Recenze: Bože ty seš hajzl připomíná rychlost uhánějícího života i krásy nevšedních chvil

Steffi právě dokončila střední školu a těší se na poslední třídní výlet do Paříže, kde chce prožít svou první romantickou noc. Stane se ale něco, s čím nikdo nepočítal. Jednou lékařskou kontrolou se pro Steffi všechno mění – má před sebou necelý rok života. Její matka Eva se ji okamžitě snaží ochránit před vším, co by mohlo Steffi ještě více ohrozit, tedy i plánovaným výletem do Paříže. Její otec, evangelický pastor, jí naopak v rozletu bránit nechce. Steffi se rozhodne jednat a spolu s motocyklovým akrobatem Stevem, kterého právě potkala, utíká z domu ve svém novém pick-upu a vydává se do Paříže.

Jak je po přečtení synopse patrné, pod názvem Bože, ty seš hajzl se neukrývá komedie o zhrzených milenkách, jak by se mohlo na první dobrou zdát. Němci nám po několika pandemických odkladech servírují velice civilní a citlivě dávkovanou dramedii, která na pozadí silného příběhu učí o lásce k životu a nalezení smyslu v každodennosti. Jsou to frekventovaně filmovaná poselství, kterých ovšem není nikdy dost, a režírující André Erkau navíc hořkosladké momenty Steffina posledního roadtripu adaptuje s řemeslnou věcností, aniž by tlačil na pilu. Samozřejmě nechybí výskání do větru na pláži nebo z okýnka jedoucího auta, Hajzl ale ani jednou nepřekročí tenkou linii tlačených emocí směrem k přílišnému patosu ani předsmrtnému juchání.

Hodně tomu pomáhají i herci, ať už jde o rodiče ztvárněné tradičně výbornými německými etalony Heike Matasch a Tilem Schweigerem, nebo čtyřiadvacetiletou Sinje Irslinger v hlavní roli Steffi. Všichni podávají vyvážený výkon, který hořké emoce prodává přesvědčivě i bez k nebesům provolávaného proklínání osudu navzdory tomu, že postava otce je zároveň farářem a dlouhé promluvy s hajzlovským Bohem by tedy do scénáře propašovat bylo dost dobře možné. Snímek ani nenechává svou hrdinku v posledních měsících života skákat padákem v Dubaji ani lyžovat s Gérardem Depardieum po Alpách v “Kalamárech Varech” – spíš vnukne i těm cyničtějším divákům chuť pořádně obejmout své blízké a jít se s nimi projít do lesa. Tvůrci naštěstí totiž pochopili, že příběh Steffi Pape je silný i bez velkých, okázalých gest, ke kterým se podobné snímky mnohdy uchylují.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2021