Michal Suchánek přichází se svým režijním debutem o večírku bývalých spolužáků. Tato slezina by se pravděpodobně nesla v duchu lehkého škorpení a nostalgických vzpomínek, jenže místo dalšího spolužáka zazvoní u dveří podomní prodavač a přinese nečekanou zprávu o kamarádovi, který už nikdy nedorazí. Účastníci večírku se za ním společně vydávají autobusem a během cesty se ukáže, že mluvit o svých pocitech pro ně nebude nic jednoduchého.
Film by možná nikdy nevznikl, nebýt jednoho snězeného netopýra. Pandemie koronaviru totiž zařízla plány produkční společnosti Dawson Films na natáčení historického velkofilmu, a jedním z alternativních námětů, který splňoval podmínku odpočinkového pojetí vhodného pro těžkou dobu, byl právě Večírek. Ten tak vznikl během nejtvrdších opatření: „Čas příprav byl velmi kondenzovaný. Standardně máme na projekt dva roky, ale tady jsme na to měli čtyři měsíce. Spojili jsme síly, a proto jsme i v krátkém čase zvládli být výkonní. Michala Suchánka jsme poprosili, aby původní divadelní verzi začal přepisovat do té filmové. Mezitím jsme už mohli oslovovat potenciální partnery a koprodukce a předběžně se ptali hercu, zda by měli čas a zájem,“ popisuje předprodukci producentka Monika Kristlová.
Spolupráce s Michalem Suchánkem, známým především jako herci z řady filmů a televizních taškařic, byla podle Kristlové rovnocenná a partnerská: „Michal je velmi bystrý, inteligentní a neskutečně vtipný a pohotový. Umí velmi rychle a dobře reagovat na jakoukoliv situaci. Pro mě je to mistr situačního humoru.“ Tyto kvality se Suchánkovi hodily při adaptování oblíbené divadelní hry do filmového scénáře, kde kromě krácení na přijatelnou celovečerní délku musela být řada vtipů i upravena, aby oproti prknům před kamerou nepůsobily trapně nebo vulgárně.
Večírek – Marek Taclík, Marián Čekovský, Karel Roden, Tatiana Dyková, Jiří Langmajer a Nela Boudová
„Vždycky mi přišly směšné situace, které všichni známe. Kamarádi, kteří se dlouho neviděli, si nechtějí přiznat, že si už třeba nemají co říct, takže zřejmě z falešné slušnosti používají jen a vůbec jim nedochází, jak bezobsažné věty říkají. Nebo když se potkají známí a jeden ani trochu netuší, jak se jmenuje ten druhý. Možná je těm lidem trapně, že to neví, možná nechtějí druhého zklamat, a tak místo rychlejší a upřímnější varianty: ‚Promiň, já jsem zapomněl, jak se jmenuješ,‘ použijí obecná oslovení, v naději, že působí osobně: ‚Nazdar draku… Jak se vede, kovboji… Rád tě vidím, loupežníku.‘ Takže mě napadlo téma abiturientského večírku, kde se to takovými situacemi muže jen hemžit,“ popisuje situační humor scénáře a ideu za námětem Suchánek.
Že se štáb a zejména pak Suchánek na place rozhodně nenudili se můžete podívat na našem videu, které jsme na place natočili vloni:
Postavy zároveň byly koncipovány pro jiné herce než v originálním představení divadla Broadway, aby nebyly zatíženy řadou repríz a z nich pramenících očekávání. Byly tedy psán přímo na triko Karlu Rodenovi, Jiřímu Langmajerovi, Táně Dykové a dalším oblíbencům tuzemských producentů i diváků. „Teď je mi tedy trapně, protože všem, kteří to kdysi hráli, jsem tohle rozhodnutí chtěl dát vědět osobně, obvolat je a popsat jim své důvody. Jenže jsem to pořád odkládal a odkládal a najednou už se točilo, já uprostřed všeho, a už jsem si na to vůbec nevzpomněl. Hanba mi,“ sype si režisér a scenárista zpětně popel na hlavu, rozhodnutí ale nelituje: „Sice by to pro mě bylo jistější, ale i já potřeboval prožít něco nového.“
Michal Suchánek režíruje večírek
S tím ostatně souhlasí i Jiří Langmajer, představitel jedné z hlavních rolí, když odpovídá na otázku, proč by diváci měli přijít na Večírek do kina: „Důležité je, aby lidi vůbec do kina chodili. A aby přišli na náš film je vůbec to nejdůležitější. Sešli jsme se na něm jako mimořádně silná parta. Dělali jsme na něčem, co je pro všechny mimořádně zajímavé a zároveň i nové, takže by to mohlo být zajímavé a nové i pro diváky.“
-red-
připravil: Martin Mažári, Totalfilm.cz
zdroj, citace: Gábina Vágner
foto/video: Falcon, Totalfilm Media, Dawson Films © 2021
