Pedro Pascal, Karen Gillian, David Duchovny a Maria Bakalova si zahrají v chystané pandemické meta-komedii The Bubble o skupině herců zaseklých v hotelových pokojích ve snaze natočit svůj nový film. Scénář by měl vycházet z historek štábu chystaného blockbusteru Jurský svět: Nadvláda, který si kvůli covidu prošel náročným produkčním peklem a de facto domácím vězením nedaleko natáčecích ateliérů. Tahle absurdní a postmoderní filmová hříčka ale nebude prvním filmem natočeným v karanténě… ani o karanténě.
Ilustrační foto
Navzdory neustálému testování desítek až stovek lidí, zpoždění a rozpadání natáčecích plánů, náhlých přeobsazování hereckých hvězd a vynervovaným producentům (viz nedávný výbuch Toma Cruise na place Mission:Impossible 7) se řada roztočených produkcí po celém světě snaží zuby nehty dokončit své blockbustery a mít je připraveny na post-karanténní cestu na stříbrná plátna, jako by žádný covid nebyl. Od počátku celosvětového lockdownu zhruba před rokem se někteří filmaři však s polními podmínkami a komplikacemi vyrovnávají jinak a koronavirus nejen že reflektují v konceptu snímku, ale podobně jako chystaný The Bubble i světové téma číslo 1 zpracovávají i ve svém příběhu.
Když jsme se všichni vloni na jaře stáhli do svých domovů, překvapivou renesanci zažíval několik let starý, polozapomenutý thriller Nákaza režiséra Stevena Sodenbergha, který svou fiktivní čínskou nemocí reálný covid v některých ohledech až nepříjemně připomínal. Netrvalo ale dlouho a dočkali jsme se filmografie, která si covid už mohla do svého děje promítnout napřímo.
V uplynulých týdnech se totiž zveřejnění dočkal nízkorozpočtový post-apokalyptický thriller Songbird z produkce Michaela Baye, heistové komediální drama Lockdown od Douga Limana a intimní černobílé drama aspirující na Oscara Malcolm a Marie o jedné hádce jednoho páru během jednoho večera. Žánrové i kvalitativní rozpětí tohohle vzorku ilustruje způsoby, kterými se filmový průmysl s pandemií reaktivně vyrovnává a jak netopýří virus ovlivnil světovou tvorbu. Postupně si je rozebereme.
Přístup 1: Michael Bay, hygiena s povolením zabíjet a 50% smrtnost Covid-23
Post-apo thriller Songbird, o kterém jsme informovali v listopadu, se za minimální peníze narychlo natočil už v létě loňského roku ve snaze stát se prvním filmem tematizujícím pandemii a možná tak i vymlátit z diváků zmítaných největším celoplanetárním průšvihem za několik posledních dekád i nějakou tu kačku. Na výsledku je to znát.
Reálných světových problémů a případných etických námitek stranou, jako námět pro katastrofální biják přitom synopse Songbirdu zní náramně. Rok 2024. Celosvětový lockdown se nikdy nerozvolnil, ale trvá již přes čtyři roky. Covid-19 postupně zmutoval v Covid-23 a napadáním mozkových buněk hostitele dosahuje hodnot smrtnosti 50 %. Američané s agresivní nemocí, která se rozšířila z Číny a zabila několik milionů lidí, bojují pomocí karanténních táborů a stanným právem. Zákaz vycházení se nevztahuje pouze na jednotky imunních občanů. Není divu, že po pesimistické vizi budoucnosti připravované ve vyprázdněných ulicích Los Angeles béčkařem Adamem Masonem skočil Michael Bay a přisypal do projektu nějaký ten dolar ze své kapsy.
Los Angeles ve filmu Songbird
Songbird by obhájil svou existenci i tematiku těžící z neradostné aktuální situace, kdyby nabídl určitý přesah a diváckou katarzi. Bohužel výsledek však realitu skutečně jen přisprostle exploituje pro ozvláštnění jinak šedivě průměrné, nelogické katastrofické jednohubky, která by úplně klidně mohla tematizovat doslova jakýkoli společenský kolaps a covid využívá pouze jako marketingové lákadlo.
Příběh páru, který se snaží k sobě najít cestu i přes řádící extrémně nakažlivou chorobu, tak bude brzy zapomenut jako tvůrčí plácnutí do vody, kterému k sebemenšímu vybočení z žánrové řady ani covid nepomohl. Že o Songbird neprojevil zájem žádný tuzemský distributor rozhodně není žádná škoda.
Přístup 2: Ukecaná krize v karanténě, heistové koření a Anne Hathaway v teplákách
O něco nápaditěji, než covid využít jako generickou katastrofu, se jevil námět scénáristy Stevena Knighta a režiséra Douga Limana pro film, který nakonec zakotvil na HBO Max i našem HBO Go, kde je momentálně ke zhlédnutí. Anne Hathaway a Chiwetel Ejiofor v komediálním dramatu Lockdown hrají pár, který se ke své smůle rozešel těsně před vyhlášením karantény ve Velké Británii a musí proto přežívat společně v jednom domě navzdory emocionálnímu peklu. A k tomu se taky chystají ukrást sakra drahý diamant
Co voní po emocionálně hutném hereckém koncertu okořeněném zábavným heistem se bohužel minulo účinkem a kvůli obdobným neduhům, jako výše popsaný Songbird. Covid do děje promlouvá jen zcela minimálně, není žádnou přidanou hodnotou pro vyprávěný příběh a spíš než umělecké znázornění nelehké citové situace a ponorky, kterou si prochází momentálně miliardy lidí uzavřených se svými nejbližšími mezi zdmi svých domovů, jsme dostali několik desítek minut skutečně prazvláštních, papírem hlasitě šustících divadelních dialogů ústřední dvojice, která se sice herecky snaží, ale řada na sebe nenavazujících scén vrcholící neobvykle fádní a nepravděpodobnou zlodějinou jim podráží nohy.
Nebýt diamantové a covidí omáčky, Lockdown by jako přiznaně prapodivná indie konverzačka o rozpadajícím se vztahu dvou společně žijících lidí by Lockdown asi mohl fungovat. V aktuální, notně jalové podobě filmu se však divák neubrání úvahám o vlastním sebemrskačství a hledání důvodu, proč si po skončení zpravodajství servírovat covid i ve filmovém příběhu, absentuje-li k tomu jakákoli přidaná hodnota.
Přístup 3: Ukecaná krize jednoho večera, 35mm koření, černobílo a polonahá Zendaya
Malcolm a Marie podobně jako oba předchozí filmy tematizují problémy jednoho izolovaného páru, v jeho případě ovšem tvůrci jdou na covid od lesa… vůbec s ním totiž v příběhu nepracuje.
Hádka postav Zendayi a Johna Davida Washingtona, navrátivších se domů po filmové premiéře a rozebírajících svou minulost, rasismus ve filmech, černé velikány kinematografie či vlastní traumata sice vznikla v karanténě (celá štáb se na několik dní zavřel v uzavřeném objektu, kde se snímek odehrává), nijak ji ovšem netematizuje, pouze ztížené natáčecí podmínky proměňuje ve výhodu a vypráví svůj intimní příběh v divadelní jednotě místa, času a děje. Některé části jejich tahově podávaných plamenných monologů jsou obsahem i formou cinefilní radostí okořeněnou tvůrčně masturbačním vizuálem zrnitého 35mm filmu, mnohdy se zase točí v kruhu a působí notně repetitivně. Dramaturgická nevyrovnanost a roztěkanost však nemění nic na tom, že Netflix tímto filmem hořkosladce podtrhl svůj status vítěze koronavirové krize a až on ukázal, že uzavření do jednoho objektu a minimalizace štábu se na výsledku může projevit i pozitivně.
Ilustrační foto
Přístup 4, 5, 6 a další..?
Kinematografie nám tak možná ukázala, že obrácení se do sebe a zpomalení tváří v tvář koronavirové krizi může mnohdy přinést lepší výsledky, než pokusy o exploitaci problému. Svět se, doufejme, brzy dá do normálu a z covidových filmů se nestane skutečný žánr, pouze krátká podkapitolka v učebnicích kinematografie. Tři z karanténních počinů nicméně měly vzestupnou tendenci, ohledně The Bubble a případných dalších chystaných projektů si tak dovolme všeobecně potřebný optimismus.
Nezastupitelná hodnota filmů je jejich eskapistická povaha, to, jak nám umožňují zapomenout na realitu a ztratit se v jiném světě. Točit v současné chvíli filmy o covidu jistě má svůj svébytný mysl. Mohou poskytnout komediální katarzi, nabídnout novou optiku nazírání na neúnosnou aktuální situaci, ukázat stranu mince, kterou ve své každodennosti a problémech nevidíme. Mohou se stejně tak stát svědectvím o historické události, jako jsou filmy o libovolné válce nebo třeba událostech 11. září. Zde však platí, že historie dává větší smysl až retrospektivně a pokoušet se točit o právě probíhající krizi může být zbytečným sypáním soli do ještě nezahojené rány.
Je otázkou času, kdy vznikne fantastický film o covidu s výpovědní hodnotou a přínosem ve svém pro diváka nabízeném východisku. Dost možná to však nějakou dobu potrvá.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: WB, Totalfilm, HBO, Netflix © 2021
