Recenze Shang-Chi: Novému Avengerovi se vyplatí v kině dát šanci

Shang-Chi a legenda o deseti prstenech podle trailerů působil na první pohled spíš nenápadně a mnoho diváků tak upřelo pozornost k plnohodnotnému marvelovskému zážitku po veskrze průměrné Black Widow spíš k prosincovému Spider-Manovi. Byla by ale chyba prvnímu asijskému superhrdinovi a druhému filmu čtvrté fáze MCU nedat šanci. Kromě parádní akce totiž svět Avengers sympaticky rozšiřuje a konečně plnohodnotně uvádí na scénu jednoho z jejich nejzajímavějších protivníků, hrdinova otce Mandarina.

Shang-Chi jinak postupuje podle povědomé marvelovské formule, která se sice leckomu začíná zajídat, v praxi se ale osvědčila již více než dvacetkrát. Kevin Feige tedy nemá sebemenší důvod rozbíjet, co mu tak dobře funguje. Dočkáváme se tedy klasického originu, byť vyprávěného nelineárně, a klasického souboje se záporákem vyzbrojeným podobnými schopnostmi, jako hlavní hrdina.

Podobně jako Killmonger z Black Panthera je ovšem Mandarin ztvárněný Tonym Leungem čímkoli, jen ne černobíle jednorozměrným padouchem, který by chtěl ničit prostě proto, že je podle scénáře zlý. Jeho charakter jednoznačně patří k nejzásadnějším přednostem filmu. Mnohými fandy proklínaný zvrat z třetího Iron Mana je sympaticky dopracován, zcela přerámován a především naprosto rehabilitován, protože tvůrci se nebojí si z něj v sympatickém meta momentu udělat srandu a trochu rovnou shodit i Mandarinův komiksový předobraz. Deset prstenů, které se ve filmové verzi navíc stávají jakýmisi náramky, navíc vypadají naprosto skvěle a hrdě se rychle zařadí po bok nejoblíbenějších marvelovských hraček, jako je Mjölnir nebo Capův štít.

Black Panthera se Shang-Chim ale pojí vícero věcí – ať už hrdinovy trable s otcem a jejich digitální duel na pozadí závěrečné bitvy dvou znepřátelených klanů, představením superhrdinského zástupce početné minority nebo ambice využít prvky její subkultury. Zatímco ve finále Black Panthera spolu bojovali Wakanďané za pomoci nosorožců, tady se Deset prstenů rve s obyvateli mytické vesnice, zatímco kolem pobíhají zvířata z různých východních mýtů. Je to pro MCU zase další nový směr, který mohou v budoucích filmech rozpracovávat. Pravda, představa mytologie Shang-Chiho po boku jiných světů z MCU působí na první dobrou trochu divně, ale mluvící strom a mývala bychom si po boku Iron Mana taky před pár lety představit neuměli.

Obrovsky slibná pro fanoušky Avengers bude zejména parádní první potitulková scéna, která nabízí první malý vhled do fungování nejmocnějších hrdinů světa po událostech Endgame. Simu Liu sice v trailerech působí poněkud prkenně, po zhlédnutí filmu ale nejde se netěšit na jeho účast po boku ostatních hrdinů, mezi kterými bude díky povaze postavy i jejím schopnostem vítaným členem týmu, který mezi ostatní jistě skvěle zapadne. Jinak ale jeho sólovka stojí převážně na svých nohou, a kromě letmých zmínek o Thanosově lusknutí a dopovězení jedné již zmíněné vedlejší linky z Iron Mana 3 se o širší světu MCU přehnaně neopírá. V trailerech propálené cameo Abominationa a Wonga je skutečně kratičké a prakticky celé již v ukázkách bylo vidět.

Stejně tak jsme se v propagaci filmu dočkali náznaků, že akční scény v Shang-Chim se vydají trochu jiným směrem, než jsme dosud u Marvelu mohli vidět, a skutečně. Bezchybná akce z Návratu prvního Avengera zůstává možná nepokořena, je ale rozhodně vidět, že o choreografii Shang-Chiho se ve filmu postaral tým zodpovědný za některé z nejlepších kousků legendárního Jackieho Chana – zejména na hned první bitce v autobuse, ve kterém si Shang-Chi při třískání padouchů pomáhá celým jeho interiérem nebo třeba bundou. Držkovaná na ochozech a lešeních mrakodrapu se povedla také, jakmile ale film opouští reálné kulisy a pouští se do orientálně mytologických vod a film šlápne na plyn v používání CGI, do té doby zemitá akce s využíváním nejrůznějších kouzel na svém diváckém kouzlu trochu ztrácí.

Je to v souladu s obecnějším problémem celého filmu, který dobře funguje, když se drží víc při zemi a odehrává se v přítomnosti a reálných kulisách. Bohužel Shang-Chiho trable v San Franciscu i Číně a tempo vyprávění jsou neustále rozbíjeny flashbacky do hrdinova dětství a neustálými, místy trochu úmornými odbočkami, které do diváka krokolomně rvou další a další expozici a vysvětlovačky. Je to ale jedinou větší vadou na kráse jinak zábavného dobrodružství, které sebevědomě a obstojně divákům představuje slibného nového Avengera.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon © 2021