Počínaje školní stávkou jednoho člověka pro klima před švédským Parlamentem a konče cestou přes Atlantik na summit OSN v New Yorku, Greta vypráví příběh nenáviděné i milované stydlivé školačky s Aspergerovým syndromem a jejím boji za zlepšení globální ekologické situace.
Greta
„Připadá mi, jako by můj život byl hodně špatný film s nepravděpodobnou zápletkou,“ pronese někde v polovině snímku jakoby mimochodem Greta v pichlavém meta momentu, který je o to silnější, čím víc její odpůrci na internetu vpalují rok starému dokumentu Nathana Grossmana z produkce Hulu nejnižší možná hodnocení na internetových databázích. Jsme na filmovém webu, věnovat se tedy obsahům Gretiných poselství ani reakcím veřejnosti na ně nebudeme. Je ale zjevné, že spíš než k samotnému filmu se chtějí tito diváci vyjádřit ke Gretiným myšlenkám, případně dát najevo své asympatie vůči její osobě. Snímek ukazující pozadí jejího raketového vzestupu na titulní strany zpravodajců po celém světě totiž skutečně nijak opovrženíhodný – na rozdíl od psaní výhružek smrti tehdy šestnáctileté holce – není.
Dramaturgicky se jedná o slušně vystavěný a svižně odsýpající dokument plný hezkých obrázků i příjemné hudby, který dává prostor i nesouhlasným reakcím směřovaným vůči hlavní protagonistce – byť jsou, pravda, omezeny na pouhé výkřiky a režijní stanovisko vůči Gretině osobě je viditelně apriori pozitivní. Dokument představuje Gretin myšlenkový svět a názory aniž by zabrušoval do vědeckých podrobností. Zevrubnější argumentace obou názorových protipólů by možná jeho informační hodnotě prospěla, ekologická agitace na druhou stranu není jeho úkol. O dvojče netflixovky David Attenborough: Život na naší planetě se tedy nejedná.
Greta
Greta je spíš portrétem, a jako takový je film řemeslně vystavěn dobře. K vyprávění nevyužívá mluvících hlav, ale ani okatě neinscenuje – vystačí si zkrátka s trpělivým sledováním Grety a čekáním na vhodný, charakteristický moment. Takto vykresluje svou protagonistku jako těžce zkoušeného outsidera a jednotlivce, na jehož ramena padl jen těžko zvládnutelný úkol; kamera ji pronásleduje v rozličně všedních i nevšedních situacích, od výběru růžové košilky proslavené pří emocionální promluvě na summitu v OSN až po setkání s Emanuelem Macronem či Arnoldem Schwarzeneggerem. V paměti utkví zejména momenty jako Gretino nevěřícné sundání sluchátek se simultánním překladem na jednom z mnoha setkání světových lídrů a poukazování na nekonečnost dospěláckých jednání a tlachání, nepřinášejících dle jejího názoru žádné konkrétní výsledky. Postava Grety se tak po opuštění rodného Švédska postupně posouvá od dětské naivity příslušné pro její věk až k silnému cynismu, nechybí tedy ani osobnostní posun, dodávající jejímu filmovému portrétu dynamiku.
Greta (2021) Greta je po čistě formální stránce velice slušným dokumentem, který sice nijak neposouvá hranice žánru a nevyčnívá ani svou originalitou, jako filmový portrét jedné šestnáctileté holky bojující za myšlenky, kterým pevně věří, je však zcela funkční a v pořádku. Zda se zmíněnými myšlenkami divák souzní je věc druhá, leč pro hodnocení snímku irelevantní.
foto/video: Film Europe © 2021
I Am Greta
Dokumentární
Švédsko, 2020, 98 min
Premiéra: 8. 4. 2021 Film Europe (limitovaně od 25. 1. Edisonline.cz)
Režie: Nathan Grossman
Kamera: Nathan Grossman
Hudba: Jon Ekstrand, Rebekka Karijord
Hrají: Greta Thunberg, Arnold Schwarzenegger, Malena Ernman
