příjemný zážitek z našeho filmu po osmnácti letech opět vstupujícího na plátna kin,“ vzkazuje festivalovým návštěvníkům Aurel Klimt.

Fimfárum Jana Wericha (foto: archiv)

Pink Floyd: The Wall – 19.00 TUL – Aula G

Sugestivní hudební film kombinující hrané scény s fenomenálními animovanými pasážemi patří ke klasice světové kinematografie. Na základě stejnojmenného alba „Floydů“ z roku 1979 a scénáře Rogera Waterse ho natočil Alan Parker, který si Watersův původní koncept výrazně upravil. Hlavním hrdinou je rocková hvězda Pink, lidská troska zavřená v hotelovém pokoji před koncertem. Pinkovi se krevním oběhem honí vysoké hladiny drog a alkoholu a hlavou zase vzpomínky na klíčové okamžiky jeho života: na dětství bez otce, přehnaně ochranitelskou matku, bezohledný školský systém 50. let, zkrachovalé manželství, ale také různé fantastické vize a představy, ve filmu ztvárněné právě animacemi Geralda Scarfea. Mezitím se do pokoje dobývají Pinkovi manažeři a na koncert se scházejí tisíce fanoušků. Vyznění filmu je ale obecnější, od nesmyslnosti války a totalitních režimů po omezování tvůrčí a osobní svobody. To symbolizují všudypřítomné zdi kolem hlavní postavy i v jejím nitru. Experimentální dílo organicky propojuje obraz a hudbu a funguje jako silný příběh téměř bez dialogů a dovysvětlování. Po premiéře si recenzenti připadali přehlceni „všudypřítomnou imaginativností“, jinak byl film, který výrazně přispěl k rozkladu Pink Floyd, přijat pozitivně. Pro dnešní dobu a naše letošní téma je to snímek navýsost aktuální.

Pink Floyd The Wall (foto: MGM)

Trollové: Světové turné – 20:00 Náměstí Edvarda Beneše

Stoprocentně pozitivní trollí holka Poppy, která byla v úspěšném prvním díle pouhou princeznou, povýšila na královnu, ale naštěstí ji to nijak nepoznamenalo. Své zemi vládne tancem, zpěvem a levou zadní, protože tam, kde nejsou žádné potíže, je kralování brnkačka. Její svět by dál pohodově rotoval v popovém rytmu, kdyby jednoho krásného dne nepřišlo šokující odhalení – popoví Trollové nejsou jedinými obyvateli planety, žijí na ní další trollí kmeny, vyznávající různé hudební styly. Existují tedy i Techno Trollové, Country Trollové, nebo Rockoví Trollové. Těm vládne královna Bárbra, která upřednostňuje nejen trochu drsnější muziku, ale i agresivní představu, že rock je jediná správná muzika a že by měla hrát po celém kontinentu. Tohle už není problém, který by Poppy dokázala vyřešit vřelým objetím s písničkou. A proto se společně se svým největším kamarádem Větvíkem vydává na hudbyplnou pouť do neprobádaných končin, aby našla způsob, jak rockovou kolegyni zastavit, než svět ovládnou kytarové riffy.

Program Anifilmu najdete zde: http://www.anifilm.cz/cs/program/07-10-20/

Z důvodu vedení databáze kontaktů a možnosti trasování si každý návštěvník Anifilmu musí zakoupit akreditaci, která je nutnou podmínkou ke vstupu do všech programových míst letošního ročníku festivalu. Vyřízení akreditace je v tomto roce nevyhnutelné také pro účast na programu zdarma – pro tento účel Anifilm zavedl nový typ akreditace Visitor Basic.

-red-
foto/video: Totalfilm.cz, CinemArt, Pilot Film, Agora, Drop Out © 2020

%d blogerům se to líbí: