Nepřehlédněte

Stínohra se vryje do paměti dusivě hutnou atmosférou a efektním celuloidovým vizuálem (recenze)

Po nedávném fenoménu seriálových Devadesátek si režisér Peter Bebjak připisuje další výrazný projekt s kriminální tematikou. Thriller Stínohra vypráví o tragicky ovdovělém Janovi, který bojuje s vinou po nepřímém zavinění partnerčiny smrti. Musí vzít spravedlnost do svých rukou, když pachatel vraždy jeho partnerky dostane možnost vyhnout se trestu díky donášení protidrogové centrále. Postupně se dostává do spirály pomsty a dalších neštěstí, ze kterého nevidí cestu ven.

stinohra-box

Zrnitý vizuál fajnšmekrovského 16mm filmu, na který se Bebjak s kameramanem Martinem Žiaranem rozhodli většinu Stínohry natočit, nepůsobí jako samoúčelný instagramový filtr. Přispívá naopak hutné atmosféře, kterou film diváka tíživě přidušuje hned od prvních záběrů, kdy se v extrémním detailu díváme na tváře hlavních postav a cítíme jistý diskomfort, jako bychom reálně narušovali jejich osobní prostor. Starý dobrý celuloid nejen v těchto momentech Stínohře přispívá jisté syrovosti, hmatatelnosti a zemitosti. V kombinaci s velmi chytrými střihy je tedy film audiovizuálně silným zážitkem.

Trefou do černého je i opakované využití skladby Remembering izraelského jazzmana Avišaje Kohena, jejíž lehce optimistická melancholie je s neveselými obrazy v zajímavém kontrastu.

Atmosféře silně pomáhají i herecké výkony, které rozhodně nejde nařknout z nepřesvědčivosti. Milan Ondrík je ve scénách hysterického zalykání a postupného psychického hroucení velmi uvěřitelný, stejně jako když odevzdaně a vyčerpaně hledí do tváře vraha milované ženy. Řadu scén si pro sebe jako vždy krade i tradičně zádumčivý Hynek Čermák v roli stárnoucího a životem omláceného boxera. Do paměti se zaryje i démonický Jan Jankovský jako feťácký záporák.

Boxerský subplot odehrávající se ve špinavé a potem nasáklé tělocvičně jednotlivé dějové linky váže dohromady. K romantizaci boxu po vzoru Rockyho, po kterém se jmenuje i pes Čermákovy postavy, se ve Stínohře nesklouzává; když už jednou zazní jakkoli pravdivé, ale jalové přirovnání života k ringu, postavy se mu hořce vysmějí. Bojový sport v příběhu jako prostředek vybití agrese a frustrace a sparingy jsou ve scénáři jakýmsi centrálním bodem, ve kterém se postavy průběžně potkávají a mají příležitost k alespoň chvilkovému náznaku katarze, než je stopáž a nepřízeň osudu posunou v zase o kus dál.

Ve světě Stínohry prostě naděje a jakákoli špetka optimismu zcela chybí. Lokace jsou bez výjimky šedivé, oprýskané, depresivní, industriální. Postavy stíhá nepřízeň za nepřízní, aniž by na dohled bylo jakékoli východisko. K morálnímu kompasu má nejblíž stárnoucí zdrchaný policista Vladimíra Javorského, truchlící pro dceru zabitou před lety při bouračce. Filmu se od prvních momentů daří poutavě zaujmout, snad jen někdy po polovině jako by postavy začaly přešlapovat na místě a všechno to stupňované utrpení se trochu zamotává do kruhu, než dospěje do intenzivního, neveselého finále.

  • Režie - 85%
    85
  • Scénář - 70%
    70
  • Kamera - 90%
    90
  • Hudba - 70%
    70
  • Herci - 80%
    80

Stínohra (2022)

Stínohra je depresivním kriminálním příběhem s fajnšmekrovským vizuálem, silnou režií a působivými hereckými výkony, která mezi žánrovou tuzemskou produkcí rozhodně vyčnívá.

78 %
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon © 2022

Stínohra
thriller / drama / krimi
Česko, 2022, 103 min
Režie: Peter Bebjak
Scénář: Vendula Bradáčová
Kamera: Martin Žiaran
Hudba: Juraj Dobrakov, Avishai Cohen
Hrají: Milan Ondrík, Hynek Čermák, Leona Skleničková, Vladimír Javorský, Kristýna Frejová, Jan Jankovský, Dominika Morávková-Zeleníková

 

%d blogerům se to líbí: