Recenze Be2Can: Perské lekce – hrůzy holocaustu pod lingvistickou zástěrkou

Přehlídka festivalových filmů Be2Can přináší drama inspirované životem v koncentračním táboře a rozhlasovou hrou Wolfganga Kohlhaase. Snímek je možné zhlédnout na několika projekcích během víkendu, než od nového týdne kina opět zavřou.  

Francie, rok 1942. Gilles je spolu s ostatními židy poslán do koncentračního tábora v Německu. Aby si zachránil život, předstírá, že není žid, ale Peršan. Shodou okolností hledá výbušný velitel tábora Klaus Koch učitele perštiny, protože sní o tom, že se po válce odstěhuje do Teheránu, kde by si rád otevřel vlastní restauraci. Jelikož Gilles ovšem neumí persky ani slovo, musí si vymyslet zcela nový jazyk a vydávat ho za perštinu.

Bizarní až úsměvná zápletka sice místy působí komicky, film ale s tématem druhé světové války nakládá citlivě a důstojně – ať už se jedná o těžkou práci v nelidských podmínkách nebo náhlé bezcitné střílení židů. Především v lehce odtažitém a až chladném zobrazení zabíjení židů snímek připomene Pianistu režiséra Romana Polanského.

Režijní styl však není jediným pojítkem s Pianistou. Nahuel Pérez Biscayart je podobně intenzivní jako Adrien Brody ve své oscarové roli ve snímku Polanského. Biscayart, jehož můžete znát z vynikajícího queer dramatu 120 BPM, ve svém výrazu reflektuje utrpení nespočtu židů i obdivuhodné odhodlání přežít. Jeho nikterak méně působivým protějškem je velitel tábora Klaus Koch, jehož ztvárnil Lars Eidinger, jenž se objevil například ve snímcích Proxima a Sils Maria nebo v seriálu Osmý smysl. Eidingerovo nacistické monstrum pookřeje během budování vztahu s Gillesem. Tito dva jsou tak svým způsobem protagonisté nešťastné buddy komedie.

Film Perské lekce nenásilnou formou staví do kontrastu slova vymyšleného jazyka a až bolestně skutečná jména tisíců obětí jednoho koncentračního tábora. Podává humánní výpověď o tom, že holocaust nemůže být popřen a zapomenut.

Pavel Bárta, Totalfilm.cz
foto/video: Film Europe © 2020