Nepřehlédněte

Smečku režíruje bývalý hokejista: S herci jsme odjeli na týdenní soustředění (rozhovor)

Film Smečka, který vstupuje ve čtvrtek 8. října do kin, je celovečerním režijním debutem Tomáše Polenského. Mladý režisér vystudoval režii na Vyšší odborné škole filmové ve Zlíně, kterou absolvoval krátkým filmem Alzheimerův labyrint (2008). Poté absolvoval pražskou FAMU – obor střihová skladba, kde se věnoval autorské práci se zaměřením na dokumentární tvorbu. Jeho studentské práce sklízely úspěch – mimo jiné absolventský film Alzheimerův labyrint byl oceněn na Philosophical Film Festival v Krakowě. Tomáš je čerstvým absolventem doktorandského studia na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Věnuje se také tvorbě dokumentárních filmů. Kromě režie vlastních filmů se podílí také na tvorbě svých kolegů jako střihač a kameraman hraných filmů, dokumentů, videoklipů a reklam.

Smečka – Tomáš Dalecký

S hokejovým prostředím máte vlastní bohaté zkušenosti. Jaké?

Už od dvou let jsem bruslil. Začínal jsem hrát v Kutné Hoře jako moje o tři roky mladší sestra, která nyní hraje v Rusku za Ufu a je kapitánkou české reprezentace. Já osobně jsem hrál do osmnácti. Z Kutné Hory jsem dojížděl do Kolína, kde jsem hrál nejvyšší žákovskou soutěž. Jako druhý brankář jsem ale nedostával příliš šancí, tak jsem se po několika letech vrátil zpět do Kutné Hory. Zažil jsem tam nejlepší sezónu. Další rok přišel do Kutné Hory kolínský trenér a přivedl si svého brankáře. Místo toho, abych pokračoval v sezení na lavičce, tak jsem s hokejem seknul. Chvíli jsem ještě hrál v hobby lize, udělal jsem si trenérskou licenci a trénoval přípravku. Pak jsem ale odešel do Zlína studovat filmovou školu a kompletně změnil priority. Celkem 16 let jsem strávil v hokejovém prostředí. V létě jsme se sestrou místo k moři jezdili na hokejové tábory. Hokej mě hrozně bavil. Záleží ale na kolektivu. Když jsem hrál v Kolíně a dostal se do pozice náhradního brankáře, klesl jsem na dno v hierarchii týmu. Stal jsem se terčem různých posměšků, ale i šikany. Švihání ručníkem ve sprše, které máme ve filmu, nebylo z těch nejhorších. Na jednom hokejovém táboře (nebylo to v souvislosti s kolínským týmem) jsme po tréninku chodili do bazénu a spoluhráči mě začali potápět pod hladinu. Byli kolem mě ze všech stran a já jsem si v tu chvíli opravdu myslel, že se utopím, protože ponořování nepřestávalo, ani když jsem začal kašlat vodu. Nestačil jsem se nadechovat. Naštěstí pak přestali. To byl asi jeden z nejintenzivnějších zážitků. Šikanu jsem zažil i z druhé strany. Na jiném hokejovém táboře jsme si dělali srandu ze spoluhráče. Schovávali jsme mu věci apod. On to neunesl a rozbrečel se. V tu chvíli jsem si uvědomil, že dělám něco špatně.

Kromě režie filmu jste se také podílel na scénáři, jak dlouho vznikal? Konzultoval jste ho s dramaturgy, nebo je pouze vaším dílem?

Jsem spoluautorem scénáře. Vytvářeli jsme ho spolu s Irenou Kocí a vznikal asi dva roky. Celkem vzniklo osm verzí. Začalo to jako krátký film, který ukazuje přehnanou sebeobranu jako reakci na šikanu. Tento kraťoučký příběh jsme postupně začali obohacovat o další postavy a motivy, až vznikl celovečerní film. Dramaturgická pomoc je myslím u každého scénáře naprosto zásadní. Dodává potřebný odstup a pomáhá rozvinout příběh, postavy, ale i odstranit nejasnosti. Pracovali jsme s americkým script doctorem Stevenem Goldsmithem. Chtěli jsme totiž, aby byl film mezinárodně srozumitelný. Vždycky jsme napsali jednu verzi a nechali ji přeložit do angličtiny. Následně jsme dostali podrobnou písemnou analýzu a následovala skype konzultace. Kromě toho jsme od samého začátku spolupracovali s Ľudovítem Labíkem. V poslední fázi se ještě připojil Adam Hobzik, který nám pomohl nejen dramaturgicky, ale i scénáristicky.

Tomáš Polenský

Jak probíhalo obsazení Smečky? Hrál roli v obsazení Tomáše Mrvíka jeho výkon ve Všechno bude? Herci, kteří ztvárňují dospívající hokejisty, museli mít sportovní průpravu – kde jste je vybíral a jak museli pro účely natáčení trénovat?

To bylo asi nejsložitější z celé přípravy filmu. Začali jsme objíždět všechny střední herecké školy v České republice a dělat castingy. Zaslal jsem jim dva monology a zbytek byl improvizace. Vše jsme točili na kameru. Postupně se nám začínalo rodit obsazení některých postav: Pulec – Adam Joura, Jerry – Petr Kadah, Karolína – Anastasia Chocholatá, Leny – Denisa Biskupová. Problém byl ale v tom, že jsme stále neměli roli Davida. Přes castingovku Mirky Hyžíkové se nám podařilo najít Tomáše Mrvíka. Ukázalo se, že pro roli Davida se nehodí, ale je skvělý pro roli vtipálka Boba. Při natáčení pilotu jsem poznal Tomášův obrovský talent, a tak jsme z něj nakonec udělali Mikyho, antagonistu filmu. Všechno bude jsem viděl až po natáčení pilotu, takže mě Tomášův výkon v tom filmu pouze přesvědčil o tom, že si zaslouží větší prostor. Zbytek kluků jsme obsadili ve Zlíně. Jsou to skuteční hokejisté. Překvapivě jsme mezi nimi našli i vtipálka Boba, kterého hraje Michal Dluhoš. Na roli Davida jsme vystřídali celkem tři herce, ale ani jeden z nich nebyl ten pravý. Na poslední chvíli, pár týdnů před natáčení jsem byl upozorněn na Tomáše Daleckého, který je pro tuto roli zcela ideální! Od začátku bylo jasné, že pro herce budou potřeba dubly, kteří za ně budou bruslit. Nicméně jsme odjeli na týden na soustředění, jehož cílem bylo nejen zkoušet scény ze scénáře, ale také fyzicky se na roli připravit. Měli jsme tam skutečné hokejisty – neherce bez předchozí herecké zkušenosti a mladé herce. Hokejisté herce učili, jak se správně chovat v šatně, jak si oblíkat hokejovou výstroj apod. Naopak herci učili hokejisty, jak správně vyslovovat a jak zapomenout na kameru. To propojení se ukázalo jako velmi přínosné.

Smečka je mezinárodní koprodukcí. Jakou roli v něm má lotyšská a slovenská složka a jaké jsou vaše další plány se Smečkou na mezinárodním poli?

Lotyšská složka dodala kameramana a jeho štáb, hlavní kamerovou techniku a jednoho z našich dvou hudebních skladatelů (Jēkabs Nīmanis). Kromě toho se ve filmu objevil v jedné z menších rolí známý lotyšský sportovní komentátor Armands Puče. Kameramanem filmu je Andrejs Rudzāts a já jsem s ním byl bezvýhradně spokojen. Nejenže dělá krásné obrázky, ale svými nápady pomohl režijní interpretaci řady scén. Kromě toho jsme si rozuměli i lidsky, což je neméně podstatné. Slovenští kolegové měli na starosti kostýmy (Alexandra Grusková), hudbu (Jakub Kudláč), obrazovou postprodukci a v neposlední řadě také střih, kterého se ujal skvělý střihač Michal Kondrla. Smečka bude určitě uvedená v kinech v ČR, na Slovensku i v Lotyšsku, o další mezinárodní kariéru a festivalovou i distribuční strategii se nám stará dánská distribuční společnost LevelK.

-red-
foto/video: Bontonfilm, Totalfilm Media © 2020

%d blogerům se to líbí: