Mimořádný celovečerní debut režisérky Florence Miailhe a scenáristky Marie Desplechin Přes hranici se připravoval už od roku 2012. Skoro z poloviny se na něm podílely animátorky české společnosti MAUR film, které stojí i za celosvětově úspěšnými filmy Dcera Darii Kashcheevy. Přes hranici si zatím odnesl Cenu poroty z francouzského filmového festivalu v Annecy, kde si odbyl světovou premiéru. Česká animátorka Eva Skurská v následujícím rozhovoru prozrazuje tvůrčí proces výroby snímku, který vyniká ojedinělou technikou animace malby na skle. V neděli 12. září se snímek představuje v rámci Mezinárodní soutěže filmů pro děti a mládež.
Celovečerní animovaný film Přes hranici sleduje dramatické cesty sourozenců Kyony a jejího bratra Adriela, kteří utíkají před pronásledováním z blíže neidentifikované východoevropské země. Příběh o naší věčné snaze, s níž jsme s to riskovat vlastní život a přitom hledat nový domov, v němž bychom mohli lépe žít. Na této cestě za nadějí lidé překonávají nejrůznější nebezpečí a nejnemožnější situace. Pohání je vědomí, kým ve skutečnosti jsou, před čím utíkají, v co doufají. Nakonec se z takové zkušenosti stává příběh, který stojí za to znovu a znovu vyprávět.
Můžete prozradit nějaké zajímavé momenty ze vzniku filmu?
Animace je pomalý a zdlouhavý proces. Zvenčí se může jevit jako dost nezajímavý, ale pro animátora je to velké dobrodružství, zároveň je to ale poměrně osamělá práce. Trávíte hodiny uzavření v temné místnosti, bez přístupu denního světla, zahloubaní do práce. Proto za jeden z nejlepších momentů ze vzniku filmu považuji skvělý tým, který se producentům Vandasovým podařilo dát dohromady a čas strávený s ním.
Jak úzce jste spolupracovaly s režisérkou? Můžete popsat proces vzniku filmu?
Spolupráce s Florence probíhala velmi intenzivně. Pokud byla ve studiu v Praze, stála nám za zády a brala štětce z rukou, aby pár tahy a během pár minut vytvořila to, s čím jsme se trápily někdy i hodiny. Smály jsme se, že kdyby to bylo v lidských silách, tak by si celý film naanimovala sama. Jenže když si to spočítáte a Florence by pracovala cca o třetinu rychleji než my a nemusela by řešit zadávání a vysvětlování záběrů, tak je to třeba 12 let dennodenní práce. Myslím, že se nikdy docela nesmířila s tím, že se obraz v její hlavě a její představy úplně neshodují s výsledkem. Muselo to pro ni být hrozně těžké. Je to úžasné a obdivuhodné, že i přes to
dokázala vést tři týmy animátorů na různých místech v Evropě a spojit jejich práci v dílo s jedinečnou atmosférou. I takhle zpětně mi to připadá jako téměř nemožný úkol.
Jak moc je náročná – na rozdíl od jiných technik – animace malbou na sklo?
Všechny techniky animace jsou náročné. Každá je náročná něčím jiným a všechny jsou rozhodně náročné na čas. Animace malbou na sklo je specifická v tom, že kompletně celá vzniká pod kamerou. Abyste vytvořili nový snímek, ten předchozí musíte zničit. Někdy přemalujete jen část obrazu, ale většinou malujete vše znovu jen o kousek dál. A když uděláte chybu, tak se nemůžete vrátit a opravit jen jeden obrázek, musíte začít znovu celý záběr. Malba vzniká na několika sklech nad sebou, takže výsledný obraz vidíte pouze na monitoru před sebou. Je to trochu jako malovat přes odraz v zrcadle. Musíte se naučit dívat se před sebe a malovat úplně někde jinde, než kam se díváte.
Kolik let jste s filmem žily?
Animací na filmu jsem žila 18 měsíců.
Film Přes hranici zahrnuje několik aspektů nelegální migrace – obchod s lidmi, obchod s dětmi, nelegální migrace jako taková, útěk před válkou… Myslíte si, že tento film může vysvětlit problematiku migrace?
Ano, to by bylo krásné a moc bych si to přála, ale obávám se, že lidé s negativními názory na migranty se na film s touto tématikou záměrně dívat nebudou, ani kdyby ho dávali v prime time na komerční televizi.
Proč by měli lidé přijít do kina na film Přes hranici?
Myslím, že by na film měli jít všichni, kteří touží po unikátním zážitku, všichni kteří chtějí vidět něco, co ještě nikdy neviděli. Všichni, co mají rádi barvy a expresionismus v malířství. Všichni nadšenci do animace. Všichni, kdo touží po magických příbězích, po neuvěřitelných a zároveň velmi skutečných příbězích, po příbězích ve kterých i přes všechno zlo světa zůstává i špetka naděje…
Film uvádí Zlín Film Festival v neděli 12. září v 17:00. Do českých kin pak vstupuje na podzim letošního roku. Hlavní roli namluvila v české verzi Taťána Medvecká, v dalších rolích uslyšíme Zuzanu Stivínovou, Zlatu Adamovskou, Otu Jiráka, Richarda Krajča a další.
-red-
foto/video: MAUR Film, Totalfilm, Pilot Film © 2021