Na HBO GO je od března k vidění nový seriál Superman a Lois. S představitelem ustaraného superhrdiny, který kromě záchrany světa řeší i klasické rodinné problémy jsme si před časem povídali po internetu. Sympatický Tyler Hoechlin prozradil nejen podrobnosti o přístupu k ikonické roli, ale zamyslel se i nad současnou pandemií a jejími dopady na filmový a televizní průmysl. Překvapil nás i svým vřelým vztahem k Česku. Nabízíme vám dabovaný záznam rozhovoru.
Jste fanda komiksů? Ukoukáte všechny vycházející seriály a filmy?
S komiksy jsem nevyrůstal. Už zamlada jsem začal hrát a k tomu jsem byl dost soutěživý baseballista. Tyhle věci zabraly většinu mého času a nic jiného mě nezajímalo. Komiksové filmy ani seriály jsem nikdy zvlášť nesledoval. Supermana jsem nikdy moc nežral, pamatuju si jen pár epizod z Lois a Clarka, které jsem viděl s mámou.
Když jsem pak zjistil, že budu součástí Arrowverse, začal jsem se komiksovým adaptacím vyhýbat záměrně. Je pro mě snazší neznat pojetí mé postavy jinými herci ani jejich oblibu u diváků, radši jdu za vlastními hereckými nápady a instinktem. Ale jakmile seriál dotočíme, chceme si s Elizabeth udělat maraton, tak doufejme, že to klapne.
To jste se dotkl hned několika věcí, na které jsem se vás hodlal zeptat. Někde jsem četl, že jste se účastnil konkurzů na Bruce Wayna ve filmech, ale nakonec jste před rolí dal přednost sportu. Je to pravda?
Není (smích). V jednu chvíli kolovaly různé fámy, které vznikly na Comic Conu. Najednou se mě lidi začali vyptávat a s tou rolí si mě spojovat.
Ano, je pravda, že tahle fáma nějak souvisela s Comic Conem.
Jestli mě pro tu roli někdo zvažoval a mluvil o tom, tak mi to dělá radost, ale já o tom nic nevím. Netuším ani, jak to vzniklo, ale to už je zkrátka Comic Con (smích). Mě tohle baví. Ale nikdy jsem o ničem takovém s žádným studiem nejednal.
No, fandové rádi spekulují. V tuhle chvíli každopádně můžeme vidět celou řadu hereckých ztvárnění těchto postav v různých filmech a seriálech. Jak se váš Superman podle vás liší třeba od Henryho Cavilla?
To nevím (smích).
Takže vážně nesledujete nic? Nic jste s ním neviděl?
Přesně tak. Nechci dostávat na place nápady, které nezrealizuji jen proto, že už to udělal někdo přede mnou a já bych ho tím kopíroval. Takhle, když udělám něco podobného jako Henry nebo Christopher Reeve, je to jen náhoda, ne něco, po čem bych šel záměrně. Hraje se mi tak líp. Ale jednou mi někdo řekl, že dělám něco, co hodně připomíná právě Christophera Reevea. V tu chvíli jsem to hned přestal dělat, protože nechci nikoho kopírovat.
A co to bylo? (smích)
Takové to gesto pro „OK“ (předvede).
Byl to ale super moment, jeden člen štábu najednou vykřikl: „Tohle dělal on!“ Hrozně miloval tu postavu, to jeho nadšení mě bavilo. Ale došlo mi, že jsem to pak hned přestal dělat. Zní to možná divně, ale tak to herci občas mají. Můžu se díky tomu líp soustředit na práci.
Tyler Hoechlin
A máte pocit, že někdy diváci mohou mít ve všech těch verzích týchž postav z různých mediích zmatek? Že se jim pletou?
Popravdě, mám pocit, že koncept multiverza už je natolik všeobecně známý, že všichni tuší, o co jde. Fanoušci jsou úžasní, hrozně oddaní, a je vlastně na nich, jaké verze svých oblíbených postav chtějí sledovat. Mně do toho vlastně ani nic není, snažím se jen dělat dobře svou práci a celý štáb chce vytvořit co nejlepší seriál, co se lidem bude líbit. A pokud nebude, nejspíš je někde k dispozici jiná verze, co si mohou pustit.
To je velmi diplomatická odpověď (smích).
To jo (smích).
Supermana už hrajete nějakou dobu. V jakém stavu a rozpoložení se vaše postava v příběhu seriálu nachází? Jaký je jeho vztah s Lois, kterou hraje vámi zmíněná Elizabeth Tulloch? Jak byste tohle popsal?
Je zajímavé, že je pro mě jednodušší říct, kde není, spíš než kde je. Rozhodně nejde o origin. Spousta superhrdinů se představí v originu a pak se nějak vyvíjí. Ale už my jsme už při natáčení prvních dílů Supergirl nedělali origin. Moje postava už nějakou dobu Supermanem byla, lidi ho znali, už to nějakou dobu dělal. A teď jsme příběhově ještě dál, takže o origin nejde.
Je to někdo, kdo si touhle částí života už prošel, už poznal, kým je. Teď se musí zaobírat rodinou, dětmi, snahou něco ze sebe předat dál a nedostat se do problémů. A ne vždycky se mu to daří.
Baví mě, že ho vidíme řešit problémy, které jsou velmi lidské a přirozené. Je to něco nového, než ho postavit před zase dalšího záporáka, který by ho chtěl přechytračit. Zkrátka si řeší své vztahy v životě ovlivněné tím, že je zároveň otcem, manželem a i Supermanem – což je vlastně metafora pro jakoukoli práci a pro to, že řada lidí se snaží balancovat svou práci a to, co musí dělat, s rodičovstvím a rodinou. Takže vlastně je v tom momentě v životě, kdy neznáte všechny odpovědi.
A existuje něco, co byste jako Superman chtěl zkusit? Máte nějaký oblíbený moment z komiksů nebo i oblíbenou knihu, nějaký příběh, co byste rád adaptoval později?
Já tohle dost nechávám na scenáristech (smích). Ptal jsem se jich, z jakých knih vycházíme, abych tušil, co se děje. Něco z toho, co mi poslali, jsem prošel velmi podrobně, něco jsem spíš jen tak prolítl. U filmu je tahle herecká příprava trochu jiná, než u televize, kde se vaše postava má čas vyvíjet a měnit, kde nejste limitováni jedinou ideou, jak má něco být nebo kam se to má vyvíjet. Takže jsem zkrátka přijal, jak věci jsou a jen na nich stavím. Užívám si scénáře tak, jak mi chodí a těším se, až seriál uvidím spolu s fanoušky. Každý nový scénář mě ale zatím nadchnul tím, kam příběh posouvá.
To mě přivádí na poměrně prostou otázku, ale pak vám hned vysvětlím, proč vám ji kladu. Co vlastně upřednostňujete, hrát v seriálu, nebo ve filmu?
To se během let hodně změnilo, televize se dost vyvinula. Mně teď asi víc vyhovuje televizní vyprávění, protože máte čas svoje postavy opravu poznat a díky pomalejšímu tempu se s nimi lépe propojit. Ve filmu je čas stopáž mnohem kondenzovanější a příběhy jsou tomu uzpůsobeny, některé jsou možná až zbytečně uspěchané, protože nestihnou vyřešit všechny nuance a detaily. Ale mám rád obojí. Na filmu se mi zas líbí, že ze sebe zkrátka musíte vydat to absolutně nejlepší na tak malém prostoru a pak máte hotovo, zatímco se seriálem musíte nějakou dobu žít.
Je těžké si vybrat, nejlepší je asi balanc obojího. Rád dám srdce a duši do něčeho delšího, k čemu se vracím, ale baví mě i to vzrušení, když máte jedinou šanci udělat film správně.
Já se na to ptal, protože mě zajímá váš názor jakožto filmaře na to, jak covid proměnil konzumaci kinematografie. Jak moc se změnil náš průmysl? Vrátila se zlatá doba televize, protože jsme všichni zavření doma? Vyhrála televize definitivně nad kinem, nebo jde jen o určité krátké intermezzo?
Podle mě televize zažívala comeback už dávno před pandemií. Díky kabelovce a streamingu vzniklo tolik skvělých seriálů, jejichž produkční hodnoty stále jen rostou, takže televize byla silná už před lety a tenhle trend stejně probíhal.
Já doufám, že se kino vrátí, protože sám miluju chodit na filmy, ale časy se mění a vyvíjí. Myslím, že půjde o vyrovnanější poměr, než tomu bylo v minulosti. Lidi si teď dost zvykli koukat na věci doma, takže uvidíme, protože ve finále půjde jen o to, co budou chtít. Pokud budou chtít chodit do kina, tak kino nikam nezmizí. Nemyslím si, že přijdeme o velkofilmy, jen kvůli pandemii došlo k definitivní redefinici toho, co televize dokáže.
Tak vám děkuji za moc fajn rozhovor.
Já vám taky. Doufám, že se brzy zase podívám do Česka, miluju to tam, je u vás nádherně. Zvlášť v Praze. Běžte se za mě projít kolem řeky (smích).
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Totalfilm, HBO, CW © 2021
