Recenze: Cruella vrhá nové světlo na klasickou Disney záporačku

V době londýnské punckrockové revoluce 70. let, dlouho před tím, než našla zálibu v dalmatiních kožíšcích, spatřila světlo světa nechvalně proslulá módní darebačka Cruella de Vil s tváří Emmy Stone. Mladá, chytrá a kreativní podvodnice Estella je odhodlaná se prosadit ve světě módy. Spřátelí se s dvojicí mladých zlodějů, kteří oceňují její zálibu v rošťárnách. Jednoho dne se Estelle podaří zaujmout pozornost módní legendy, baronky von Hellman v podání matadorky Emmy Thompson. Jejich vztah uvede do pohybu souhrn událostí a odhalení. Estella se rozhodne přijmout svou temnou stránku a stává se drsnou, módní a pomstychtivou Cruellou.

Netřeba chodit kolem horké kaše. Byť zahalena ve stylovém kabátku, Cruella je tradičním novodobým originem klasické postavy, jakých jsme se v kinech již párkrát v uplynulých letech dočkali. Kromě tradičních gimmicků, jako je explicitní vysvětlení nabytí jména, přízviska, výrazného outfitu a dalších detailů, po jejichž původu jste se nikdy neptali, se dočkáme antihrdinčina dětství, seznámení s klasickými kumpány z původních filmů, hlavně ale i původu její zášti vůči flekatému psímu plemenu… jehož absurdita a nechtěná vtipnost je ovšem donebevolající. Zlotřilí dalmatini se totiž nepřímo hned v úvodu filmu stanou jedné bouřlivé noci původci smrti Cruelliny milované osoby. K završení celkového melodramatického dojmu filmu v tu chvíli chybí snad jen k nebesům vykřiknutá přísaha pomsty.

Origin dalmatinské padoušky jako by totiž nevěděl, čím a pro koho chce být – tu připomene právě rodinné drama plné intrik až operního rozměru, tu Ďábel nosí Pradu, tu Strážce galaxie, tu young-adult variaci na Jokera, tu stylové gangsterky od Guye Ritchieho. V cukuletu za sebou kromě veškerých retro stylovek, které v historii téhle planety od vynálezu hudby zazněly, skládá nálady a nápady, jako by se snažil být vším najednou.

Místo jednoduše pošahané alkoholičky z rozhlasové předlohy a doslova černobílé záporačky z původního animáku i hraného filmu se dočkáváme při sledování nové disneyovky Cruelliny relativizace podobně, jako v případě růženkovské čarodějnice ve filmu Zloba: Královna černé magie s Angelinou Jolie. Nové pojetí Cruelly zkrátka nemá s jejím původním vyobrazením magorky, která by napotkání stáhla štěňátko z kůže, příliš společného. Závěr nového filmu je pak přímo retconem původních 101 dalmatinů a nejednoho fandu originálu tak asi trochu zmate. Dovysvětlení a plnohodnotného přerodu Emmy Stone v klasickou disneyovskou záporačku se tak možná dočkáme až v nedávno schváleném sequelu.

Přestože je v průběhu stopáže hodně na co koukat, skoro dvě a půl hodiny donutí vrtět se na sedačce nejen dětské diváky, ale i jejich dospělý doprovod – obzvlášť někde kolem půlky filmu, kdy by filmu nijak neuškodilo pořádně prostříhat. Přesto všechno je Cruella vydařenou a stylovou jednohubkou. Ačkoliv triky místy trochu drhnou, sexy vizuál plný ambiciózních, ale nadužívaných kamerových jízd přesto diváka zaujme i díky výkonům a mimice Emmy Stone a Emmy Thompson, které své figurky sic těsně, ale udrží v hladině stylizace a nesklouznou přímo ke karikatuře. Objektivně výborný je i kostýmní design, na kterém řada scén vzhledem k situování příběhu do světa módy nepokrytě stojí.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon, Disney © 2021