Recenze: Spider-Man: Bez domova – o pavoučí Endgame bez spoilerů

Prohlášení Toma Hollanda, že Bez domova je jakousi Endgame pavoučích filmů, nebyly ani v nejmenším marketingovým cajdáním, ale beze zbytku vhodným přirovnáním. Kromě uspokojivého završení Spider-Manovy cesty v universu Avengers se totiž subtilně a citlivě uzavřou i některé kruhy nedopovězené náhlým utnutím série Amazing, které je v některých motivech aktuální film jakýmsi symbolickým epilogem. Mnohé odkazy na původní trilogii Sama Raimiho pak uspokojí i starší Spideyho fandy, kteří na těchto dvě dekády starých filmech vyrůstali.

Spider-Man: Bez domova (foto: Falcon)

Po odhalení jeho pravé identity světu Peter Parker vyhledá svého avengeřího kolegu Doctora Strange. Kouzlo, které mělo za cíl nepohodlnou informaci o chlapci pod pavoučí maskou vymazat světu z hlavy, se ovšem nepovede a do světa MCU začnou proudit návštěvníci z jiných světů a starších filmových zpracování Spider-Mana.

Bez domova je svou strukturou filmem tří tonálně dost rozličných výseků – nejprve vidíme chaos, který prozrazení Peterovy identity následuje a rozdělenou společnost, která se na základě kusých informací na internetu rozdělí na dvě nesmiřitelné názorové poloviny (ehm). Následně sledujeme nepravděpodobnou týmovku, kde se Peter s pomocí MJ a Neda snaží multidimenzionální svinčík uklidit nikoli pavučinami, ale svým intelektem, když s dorazivšími záporáky s velmi zajímavou vzájemnou chemií na jejich návratu do domovských světů spolupracuje. Po smutném zvratu pak následuje velké akční finále na Soše svobody, jehož střípky jsme mohli vidět v trailerech.

Koncept paralelních světů propojujících jednotlivé filmové série je producentsky zcela geniálním tahem, a šéf studia Marvel Kevin Feige jej využívá naplno k tomu, aby si z košatého světa adaptací Marvelu vyzobal pouze ty postavy a prvky, které mezi fanoušky fungují a rezonují, zatímco reboot Fantastické čtyřky a podobná svinstva s okázalým obloukem háže do koše. Tato možnost druhých šancí a přesun veškerého marvelovského obsahu pod jednu potenciální multidimenzionální střechu, pod kterou je možné vše, ale nemusí se nic, se může ukázat být podobným kreativním a ambiciózním gamechangerem, jako bylo v roce 2008 vytvoření celého propojeného filmového universa. Bude zajímavé sledovat, k jakým hranicím Marvel dojde a kdy a jestli se konečně spálí. Zatím tomu nasvědčuje pramálo a být komiksovým fanouškem je aktuálně veliká radost.

Spider-Man: Bez domova (foto: Falcon)

Je pravda, že i když některé navrátivší postavy každý fanda na plátně velice rád uvidí, v pár případech jde o pouhé figurky na šachovnici, které oproti kolegům působí trochu jako stafáž – napřiklad Lizard je ve filmu vyloženě do počtu.

Veškerá pozornost tak právem leží na bedrech dosud dvou nejikoničtějších filmových Spider-Manových záporáků, Otta Octopuse a Green Goblina. Alfred Molina a Willem Dafoe ve filmu působí jako vzájemný jing a jang a svůj prostor si bezesporu zaslouží.

Spider-Man: Bez domova (foto: Falcon)

Scenáristé se nebojí si děj ohýbat tak, jak zrovna potřebují – třeba aby fandům udělali radost nebo aby uklidili Doctora Strange z druhé poloviny snímku, kam se jim nehodí. Podobně proměny Spider-Manova kostýmu nebo Electrovy vizáže jsou sice hezkým vizuálním pohráváním, nicméně dojmu, že jejich primární motivací je zejména výroba hraček a dalšího merchandisingu, se vyhnout nelze.

Vyčítat ovšem kalkul 27. filmu ze světa disneyovského Marvelu by ale bylo zbytečným naříkáním, stejně jako postesk nad měrou, jakou je Bez domova protkaný fan-servisem pro letité diváky, kteří kromě MCU mají důkladně nakoukané i předchozí filmové verze Spider-Mana. I zde se nabízí srovnání s Avengers: Endgame, kde se tvůrci zrovna tak nebáli svůj kolosální build-up prodat naplno i za cenu zmatení některých méně zasvěcených diváků. Martin Scorsese má zkrátka pravdu – Marvelovky jsou atrakcí a dělá-li se vám z nich špatně, je v tuto chvíli zbytečné se na nich trápit. Pojedou totiž už jen rychleji a strměji.

Spider-Man: Bez domova (foto: Falcon)

Po vizuální stránce vás nový Spider-Man pravděpodobně nepřekvapí. Triky si zachovávají svůj standard, byť některé dopady postav z velkých výšek působí podobně jako v Black Widow poněkud papundelkově a gumově. Nejhravější sekvencí podle očekávání jsou psychedelické výlety Doctora Strange, jehož kouzla jsou v kombinaci se Spider-Manovými přízemnějšími schopnostmi hravou přehlídkou kreativity. Potěší i dlouhé a efektní kamerové jízdy. V bojových scénách pak film překvapí zejména ve rvačkách s Green Goblinem surovou choreografí, kterou trochu stahují dolů jen jejich PG-13 následky.

Spider-Man: Bez domova (foto: Falcon)

Výtečný je soundtrack Michaela Giacchina, který kromě nových epických aranžmá ústředního pavoučího motivu používaného napříč trilogií oprašuje i své skladby k Doctoru Strangeovi, stejně jako práci Dannyho Elfmanna a Jamese Hornera k předchozím filmovým adaptacím Spider-Mana. Lvím dílem tak přispívá k celkové synergii filmu v kontextu rámce MCU i mimo něj. Takových citací by klidně nostalgický fanoušek jistě zvládl i více, nebylo by ovšem fér Giacchinovi vyčítat, že chce stát na vlastních skladatelských nohou.

Diváci preferující dabing se mimochodem české zvukové lokalizace bát nemusí. Adam Mišík se svou barvou hlasu na Toma Hollanda skvěle hodí a dlouholeté fandy potěší i návrat dabérů ze starších filmů. Stejnými hlasy tak promlouvají v češtině všechny postavy ze série Amazing a s jednou výjimkou se vrací i dabéři trilogie Sama Raimiho. Miroslav Etzler je tak nejen českým Thanosem, ale po letech opět i Goblinem.

Vyvrcholení Spider-Manovy trilogie a s ním související částečný restart postavy v MCU je navzdory přítomnosti trademarkového marvelovského humoru i citacím nejrůznějších populárních pavoučích meme a meta narážkami podstatně temnější a intenzivnější, než bylo úvodní Homecoming i cestovatelské Daleko od domova.

Tak, jako Tom Holland a Zendaya herecky dospěli se i postava Petera Parkera až v závěru snímku stává tím Spider-Manem, který se spoléhá sám na sebe, na své schopnosti a intelekt, který je nezávislý na Avengers či Tonym Starkovi, a kterého fanoušci znají a mají rádi. Nutno dodat, že chemie mezi Tomem Hollandem, Zendayou a Jacobem Batalonem je naprosto parádní a vztah ústředního tria je srdcem celého filmu.

Středoškolský coming-of-age aspekt Wattsovy trilogie tedy pomalu a jistě s odchodem ústředního tria na vysokou školu mizí a bude velmi zajímavé sledovat, co si pro Spider-Mana spolupráce studií Sony a Marvel chystá. Finální minuty filmu a potitulková scéna vypadají velice slibně a fandové tak budou z kina odcházet natěšení na další příběhy adaptující ikonické zápletky z komiksů s vědomím, že jejich oblíbený hrdina je ve skvělých rukou.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon, Sony, Marvel © 2021