Nejnovější snímek francouzského režiséra Françoise Ozona, drama Léto 85, pracuje se známým konceptem, avšak dokáže si najít svou vlastní originální cestu. Tragédie první lásky tepe osmdesátkovým rytmem a záměrně mate scénářem.
Léto 85 (foto: Aerofilms)
Děj Léta 85, volně inspirovaného románem Tanec na mém hrobě Aidana Chamberse, nás zavádí do sluncem rozpáleného příměstského městečka v Normandii v roce 1985. Šestnáctiletý Alexis vypráví, kterak prožil svou první lásku s podmanivým Davidem. Na pozadí jejich milostného vzplanutí se ovšem rýsuje nečekaná tragédie, která navždy určí kurz Alexisova života.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Rozbouřené city[/pullquote]Léto 85 může budit dojem, že čerpá ze snímku Dej mi své jméno italského režiséra Luca Guadagnina, jenž si za tři roky od své premiéry, minimálně v LGBTQ kinematografii, dokázal vybudovat renomé takřka kultovní záležitosti. Otázkou je, zda to tak vůbec je. François Ozon se s příběhem setkal už v roce 1985 a naprosto ho nadchnul. K natočení se rozhodl až o 35 let později. Přesto oba filmy podobným stylem využívají módu a reálie 80. let a především se zaměřují na rozbouřené city nešťastné letní aférky.
Léto 85 (foto: Aerofilms)
Jedním z důležitých symbolů v Dej mi své jméno byl plod broskvoně, a potažmo snímek samotný byl vyspělý, šťavnatý a neodolatelný jak uzrálá broskev. Ozonův snímek lze pak označit za broskev těsně před dozráním – na první kousnutí v něm lze rozpoznat chuť a zralost, avšak něco mu ještě schází. Svým způsobem nedovršená dospělost filmu reflektuje věk hlavních postav. Léto 85 je tak teen nejen obsahem, ale i zpracováním.
Léto 85 (foto: Aerofilms)
Ať už náhodou nebo záměrně, film Léto 85 zrcadlí prózu Édourda Louisa, mladého francouzského spisovatele, jenž svými dvěma dosavadními romány ohromil nejen svou rodnou zemi, ale i další evropské státy. Félix Lefebvre, který ztvárnil ústřední roli teenagera Alexise, svým křehkým kukučem navíc připomíná samotného Louise (jehož tvář můžete najít i na obálkách českých překladů jeho knih). Zároveň se Louisovy romány překrývají s Létem 85 v retrospektivní narativní struktuře a z počátku nevyřčené tragédii, která bublá kdesi vpovzdálí. Právě flashbacky vyprávěný děj Léto 85 příjemně osvěžuje a dodává mu napětí.
Léto 85 (foto: Aerofilms)
François Ozon je plodný filmař, který nás zásobuje novým snímkem téměř každý rok. Kvantita však může být, dle očekávání, občas na úkor kvality. V rámci Ozonovy kolísavé tvorby Léto 85 naštěstí patří do té lepší poloviny.
[pullquote align=“full“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Sobota 3. 10. Rozhovor s režisérem Françoisem Ozonem.[/pullquote]
-
Režie - 80%80%
-
Scénář - 70%70%
-
Herci - 85%85%
-
Hudba - 75%75%
-
Kamera - 70%70%
Léto 85 (2020)
Léto 85 je jako vzpomínka, kterou vyvolá stará zaprášená pohlednice. A jak už to se vzpomínkami bývá, občas nás zradí paměť a na detaily si nemůžeme vzpomenout. Přesně tak funguje mysl Alexise, který zpětně vypráví svůj příběh, a přesně tak funguje i film samotný; místy totiž, jako paměť sama, zklame. Tento nostalgický, barvitý snímek i přesto zůstává působivý.
foto/video: Aerofilms © 2020
Été 85
Drama
Francie, 2020, 100 min
Premiéra: 1. 10. 2020 Aerofilms
Režie: François Ozon
Scénář: François Ozon
Kamera: Hichame Alaouie
Hudba: Jean-Benoît Dunckel
Hrají: Félix Lefebvre, Benjamin Voisin, Philippine Velge, Valeria Bruni Tedeschi, Melvil Poupaud, Isabelle Nanty, Laurent Fernandez, Aurore Broutin, Bruno Lochet, Yoann Zimmer, Samuel Brafman-Moutier
