Recenze: Léto 85 – nostalgická pohlednice tragické letní lásky

Nejnovější snímek francouzského režiséra Françoise Ozona, drama Léto 85, pracuje se známým konceptem, avšak dokáže si najít svou vlastní originální cestu. Tragédie první lásky tepe osmdesátkovým rytmem a záměrně mate scénářem.

Léto 85 (foto: Aerofilms)

Děj Léta 85, volně inspirovaného románem Tanec na mém hrobě Aidana Chamberse, nás zavádí do sluncem rozpáleného příměstského městečka v Normandii v roce 1985. Šestnáctiletý Alexis vypráví, kterak prožil svou první lásku s podmanivým Davidem. Na pozadí jejich milostného vzplanutí se ovšem rýsuje nečekaná tragédie, která navždy určí kurz Alexisova života.

Rozbouřené city

Léto 85 může budit dojem, že čerpá ze snímku Dej mi své jméno italského režiséra Luca Guadagnina, jenž si za tři roky od své premiéry, minimálně v LGBTQ kinematografii, dokázal vybudovat renomé takřka kultovní záležitosti. Otázkou je, zda to tak vůbec je. François Ozon se s příběhem setkal už v roce 1985 a naprosto ho nadchnul. K natočení se rozhodl až o 35 let později. Přesto oba filmy podobným stylem využívají módu a reálie 80. let a především se zaměřují na rozbouřené city nešťastné letní aférky.

Léto 85 (foto: Aerofilms)

Jedním z důležitých symbolů v Dej mi své jméno byl plod broskvoně, a potažmo snímek samotný byl vyspělý, šťavnatý a neodolatelný jak uzrálá broskev. Ozonův snímek lze pak označit za broskev těsně před dozráním – na první kousnutí v něm lze rozpoznat chuť a zralost, avšak něco mu ještě schází. Svým způsobem nedovršená dospělost filmu reflektuje věk hlavních postav. Léto 85 je tak teen nejen obsahem, ale i zpracováním.

Léto 85 (foto: Aerofilms)

Ať už náhodou nebo záměrně, film Léto 85 zrcadlí prózu Édourda Louisa, mladého francouzského spisovatele, jenž svými dvěma dosavadními romány ohromil nejen svou rodnou zemi, ale i další evropské státy. Félix Lefebvre, který ztvárnil ústřední roli teenagera Alexise, svým křehkým kukučem navíc připomíná samotného Louise (jehož tvář můžete najít i na obálkách českých překladů jeho knih). Zároveň se Louisovy romány překrývají s Létem 85 v retrospektivní narativní struktuře a z počátku nevyřčené tragédii, která bublá kdesi vpovzdálí. Právě flashbacky vyprávěný děj Léto 85 příjemně osvěžuje a dodává mu napětí.

Léto 85 (foto: Aerofilms)

François Ozon je plodný filmař, který nás zásobuje novým snímkem téměř každý rok. Kvantita však může být, dle očekávání, občas na úkor kvality. V rámci Ozonovy kolísavé tvorby Léto 85 naštěstí patří do té lepší poloviny.

Sobota 3. 10.  Rozhovor s režisérem Françoisem Ozonem.

  • Režie - 80%
    80
  • Scénář - 70%
    70
  • Herci - 85%
    85
  • Hudba - 75%
    75
  • Kamera - 70%
    70

Léto 85 (2020)

Léto 85 je jako vzpomínka, kterou vyvolá stará zaprášená pohlednice. A jak už to se vzpomínkami bývá, občas nás zradí paměť a na detaily si nemůžeme vzpomenout. Přesně tak funguje mysl Alexise, který zpětně vypráví svůj příběh, a přesně tak funguje i film samotný; místy totiž, jako paměť sama, zklame. Tento nostalgický, barvitý snímek i přesto zůstává působivý.

76 %
Pavel Bárta, Totalfilm.cz
foto/video: Aerofilms © 2020

Léto 85
Été 85
Drama
Francie, 2020, 100 min
Premiéra: 1. 10. 2020 Aerofilms
Režie: François Ozon
Scénář: François Ozon
Kamera: Hichame Alaouie
Hudba: Jean-Benoît Dunckel
Hrají: Félix Lefebvre, Benjamin Voisin, Philippine Velge, Valeria Bruni Tedeschi, Melvil Poupaud, Isabelle Nanty, Laurent Fernandez, Aurore Broutin, Bruno Lochet, Yoann Zimmer, Samuel Brafman-Moutier

%d blogerům se to líbí: