John Hannah: Příběh filmu Zpráva je relevantní i v této době (rozhovor)

Nestává se často, aby zahraniční herci hráli v českých nebo slovenských filmech. Režiséru Peteru Bebjakovi se ale podařilo do svého filmu Zpráva obsadit skotského rodáka Johna Hannaha. Při příležitosti české premiéry snímku o legendárním útěku dvou vězňů z Osvětimi, jsme si s hercem známým z filmu Mumie nebo seriálu Spartakus popovídali o jeho účasti ve zmíněném slovensko-českém koprodukčním filmu. Snímek Zpráva právě vstoupil do českých kin.

John Hannah při rozhovoru s Totalfilm.cz

Jste fanda historie? Znal jste příběh Wetzlera a Vrby před natáčením Zprávy?

Ne, poprvé jsem se ním seznámil až při čtení scénáře a byl to pro mě šok. Druhá světová válka mě přitom fascinuje, viděl jsem několik dokumentů a něco málo i načetl, takže jsem samozřejmě věděl o tom, jak je zvláštní, když se vůbec někomu podařilo z koncentračního táboru uniknout. Tenhle příběh ale pro mě byl novinkou, a jak říká režisér Peter, je šokující, že je stále tak relevantní i v dnešní době.

Ukazuje možné následky některých autoritářských tendencí, které se právě teď dějí. To rozdělování může skončit tak, jak vidíme ve filmu – na hřbitovech plných vyhlazených lidí v jakémsi dystopickém pekle. Čím jsem starší, tím cyničtější a skeptičtější nálady ohledně nás jakožto rasy mívám, abych řekl pravdu.

Bojím se, že v tom nejste sám.

Tohle jsou těžké časy, ano.

Přečetl jste při přípravě na roli Wetzlerovu knihu Co Dante neviděl?

Bohužel ne. S nezávislými filmy se to v poslední době má tak, že se role obsazují velmi pozdě. Kéž by to tak nebylo a nevím, proč se to děje, ale dovídám se o práci na poslední chvíli. O Zprávě jsem se dozvěděl ve středu a v neděli jsem seděl v letadle.

Ano. Přečtete si scénář, zavoláte si s režisérem, doufáte, že na druhé lince nemá dalšího herce… (smích) A když dorazíte, snažíte se to nepokazit, a taková je bohužel realita nezávislého sektoru s menšími rozpočty.

John Hannah ve filmu Zpráva

Jak se podle vás film liší od té řady dalších snímků o holokaustu, které byly natočeny? A viděl jste ho dnes v Praze poprvé?

Shodou okolností jsem ho viděl letos už před pár měsíci, když jsem pracoval v Kanadě a jedno tamní kino zaměřené na nezávislou produkci ho promítalo. Bylo skvělé vidět ho na velkém plátně i že se Zpráva dostává na tolik trhů do celého světa.

Na porovnávání filmů se necítím úplně povolaný, tady je ale samozřejmě zajímavé, že jde o skutečný příběh, který ale nesklouzává k dokumentárnosti. Snad se dostane k co nejvíce divákům a rozproudí debatu.

Narazil jste při natáčení na nějaké obtíže dané tím, že jste o koprodukci několika evropských států a že i štáb byl převážně středoevropský? Neztráceli jste se třeba místy v překladu?

Kupodivu vůbec. Samozřejmě jsme měli překladatele, ale herci anglicky mluvili skvěle. Režisér sice ne, ale jeho asistent zase trochu ano. Zajímavé a pozitivní je, že v tomhle průmyslu to chodí všude na světě stejně. Je to super, protože se cítíte být součástí většího mezinárodního celku. Zrovna moje scéna byla točena na jeden záběr a tím pádem musela být velmi přesně nacvičena a naaranžována, což vyžadovalo hodně koordinace mezi režisérem a asistentem režie, ale i když je váš jazyk velmi složitý, chápal jsem, o čem se baví ještě dřív, než za mnou přišel tlumočník.

Ta scéna má asi 12 minut a jak říkáte, je točena na jeden záběr, což od vás žádalo naučení spoust dialogů, v podstatě jak na divadle. Kolikrát jste scénu museli opakovat a jak náročné to bylo? Jak dlouho jste se připravoval?

Jak jsem zmínil, měl jsem jen několik dní na přípravu a jediný natáčecí den, než mě poslali domů (smích). Nechtěl jsem režisérovi jeho vizi pokazit, když tu scénu chtěl pojmout takhle, a myslím, že to dopadlo dobře. Zkušenosti s divadlem mi určitě pomohly, stejně jako určitá pracovní morálka. Divil byste se, kolik herců dneska přijede na plac a neumí své repliky. Možná je to generační záležitost, ale já mám jako herec pocit, že bych se měl připravit, vědět co dělám a soustředit se. V Hollywoodu se ale dneska točí na hrozně krátké záběry a každý se točí několikrát, takže jim stačí odmumlat si jednu větu.

Moje poslední otázka se zrovna Hollywoodu týká.

Chcete se zeptat na Mumii, co? (smích)

John Hannah ve filmu Mumie

S tím filmem jsem vyrůstal (smích). Moje otázka je ale obecnější. Nejde jen o Mumii, před pár lety jsme vás mohli vidět třeba i v marvelovském seriálu Agents of SHIELD, takže se chci zeptat, jak se vám v těchto mainstreamovějších, hollywoodských produkcích funguje? Je to v něčem jednodušší práce, než evropský nezávislý film? Jak se vám tyto žánry balancují?

Zrovna v posledních osmi měsících jsem v Americe točil druhou sérii jednoho seriálu. Obecně u žádného projektu nevydržím moc dlouho, než se začnu nudit, takže déle bych to asi nezvládl. Je mi 59 a mám děti ve školním věku, takže se snažím být co nejvíc doma a trávit čas s nimi, několikaměsíční práce v zahraničí už se mi moc nehodí. Užil jsem si toho ale dost, za což jsem vděčný. Když vidím dnešní mladé herce a v jakých podmínkách nakopávají svou kariéru, např. v průběhu pandemie… Boha jeho, snad se tohle brzy zlepší.

Nikdy nevíte, co vám život přinese. Baví mě hrát tyhle hollywoodské blbiny i divadlo, baví mě zajet si na festival, baví mě ta pestrost. Když dlouho děláte to samé, sežere vám to tu vášeň.

připravil: Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Totalfilm Media, DNA, Falcon, Universal © 2021